Na základě takzvaného náhubkového zákona nebudou smět média uvádět žádné informace, jež by mohly vést k odhalení totožnosti mladistvých, kteří se stali obětí trestného činu. U dospělých osob pak bude platit stejné nařízení, pokud jsou postiženi některými, přesně vyjmenovanými zločiny. Novináři také nebudou moci zveřejnit informace z policejních odposlechů nebo jejich záznamy, pokud už je neprojednával soud.
Znamenalo by to například, že by si veřejnost nemohla přečíst nebo poslechnout záznam policistů z Vratimova, kteří si vynucovali úplatky od řidičů. Odposlech umístěný v policejních automobilech povolila státní zástupkyně poté, co se množily stížnosti řidičů z Vratimova a okolí:
Policista 1: Chtěl bych zažít, kdyby ti někdo nabídl pořádnou částku, prostě, kdyby to byl nějaký bachař, pak by ti třeba vydělal sto litrů, víš, nebo něco takového….
Policista 2: padesát
Policista 1: nebo padesát… ty vole
Policista 2: to je pětadvacet každému…
Policista 1: to bysme udělali světový rekord, by se mi rozklepaly kolena
Policista 2: no…
Policista 1: …kdyby tam začal šustit, vole…. Taková trošku větší výplata i s přesčasama
Policista 1: Vybrali jsme deset tisíc dvě stě
Policista 2: Deset tisíc dvě stě, že… děleno třema je tři tisíce čtyrysta, jo
Policista 1: Hmmm
Policista 2: Kolik jsi vybral ty?
Policista 1: Kolem šesti…Měl jsem hned pětkového prvního…
(Vytečkovány jsou vulgarity nejhrubšího zrna)
Původním hlavním cílem novely byla ochrana obětí před nežádoucí medializací, část o odposleších k návrhu přibyla až při projednávání v ústavně-právním výborem.
Proti této zákonné úpravě, především proti „přílepku“ o odposleších protestují novináři, média, hnutí ale i nějteří politici. Například místopředseda Senátu Petr Pithart sehnal v tuto chvíli prý dostatek senátorů k podání ústavní stižnosti.