Znáte tu reklamu je se ten chlapeček tatínka ptá na láhev s mlékem a potřetí se zeptá, jak se dělají děti. Duchapřítomný otec v reklamě pohotově vybalí kvanta informací o mléčné lahvi a elegantně se tak vyhne „horkému dotazu“ o procesu výroby dětí.
Ne každý otec je jako z reklamy. Proto když náš syn v krásném a slunném jarním dni prozkoumával zahradu a při prohlídce keře rybízu narazil na slunéčka sedmitečná, jak si lezou po zádech a snaží se zřejmě o vyrobení nějakého toho potomka, nedostal diplomatickou, ale ryze rustikální odpověď.
A protože mu odpověď přišla zajímavá, šel se s ní hned svěřit mamince. Poté, co jsem se úděsem přestala kácet, jsem se vnitřně rozzářila:
Přátelé, je prostě jaro v plném proudu!
Slunéčko sedmitečné už výše zmíněnou činnost nevykonává. A taky už není na rybízu, ale na keři josty.