Nastoupila jsem do obsazeného autobusu, tak jsem si stoupla za řidiče. Měl tlumeně puštěné rádio s místní rozhlasovu stanicí a v ospalém dopoledni se za zvuků blíže neurčitelné hudby kodrcavě vlekl po silnici k cíli naší společné cesty.
V tom hudba skončila a místní rozhlasový moderátor s jednoznačným přízvukem jasně dokazujícím, že patří tam, kde toho času působí, četl něco jako zprávy. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak se ozvalo:
„… stádo krav, které se rozuteklo po silnici a jednotlivé kusy se dostaly až do města…“
Řidiče zpráva také zaujala a tak rádio zesílil. Ostatní cestující pak už slyšeli jen druhou část hlášení:
„… před několika ninutami se objevily zprávy, že několik krav se pohybuje přímo ve středu města u hlavní světelné křižovatky …“
„Tak to má asi finanční úřad polední přestávku!“ sdělil lakonicky starší pán sedící na prvním sedadle.
Cestující, kteří slyšeli a stačili postřehnout souvislost, se rozesmáli. Já nevím co měl pán za problémy s finančním úřadem, ale pobavilo mě to. Natolik, že si cestu autobusem možná brzy zopakuji 🙂