Krůček za krůčkem se Eliarel přibližovala středu moře. Šla po vodní hladině a vlnky šplouchaly a omývaly její téměř bosé nohy, obuté jen v sandálcích na zlatých šňůrkách. Průsvitná, pavučinově lehká róba byla poseta drobnými kapičkami, které se leskly jako démanty noci. Zlaté vlasy jí v bohatých kadeřích padaly přes ramena až k pasu. Celá byla tak krásná a svěží. Člověk by neuhodl, že prochází staletími zlehka jako lidé svými lety.
Zastavila se uprostřed nekonečné vodní plochy. Pohlédla k modrému nebi, které bylo prozářeno letním sluncem. Moře odráželo jeho paprsky na zrcadélkách milionu vlnek. Rozhlédla se kolem sebe. Dotkla se pohledem skotačící světelné krásy. Nebylo zbytí!
Krásná mágyně se nadechla, pozvedla svou kouzelnou hůl a zašeptala mocné kouzlo:
Lašael, de fore si, asuon ta Farazi,
Iš Eliarel, sotoni, dakaziel: Levoni!
Svět kolem ní se zastavil. Voda jakoby zmrzla v pohybu odrazu světla. Zvěř, ryby i ptactvo strnuli v němé hrůze. A uslyšeli druhý stupeň kouzla, který se jasným hlasem Eliarel nesl krajinou:
Lašael, de fore si, asuon ta Farazi,
Iš Eliarel, sotoni, dakaziel: Levoni!
Vše se dalo do pohybu. Voda se začala pěnit a bouřit a v pomalém tempu za hlubokého temného zvuku vycházejícího z nitra Země se roztočila v obrovském víru. Zvěř s v panické hrůze dala na útěk do vnitrozemí, ptactvo vylétlo do výšin a ryby vyskakovaly z vody, jakoby ji chtěly opustit. Lidé na pobřežích s naivním zájmem sledovali ústup vody, která mizela jakoby někdo vytáhl zátku z velkého bazénu. Jen pár „spiritistů“, kteří se těšili všeobecnému posměchu, začalo bít na poplach. Zbytečně. Na kouzla přece dnes už nikdo nevěří …
Lašael, de fore si, asuon ta Farazi,
Iš Eliarel, sotoni, dakaziel: Levoni!
Poslední zaklínadlo se rozeznělo po celé Zemi. Ale zaniklo v řevu šílených vod, které se vzedmuly do obrovského sloupce k nebi, aby se ohlušujícím hukotem v podobě mohutné přívalové vlny zuřivě vrhly proti obydleným pevninám.
Eliarel stála uprostřed šílenství a běsu nehnutě. Nemusela se jít dívat na výsledek svého ničivého kouzla. Znala ho dopředu. Zemřou stamiliony lidí, zničena budou celá města, země, národy. Ti kteří přežijí na tom ale budou ještě hůře, protože se probudí do Nového světa. Kde nebude platit nic z toho, co doposud znali. Zemi zaplaví Nemrtví a ti budou ve věčném hladu stíhat všechno živé, aby alespoň na chvíli svou palčivou touhu po čerstvé krvi ukojili.
Lidé ve střetu s neznámým se nebudou umět bránit. Vždyť přece Nemrtví neexistují? Je to jen výplod chorých mozků! Jak kruté je poznání pravdy ve chvíli, kdy jim Nemrtví budou za živa trhat kusy masa a požírat vnitřnosti.
Jen spiritisté vědí, kdo jsou Mágové. Bytosti nesmrtelné, kterým kdysi Země patřila a o kterou se rozhodli podělit s lidmi. Lidé je však začali vytěsňovat až je svou zradou, krutostí, zlobou a podvody znechutili natolik, že si mocný národ Mágů vytvořil Zemi Neviditelných, kam se uchýlil.
Zatímco Mágové mohli lidi pozorovat stále, lidé Mágy neviděli a jak plynul čas, začali na ně zapomínat. Ovšem mistrovským kouskem kouzelníků bylo, že přesvědčili lidi o své neexistenci. Těmi nejlepšími potírači spiritistických myšlenek byli samotní Mágové, kteří vstupovali mezi lidi a plamenně dokazovali existenci přírodních zákonů. Všechno dokázali vysvětlit vědecky. A byli tak uvěřitelní!
Mágové potopili kontinent, který prokazoval jejich existenci. Jak v písemnostech, stavbách, uměleckých dílech či „vynálezech“. Tento kontinent pak žil ve vzpomínkách lidí jako Atlantida, ale Mágové z něj udělali báji, pověst, něco neuvěřitelného a neprokazatelného. V mnoha svých vědeckých pracích se obhájcům Atlantidy vysmáli natolik, že už nikdo neměl chuť se tím zabývat.
Lidé žili na Zemi. Ale ona nevzkvétala. Pustošili ji válkami a nemocemi, které sami stvořili ve vojenských laboratořích, chemickými látkami a genetickými pokusy. Celá staletí se Mágové dívali na ničivou lidskou sílu, které svůj bývalý svět propůjčili. Dlouho nezasahovali do dění. Dlouho trpělivě čekali na okamžik lidského poznání. Věřili, že lidé dospějí k tomu, že pokud chtějí přežít, nesmí si Zemi zničit. Ovšem člověk je jako rakovina a likviduje toho, který mu život umožňuje.
Dospěli až do chvíle, kdy lidé vynalezli tak ničivé síly, které už sami nedokázali ovládnout. Nebezpečné zbraně se dostaly do rukou živořících utlačovaných národů, které nemaje co ztratit se pouštěly do sebevražedných bojů.
Tehdy se Mágové odhodlali k poslednímu pokusu a vybrali několik spiritistů, kterým se odhalili a ukázali minulost i budoucnost. Ovšem jejich pečlivá výchova lidstva k popírání všeho spiritistického se teď obrátila proti nim. Lidé prorokům neuvěřili a vysmáli se jim, tak jak byli ostatně naučeni.
Proto dnes Mágyně Eliarel, vznešená kouzelnice z Říše Neviditelných, přišla vyvolat Velkou vlnu, která smete lidskou kulturu ze světa. Proto vypustí Derian, Pán Draků a temných kouzel, legie Nemrtvých, aby dokončili to, co nezvládne voda. Mágové přišli zachránit Zemi. Není nikoho jiného, kdo by to dokázal.
Zachránit Zemi před lidstvem.