Lidé narození v tomto období bývají jemní, nebo
tak navenek alespoň působí. Jemnost a křehkost však často skrývá člověka s
velmi pevnou vůlí a vytrvalostí, který se dokáže účinně bránit všem nepřízním
osudu.
Lidé jeřábu mívají dobrý vkus a často jsou obdařeni uměleckým nadáním.
Navenek působí dosti uzavřeně, nejsou to zrovna lvi společnosti. Neradi bývají
středem pozornosti a velké společnosti se obvykle vyhýbají.
Nesnášejí drby a
pomluvy a proto svým přátelům jeřábům můžete stoprocentně věřit, že vše, co
vědí o vašem soukromí, nikdy nepustí dál. V zaměstnání jsou lidé jeřábu
ideálními pracovníky, mají totiž vysoce vyvinutý smysl pro odpovědnost.
Přestože dokáží jednat naprosto samostatně a při práci dokáží uplatnit i
fantazii, bývají dosti snadno ovladatelní. Často trpí pocity méněcennosti, o to
více si pak zakládají na vlastní důstojnosti. Lidé zrození ve znamení jeřábu
bývají dobrými a spolehlivými přáteli, nikdy toho sice moc nenamluví, ale nikdy
vás nenechají „ve štychu“.
Jeřáb vás nikdy nezradí a nikdy nepodtrhne. Stává se
naopak, že na sebe často přebírá starosti druhých a pro řešení problémů svých
přátel zapomíná na sebe. Není však naivní a nenechá se zneužívat.
V lásce se
jeřábí lidé stávají vášnivými milenci, kteří dokáží obětovat všechno právě
probíhajícímu vztahu. Jsou vybíraví a v lásce nároční, jejich vztah bývá plný
dramatických zvratů a často dosti složitý, neboť dokáží dosti rychle měnit
sympatie. O věrnosti si u jeřábů můžete nechat jen zdát.
V manželství však
většinou projevují smysl pro rodinný život. Díky silně vyvinutému smyslu pro
odpovědnost se lidé jeřábu mnohdy stávají přísnými strážci rodinného rozpočtu a
neméně přísnými vychovateli svých dětí.
Mezi typické zrozence
jeřábu počítáme především architekta Le Corbusiera, filozofa a spisovatele
Denise Diderota a vynikající přírodovědce Henryho Cavedishe, Nielse H. D. Bohra
a cestovatele Emila Holuba.
Podle starých
keltských bájí se k nám jeřáb dostal ze země skřítků. Je to spíše menší, ne
více než 20 metrů vysoký, opadavý strom, který se díky své nenáročnosti a
slušné rezistenci vůči výfukovým plynům stal ozdobou mnoha městských ulic,
náměstí i parků.
Jeho plody, krásně červené jeřabiny, jsou důležitou součástí
jídelníčku ptáků a drobných savců. Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a
všechny jeho části měli za posvátné. Větvičky jeřábu zdobily každý dům, obvykle
se zavěšovaly nad dveře, neboť se věřilo, že mají schopnost odrážet zlá kouzla
a kletby.
Magická síla jeho ochranných schopností je veliká. Při keltském
svátku Beltine si mladé dívky splétaly z větviček jeřábu věnec, který nosily na
hlavě. Z větviček jeřábu se také dělal jeden z nejobvyklejších lidových
amuletů: „sluneční křížek“, což byly dvě zkřížené větvičky svázané nitkou.
Nosily se při sobě nebo upevňovaly k oblečení.
Jak víme z mnoha pověstí,
druidům pak sloužily hůlky z jeřábu, zejména k ochranným kouzlům. Při Lugnasadu
se obřadní koláč pekl výhradně na ohni rozdělaném z větví jeřábu. Jeřabiny jsou
považovány za jedovaté, neboť obsahují dosti vysoké procento parasorbinové
kyseliny a jejich požívání ve větším množství může vyvolat žaludeční potíže.
Obsahují však i vitamin C. Po tepelném zpracování jejich škodlivost klesá a
proto se leckde dodnes z jeřabin dělá chutná zavařenina. Staří Velšané z
jeřabin vyráběli mošt. Z čerstvě utržených květů jeřábu se připravuje čaj (5
minut spařit vodou a osladit medem), který je účinný proti silnému kašli z
nachlazení.
Jeřáb působí na lidi, stejně jako prakticky všechny druhy stromů,
uklidňujícím a posilujícím dojmem. Pobyt v blízkosti jeřábu a kontakt s ním se
doporučuje lidem, kteří mají pocit, že se nedokáží přizpůsobit novým podmínkám
nebo se nemohou smířit s nastalou situací. Blízkost tohoto stromu nám dává
vnitřně na vědomí: jeřáby, ale i ostatní stromy, jsou vždy naši přátelé!