MAX FACTOR: Zlobivá holčička

Když se narodila, její život vypadal jako z čítanky. Její rodina
byla až k neuvěření poctivá a dobrá. Nikdo by nenašel jedinou chybu.
Rodiče se nikdy nehádali, ona i její bráška se měli rádi, celá rodinka
trávila všechen čas spolu. Už jen začít chodit do kostela a obrázek by byl dokonalý.

Ve škole patřila mezi lepší průměr. Byla
vychovávána jako celkem skromné a zcela bezproblémové dítě, které má v
podstatě všechno co chce nebo spíš všechno co potřebuje a povětšinou i
to co chce, pokud to nebyl přehnaný požadavek. Nenáviděla drogy,
alkohol a cigarety, zbraně a násilí. Vždycky se zastávala slabších.
Neuměla lhát. Věřila, že jednou přijede její princ na bílém koni,
ona mu bude věrnou manželkou a bude s ním žít šťastně až do smrti.

Když jí bylo šest, začala chodit do skauta. Od malička měla spoustu
kamarádů a patřila mezi holky, co o ně byl zájem. Ale když jí bylo 13,
přátelé se začali z ničeho nic
vytrácet. Rodinná idylka však zůstávala, proto se ničím nedeprimovala.
Byla šťastná. Rodina pro ni byla vším.

A pak se to stalo. Přišla o dědečka, kterého milovala a obdivovala
nejvíc ze všech lidí na světě. Začala mít o realitě zcela jinou
představu. Chtěla si s někým promluvit, s přítelem. Ne s maminkou.
Teprve v tu chvíli si uvědomila, že už nikoho nemá. Byla nešťastná.
Začala kouřit, ne z frajeřiny, ale proto, že si tím kompenzovala ztrátu
nejlepšího přítele. Začala mít trochu problémy ve škole. Nic extra, ale
oproti dřívějšku to byla změna. Hledala přítele tak moc, že se bláznivě
zamilovala. Její láska trvala skoro dva roky. Pak to ale odeznělo. Zase
byla sama.

Pak šla na střední školu, na tu, kterou si sama vybrala a udělala
maximum proto, aby se na ní dostala. Měla velkou podporu od obou
rodičů, moc jí pomáhali. Našla si tam spoustu přátel, zase bylo všecho
fajn. A našla novou lásku. Ta trvala dlouho, ale nikdy se nenaplnila
tak, jak si představovala ve svých dětských snech. On byl ve
skutečnosti někdo jiný, než ten, koho viděla. Dlouho si to nechtěla
přiznat. Ale pak už nebylo úniku. Poznamenal jí. Otevřel jí oči. Kvůli
němu se mnohokrát změnila. Začala
díky němu dospívat.

Byla vždycky vychovávána k samostatnosti a možná proto se rodičům postupně
odcizila. Po jedné z jejích prvních změn o ní zase začal být velký
zájem. S někým se seznámila. Byl žádaný, hodně žádaný. Nechtěla ho,
byli jenom kámoši. Ale někdo to nechtěl pochopit, a tak získala pověst
kurvy. Nejdřív se tomu vysmívala, ale pak se jí ta představa začala
líbit. Společně s jednou z dalších změn se z ní stávala děvka.
Nechodila za prachy, ale chodila se všema. Seznamovala se hlavně s
cizincema, líbila se jí představa absolutní moci a svobody.

Pak najednou jako by bylo všechno jinak, dostala šanci zase začít žít
tak, jak si představovali její rodiče. Ale už to nemohli ani ocenit,
tolik si byli cizí. Začala pracovat, stýkat se s lidmi, co za to stáli
a chovat se tak, jak se na slušnou holku patří. Nebyla svatá, byla
normální 17ti letá holka. Ale už skutečně dospělá, ne puberťačka. Měla
zodpovědnost.

Půl roku se všechno zdálo fajn, ale pak se během měsíce všechno
rozpadlo. Zradila někoho, kdo jí sice nedůvěřoval, protože znal její
pověst, ale přesto to byl přítel. Začala si s někým, koho nemilovala,
ale dokázal jí uspokojit. Byla šťastná. Ale věděla, že s ním dlouho
nevydrží.

Nevydržela. Poslala ho k vodě, stejně rychle jako ho předtím
získala.
Začala mít o životě zcela jinou představu. Už nechtěla prince na bílém
koni. Seděla sama v parku na lavičce, všude jen tma, nic víc. Kouřila
cigaretu. Dívala se na hvězdy a viděla, jak už brzy bude žít.
Stane se z ní královna VIP večírků celebrit, kde jsou všichni jedou v
bílém prášku zvaném kokain. Bude mít
partnera, co jí bude všude podvádět, stejně jako ona jeho. Všichni to
budou vědět, ale oni dva budou vystupovat jako pár. Budou pár.

Tu noc ani v nejmenším netušila, že její představa se naplní tak
brzy. Potkala pár lidí, co znali pár jiných lidí. Potkala někoho, kdo
na krátkou dobu získal její srdce. Byl to dealer, asi i proto netrvalo
dlouho a její občasné úlety na bílém prášku se staly závislostí, kdy
dnes potřebuje minimálně gram denně, aby přežila.

Teď kdykoli přijde do nějakého klubu, všichni významní lidé v něm,
jí znají a nadšeně výtají. Nejeden z nich po ní chce něco zařídit.
Nevadí jí to, dělá to ráda. Ten chce drogy, ten chce holku na
sex…může obstarat cokoli nejdéle do 30 minut, když za to dostane
zaplaceno. Už jen ty zbraně jí chybí.

Každý, kdo jí zná, jí miluje nebo nenávidí. Neexistuje kompromis. A
i když těch, co ji milují, je většina, je sama. Jeden z jejích mužů je
v Itálii, druhý v Irsku, třetí v Kanadě…ten co by pro ni udělal
cokoli na světě je tady, v Praze. Ale ona ví, že život s ním by
znamenal zavřít se ve zlaté kleci. Má ho ráda, ale k lásce to má daleko
a ona mu nechce ublížit. A ten, po kterém touží její srdce nejvíc? Toho
už půl roku neviděla, naposledy, když o něm slyšela, byl v Řecku.
Vždycky, když jí vidí, raději uteče, stejně tak, jako utíká ona.
Přestože se milují navzájem už 4 roky.

Je sama a smutná, přestože je neustále obklopená přáteli. Utíká mimo
realitu, aby zapomněla na svůj smutek, utíká do cizích postelí, aby
nebyla sama.

Od rodičů odešla už dávno, ze školy taky utekla. Žije si v krásné vile
v centru Prahy, vydělává víc peněž než většina lidí v celé republice a
nemá jiné výdaje než účet za telefon. Ve svých 19ti letech by si mohla
jít sednout na 13 let natvrdo, kdyby jí všechno prokázali.

Kde se stala chyba? Nikde, je prostě zlobivá holka a tohle je život, který si sama vybrala.