Žijeme v tuto chvíli, bohužel, v Džambulkovsko-Zemanovské době, kdy jedna neuvěřitelná kreace (slovní i pohybová) stíhá druhou. Bůh mi je svědkem, že nechci kopat do chátrajících lidských pozůstatků, které bojují (či už se vzdali) s démony alkoholu. Každý nějaké své démony máme a své boje jsme nuceni vést. Jde mi teď výhradně o to, že se cítím být přímo ohrožena démony dvou symbolů dnešní doby v Česku.
Zachvacuje mne panika, když se defektní jednání začne vydávat za normu. A poukazovat na to, že to dělá každý. Jednak se tak vyjadřuje ona „Džambulka“, že nepije přece víc než kdokoliv jiný, ale to se dá od alkoholičky očekávat a nerozhazuje mě to. Problém nastane, když ministr zdravotnictví vyhlásí zhůvěřilost kalibru – že 6 skleniček vína a 3 panáky denně není žádné velké pití.
Je mi jasné, že tím ministr kryje svého kumpána Miloše Zemana, který mu tento ministerský flek přihrál. Vždyť koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Možná také, že v řadách Milošových kamarádů je takové chlastání normální a proto, taková vyhlášení. Podle pravidla podle sebe soudím tebe.
Ale já tady mám potřebu se velmi důrazně ohradit (čtenář promine). Skutečně nechlastám jako dobytek či prase šest skleniček vína a tři panáky. Troufám si říct bez nadsázky, že takovou dávku nevypiju za celý rok. A tím nemyslím, že toto množství nevypiju ani jeden den v roce, ale říkám, že součet všeho toho alkoholu, který za jeden kalendářní rok vypiju, nedává dohromady toto zvrhlé množství.
Velmi, velmi důrazně se ohrazuji být házena do jednoho pytle s alkoholickými prasaty, byť by to byli i prezidenti!
Ale navrhuji ministru zdravotnictví něco pro tento stát skutečně udělat. Naložit Džambulku a prezidenta na vozík a odvézt je na nucenou ale hlavně douhodobou protialkoholní léčbu. V případě Džambulky má šanci zachránit jednu „chudáka ženskou.“ V případě Miloše Zemana celý národ.