Lidé, narození v tento den, dostali do vínku celou řadu
jedinečných vlastností. V zaměstnání najdeme tyto lidi velmi často na vedoucích
místech, pro něž jsou přímo předurčeni. Jde totiž o lidi, kteří nejenže mívají
odvážné životní plány, ale dokáži je většinou proměnit ve skutečnost. Bývají
velmi houževnatí, cílevědomí a pracovití.
Ve sporu s nimi jejich protivníci
velmi brzo zjistí, jak tvrdé a houževnaté je dřevo buku i povaha těchto lidí.
Pokud je bud přesvědčen o své pravdě, neustoupí ani o píď, nesleví ze svého
přesvědčení, ani za cenu vlastního ohrožení. Proto bývá člověk-buk velmi dobrou
oporou pro ostatní. Pokud patříte mezi jeho přátele, lepšího ochránce
nenajdete. Nebezpečná však je pro ně možnost ztráty kontaktu s realitou, která
pokud se projeví vede k despotickým projevům těchto lidí. Přestože bývají lidé
buku velmi šetrní, jejich šetrnost nikdy nepřeroste v lakotu.
Naopak bývají
velmi nenároční, vděční a dokáží se těšit doslova z každé maličkosti. Protože
si příliš nelámou hlavu zbytečnými starostmi, působí někdy navenek trochu
dojmem lehkomyslných lidí, ale těmi lidé buku nikdy nejsou. Je to dojem
vyvolaný tím, že oni vždycky velmi dobře vědí co chtějí a skoro vždycky toho
dosáhnou.
Přesto to nemají jednoduché ti, kteří žijí s nimi. Soužití s lidmi
buku vyžaduje často velkou dávku tolerance a někdy velkou přizpůsobivost. V
lásce jsou opatrní a vybíraví. Nedá se však říci, že by měli malou fantazii a
rozhodně s nimi není nuda. V manželství se buk projevuje jako spolehlivý
partner, který dokáže věnovat své rodině, zázemí a domovu ohromné úsilí.
Člověk, narozený ve znamení buku, bývá skutečně „zdravý jako buk“. Tito lidé
mají od přírody nadělenou přirozenou odolnost proti běžným neduhům.
O své
zdraví a stejně i o svůj zevnějšek většinou velmi aktivně pečují, někdy až příliš.
Choroby je postihují až ve velmi pokročilém stáří a nejvíce pak bývají ohroženi
infarktem a oběhovými poruchami. Zrozenci buku často mívají rádi hnědou nebo
černou barvu, milují kočky a měděné nebo bronzové ozdoby.
Mezi vždy něčím
výjimečnými lidmi zrozenými ve dni buku, tj. o zimním slunovratu, najdeme jak
vynikající umělce, jakým byl např. Zdeněk Fibich, tak i nebezpečného despotu
Josefa V. Stalina.
Buk je jedním z
nejhojnějších listnatých stromů v jižní a střední Evropě. V Anglii se leckde
ještě dodnes nazývá buk „matkou lesa“. Jeho hladká, olověně šedá kůra jakoby
sváděla k popsání jako čistý list papíru. Však také slovanské a germánské
jazyky odvodily název buku z odvozeniny slova písmeno (bukva, Buchstabe).
Podobně jako dříve Druidové, i germánské kněžny údajně věštily z run, vyrytých
na bukové hůlky. Právě způsob věštění z magických znaků vyrytých do dřevěných
hůlek je téměř nepochybně převzat od Druidů, bohužel se však nedochoval žádný
písemný doklad, který by to potvrdil. Bukové dřevo se odedávna používalo k
výrobě dřevěného uhlí a k uzení. Bukvice byly vynikající potravou pro vepře,
které Keltové chovali.
Buk byl odedávna považován za strom, poskytující ochranu
v nejistých časech. Do buku neuhodí ani blesk, říká se – a je to pravda, neboť
buk má kořeny vedoucí jen povrchovou vrstvou půdy a proto blesky nepřitahuje.
Čaj připravený z bukové kůry má protihorečnaté účinky, vývar z bukových listů
byl považován za účinný proti svědivým vyrážkám a omrzlinám. Buky doslova
vyzařují osvěžující jas a poskytují příjemný chládek.
Lidé unavení duševním
vypětím, kteří potřebují duševní osvěžení, by měli vyhledat statný buk. Stačí
jen chvíli postát pod jeho mohutnou korunou, abychom pocítili, jak rychle
dokáže doslova provětrat hlavu, očistit mysl a uvolnit jasné vnímání.