„Loni jsem měl rekord. Těch besed bylo ke stovce, projel jsem všechny kraje České republiky. Ale stejně jsem nebyl schopen vyhovět všem požadavkům. Ten stav trvá už od vydání knihy Memento. Je na mne mezi pořadateli pořadník. Dříve jsem měl plno na dva roky dopředu, teď jen na půl. Neuvěřitelné,“ směje se John.
Možná i obliba jeho besed na téma drogy, organizovaný zločin či investigativní žurnalistika, Johna podle posledního průzkumu společnosti GfK Czech (8. 2. ) katapultovala dokonce do čela nejoblíbenějších předsedů českých politických stran.
„I to je možné,“ připouští a pokračuje. „Plno na besedách mám ale i proto, že Memento jako kniha dodnes podle názoru mých čtenářů překonaná není. Život narkomana je stejný za každého režimu. Za nacismu, socialismu, kapitalismu… Droga mu napřed něco dá. Ale čím více mu dá, tím rychleji dotyčný půjde do drogové závislosti. Pak už mu droga jenom bere. Partnera nebo partnerku, rodiče, školu, zaměstnání, játra, ledviny, žíly… Takže to, co se popisuje v Mementu, platí i dnes.“
Legrační podle něj je, že v mnoha psychiatrických zařízeních v této zemi i dnes narkomani tvrdí, že právě oni jsou hrdiny knihy Memento. A nejde jim na rozum, jak se autor mohl dozvědět podrobnosti z jejich životů.
„Já přitom ty lidi vůbec neznám, jen jejich osudy jsou podobné osudům těch, které jsem znal,“ dodává John.
Možná i oni hlasovali v anketě Kniha mého srdce pro Memento, která nakonec skončila mezi stovkou nejoblíbenějších světových knih v České republice.