„Amerika existuje!“, sdělil mi dnes před odchodem do školy syn. Mě to natolik rozesmálo, že se culím ještě teď, přestože mě čeká tahání stehů na chirurgii.
Samozřejmě, že můj syn není autistik a nevykřikuje zdánlivě nesmyslná hesla. Možná jen trošku trpí ulpívavým myšlením. Totiž před několika dny jsme řešili otázku existence Boha a on argumentoval tak, jak jeho věku přísluší, tím, že Boha nikdy neviděl. A ze mě jen tak mimovolně vypadlo, že Ameriku taky neviděl.
Zřejmě to v něm dva dny uzrávalo a tak měl potřebu mi to dnes ve dveřích s brašnou na zádech sdělit. Přesto konstatuji – velmi mě pobavil. Miluju ho!