V Japonsku se velmi ujala móda kočičích kaváren. Nemylte se, nejedná se o kavárny pro kočky, ale tito roztomilí mazlíčci jsou v takových kavárnách zaměstnáni. Jak? Docela prostě. Jejich pracovní nápní jen je se povalovat na kavárenských polštářcích, příjemně příst a být kdykoliv svolná k pomazlení se zákazníkem.
Zákazník ovšem na kočičku nesmí sahat jak se mu zamane. Musí mít pečlivě umyté ruce speciálním mýdlem a vydezinfikované prostředkem, který přímo k tomuto účelu kavárny nakupují. Teprve potom si můžete dát nějaký čaj, kávu nebo limonádu a při tom hladit předoucí, heboučký zázrak na svém klíně.
V žádném případě si ale nesmíte do kavárny přivést kočku vlastní. Můžete k pomazlení využít jen kočičky kavárenské, které jsou přímo k tomuto účelu pěstovány a určeny. Mazlíte se s kočičkou, která má nejméně 1 rok (tedy není už pod zákonem) a přitom jí není více než 3 roky (tedy žádný starý přeschlý hamburger, ale „šťavnatý steak“).
V takové kavárně si ale bohužel nemůžete dát nic k jídlu. To proto, že by kočky loudily a byly by z nich pak macatí vykrmení hrošíci.
Nápad se do Japonska dostal z tchajwanské metropole Tchaj-peje, kde jeden Japonec něco takového spatřil a před třemi lety si zařídil takovou kavárnu v Ósace. Od té doby vyrostly v Japonsku desítky kaváren s kočkami. Jen v Tokiu je jich asi dvacet.
Za půlhodinové mazlení s kočičkou se platí 500 jenů (asi 80 korun), za každých dalších deset minut je to 150 jenů. Nu a to se vyplatí 🙂
Vlastně je to takový kočičí nevěstinec. Po mazlení toužící zákazník si nemusí mazlíčka pořizovat domů (třeba proto, že má doma vzteklého, překrmeného pitbulla) a přitom se může pokaždé pomazlit s kočičkou jinou.
Zajímalo by mě, zda by se podobný nápad ujal u nás.