„Ale pokud bych neměl stálého partnera, pak bych na základě ´hledání` asi nevěrný byl. Jenže komu vlastně?“ zamýšlí se Honza Musil.
V jednom z rozhovorů kdysi přiznal, že by se k ženám možná i vrátil. Údajně nikdy neříká nikdy, ale jeho žena by musela vypadat jako chlap.
„Nemyslím, aby vypadala jako mužatka, ale měla by být asi razantní ve své povaze i v sexu. Byl jsem ženatý a dlouho mi to vyhovovalo. Ve chvíli, kdy mi vztah s ženou vyhovovat přestal, šel jsem za těmi, kteří mi jsou bližší,“ svěřil před lety novinářům.
Pražský rodák prý v bývalých vztazích nikdy nepálil mosty definitivně. Ať už má vedle sebe ženu, nebo muže, chce zůstat i po rozchodu dobrým kamarádem. Rád by ve vší počestnosti bývalou partnerku či partnera navštěvoval i nadále a především – i po rozchodu by se rád s dotyčným či dotyčnou zdravil.
To se mu zatím ve všech vztazích dařilo. Podle jeho názoru cesta od lásky k přátelství opravdu může vést, ale až po čase.
Jak Musil tvrdí, rozchází se vždy elegantně a na všem se domluví. Ale to rozhodně neplatí o každém.
Honza, který v současné době žije v registrovaném partnerství s Jakubem (25), míní, že zákonem ošetřené společné jmění homosexuálních párů je důležité.
„Ale aby homosexuálové adoptovali děti, to je hloupost. Přijít s nějakým pánem Tydlitý do kojeňáku a chtít adoptovat holčičku nebo chlapečka, asi by na nás koukali jako na ´pěkný paka´,“ uznává Musil.