Pro začátek se musím opět vrátit k moderátorské dvojici. Někde jsem četla, že Adéla Banášová není vtipná. Resp. je vtipná, ale ne pro běžného televizního diváka a už vůbec ne pro diváka českého, který je zvyklý na krásné bezduché panenky typu Terezy Kostkové – z ní jakživ žádný vítpek nevypadl, zato statečně cení zoubky a vystrkuje … přednosti.
Adéla Banášová rozhodně není prototypem prvoplánové krasavice. Nemá hezounkou tvářičku ani „přednosti“. Ale zato, přátelé, její druhé jméno je Inteligentní Humor. Asi opravdu nevyhovuje šílícímu davu, který není zvědav na jemný sarkasmus ale na „řachandu“ a hlavně na toho svého „čokoládového panáčka“. Pro mě je Adéla velkým překvapením a na její vtípky se těším víc, než na pěvecké výkony finalistů.
V druhém finálovém večeru doprovázel soutěžící orchestr Gustav Bróm Big Band pod vedením Braňa Valoviča. A konstatuji, že úžasně. Některým soutěžícím prospěl, jiným prokázal službu medvědí, protože se prostě ztratili a někteří – například Cristovao, se už ani nenašlli. Zpívaly se staré melodie z dob, kdy dnešní interpreti ještě ani nežili …
Jan Bendig: Stand By Me (Ben E. King)
Už několikrát jsem říkala, že Bendiga nemusím. Nic se na tom nezměnilo nic ani po tomto večeru, kdy zazpíval s orchestrem velice hezky. Stand By Me si Bendig prostě dával. Nádherný smysl pro rytmus, pěkná barva hlasu, ale nesmím ho vidět. Připadá mi jako kdysi známá postavička z večerníčků – Kalimero. A hlavně mu nadále nevěřím. Přesto – Bendig zazpíval velice dobře a rozhodně si zaslouží postup plným právem. Zaslouží, ale pokud vypadne, já pro něj rozhodně truchlit nebudu.
Monika Bagárová: You’ve Got a Friend (Carol King)
Monika je pro mě taková tragická záležitost. Zpočátku soutěže jsem měla pocit, že má Hejma pravdu – prostě jsme tu Superstar už našli, ale mýlila jsem se. Monika je bezpochyby talentovaná holčička, ale zdá se, že je to pořád jen ta malá holčička, která se díl od dílu stále víc bojí a její výkony jsou horší a horší. Bojí se snad? Neustála zátěž? Popularitu? Vadí jí velké pódium? Nebo orchestr? Opravdu nevím, ale Monika je pro mě jen splasklá bublina a je mi to líto. Z pozice favoritek celé soutěže se rázem propadá mezi adepty na vyřazení, po kterých by se mi opravdu nestýskalo. Vystoupení Bagárové byla jedna velká nuda.
Miro Šmajda: Voda, čo ma drží nad vodou (Elán)
Miro Šmajdu nad vodou Elán rozhodně neudržel. Musím souhlasit s Paľom Haberou – vybral si písničku, která je notoricky známá v obou zemích a známe ji dokonale. Mirovi se nepovedla. „Nebyly tam ty Tatry“, tedy ty vrcholy, které Jožo Ráž prostě dává lehce a s přehledem a které Miro dát nedokáže. Je mi to líto, mohl si vybrat líp, je to rocker a na tohle „rážovské vysoké zpívání“ není stavěný. Miro není favoritem soutěže, ale není nejhorší. Když postoupí do dalšího kola, rozhodně mi to vadit nebude.
Ben Cristovao: Fly Me To the Moon (Frank Sinatra)
Ben Cristovao. No, co na to říct? S respektem k lásce, kterou chová má krásná mladička neteř k tomuto „čokoládovému panáčkovi“ se do něj nepustím tak, jak bych chtěla. Nechci jí ublížit. Nicméně jsem nucena konstatovat, že Ben neumí zpívat! Dělá jen určitý druh muziky, která mu vyhovuje, ale zěvák rozhodně není a myslím si, že to, že je ve finálové desítce, je omyl. Omyl, způsobený nesoudnými fanynkami, které by jásaly i nad Benovým lejnem a posílaly mu za něj hlasy. Všichni ostatní finalisté zpívat umí. Proto by bylo naprosto a neskutečně nespravedlivé, kdyby vypadl někdo z nich a Ben by postoupil. Nejsem si jistá jak velkou sílu má cílová skupina Bena Cristovaa, ale doufám, že jim bude líto kreditu. Protože nikdo soudný Benovi smsku poslat nemůže. Rozhodně ne po tomto večeru, kdy se chudák netrefil snad ani do jednoho tónu, byl naprosto mimo a orchestr se marně snažil ho nějak zachytit a dohnat. Mizérie, mizérie, mizérie.
