No, je to tak, já vážně nemusím číst o vyvržených střevech, mumifikovaných dětech, pedofilii a vydlubování očí. Já osobně dávám přednost trochu ušlechtilejšímu stylu detektivek. Stačí mi lehké náznaky, důvtipný příběh a důmyslné zpracování. Inu, staré dobré Agathě Christi se nic nevyrovná.
Já když si chci dneska přečíst současnou detektivku, musím opravdu dobře vybírat. A většinou mi to k ničemu není. Protože chtě, nechtě, musím přiznat, že ty drastické – které já nerada – jsou kvalitní a ty, po kterých se mi žaludek nezvedá, skoro nikdy za nic nestojí. Takže stejně nakonec skončím s nějakým společenským románem a otráveným výrazem.
Jednoduše jemné ženské povaze, která ale ráda napětí, to dneska do karet moc nehraje.
Tedy tak tomu bylo do té doby, než jsem objevila Louise Pennyovou a její úchvatné Zátiší. Knížku, která na plné čáře minula současný trend a vrátila se do dob, kdy i detektivky byly ušlechtilou literaturou, chytrou a na úrovni, a kdy nedráždily slabší, ženské žaludky.
V malém městečku Three Pines v kanadské provincii Quebec vládne klid a pohoda. Je to místo, kde se tak trochu zastavil čas. Místní se tu všichni znají křestními jmény a udržují spolu vřelé vztahy – dokonce tak vřelé, že ani nezamykají svá obydlí.
Jenže to se brzo pokazí. Jednoho dne je objevena šestasedmdesátiletá Jane Nealová se srdcem prostřeleným šípem. Celá vesnice je v šoku a otřesené, přesto jsou všichni přesvědčeni, že šlo jistě jen o nehodu se zbloudilým šípem. Nikdo ani náhodou neuvažuje o vraždě.
Tedy až na vyšetřujícího inspektora Armanda Gamache. Ten je přesvědčený, že šlo o dopředu promyšlenou, chladnokrevnou vraždu. A i přes protesty a nesouhlasy místních, se pouští do důkladného vyšetřování, které má odhalit víc, než jen vraha nebohé Jane Nealové.
O Zátiší se mluví jako o knižním klenotu a já se vůbec nedivím! Podle mě to skutečně klenot je, protože jak už jsem psala, potěší i osoby se slabším zažíváním. Knížka má pomalejší tempo, které se ale k příběhu neskutečně hodí, má chytrou, poutavou a promyšlenou zápletku a celý děj a jazyk je elegantní a na úrovni – ani vražda nemusí být vulgární a hrubá.
Zátiší je knížka, která mě potěšila na dvě příjemná odpoledne a za to jsem opravdu ráda. A doufám, že to nebylo moje první a poslední rande s autorkou, doufám, že toho má v rukávu víc.