Dominika Stará: Vyznanie (Marika Gombitová)
Dominika si vybrala stejně jako Miro Šmajda před ní notoricky známou píseň. Dokonce Slovenskou píseň století. Dominika je pro mě největším překvapením soutěže. Z toho jak byla zpočátku nevýrazná se najednou vyšvihla mezi favority a pevně se tam drží. Je pravým opakem Bagárové. Vyznanie zapívala naprosto úžasně. Marika Gombitová by se za její výkon určitě nestyděla. Zazpívat dobře tuhle písničku, která vyžaduje určitou životní zkušenost v patnácti letech je neskutečné. Dominika to zvládá a zvládá to velice dobře. Je pro mě jednou z favoritů celé soutěže.
Paulína Ištvancová: Valerie (Amy Winehouse)
Sboristka Ištvancová opět nezklamala. Myslím si, že dělat vokální doprovod nějaké skutečné hvězdě je přesně to místo, které Ištvancové patří. Ona nezpívá špatně, rozhodně zpívá líp než Cristovao, tedy ona zpívat umí. Je ale naprosto nezajímavá. Není zpěvačka, je to vokalistka. Podle mě měla soutež opustit už dávno. Určitě dřív než Nikoleta nebo Deborah. Účast ve finále si nezaslouží a nějakou hranici snad možnosti tatíka Ištvance mají. Je s Benem pro mě horoucí adeptka na vyhazov.
Denis Lacho: Singing In the Rain (Gene Kelly)
Denis Lacho byl nachlazený a já veřím tomu, že to byl důvod, proč se jeho zpívání v dešti změnilo ve zmoklou slepici, jak se vyjádřil vtipně Hejma. Teď si nemohu vybavit, ale mám pocit, že to byl jeho nejhorší výkon v soutěži, ale zdůrazněme, že ojedinělý. Většinou je Lacho dobrý a už jsem jednou i psala, jsem přesvědčena, že je nejlepší ze Slovenských chlapců této soutěže. Nezaslouží si rozhodně za toto jediné zaváhání vypadnout ze soutěže a bylo by to velmi nespravedlivé, i když se zařadil mezi nejhorší v tomto kole.
Markéta Konvičková: Where Do I Begin (Shirley Bassey)
Markéta není můj kůň a stejně jako Bendiga ji nemusím. Určitě to není o zpěvu, protože Konvičková zpívá nádherně. Souzní s orchestrem, umí poslouchat, má krásnou barvu hlasu a zaslouží si, aby byla v tomto finále. Souhlasím s dělením Ondřeje Helmy, že se dnes soutěžící dělí na ty, co na velkou halu mají a na ty co na ni nemají. Markétka na velké haly bezpečně má. I když není pro mě, pro vás určitě je a proto jí hlay posílejte. Nezaslouží si nepostoupit.
Martin Chodúr: Feeling Good (Michael Bublé)
Chodúr je prostě favorit celé soutěže. Žhavý a jednoznačný. Když píšu, že pro mě má tato soutěž tři favority a jedním z nich je Chodúr, pak právě Martin převyšujé mé zbylé dva favority rozdílem třídy. Je skutečně skvělý, famózní, baví mě, rozumí si s orchestrem, prostě všichni ostatní soutěžící v pěvecké soutěži, Martin Chodúr je hotový zpěvák.
Leona Šenková: Modlitba pro Martu (Marta Kubišová)
Když jsem zjistila, že bude Šenková zpívat Modlitbu pro Martu, tak jsem se osypala snad i v podkolenních jamkách. Snad nikdo si nemohl vybrat nic těžšího, snad kromě zpěvu národní hymny. Naprosto všichni to známe, průřez generacemi. Modlitba se stala smybolem sametové revoluce a pro některé z nás je srdeční notstalgickou záležitostí. Bála jsem se o Leonu, protoze Leona je mou třetí a poslední favoritkou celé soutěže. A přátelé, Leona nezklamala. Ani omylem. Její nádherný zastřený „bučák“ se rozlehl halou a zabral snad veškerý prostor. Nechci zpívat oslavné ódy, proto se jen zmíním o kostýmu. Zdá se, že se kostýmerky a vizážistky po minulém kole hluboce zastyděly. Protože zatímco minule měla kostým, který zdůraznil její zadek a umocnil jeho velikost několikanásobně, tak tentokrát se jejímu kostýmu nedalo naprosto nic vytknout. Kostýmu, účesu ani líčení a proto potvrzuji výrok poroty – Leona byla skutečnou královnou.