Jako malý kluk, jsem ztratil svoji oblíbenou hračku, malé gumové prasátko.
Po tvářích mi stékali slzy smutku, už nikdy ho neuvidím !
Znamenalo pro mne celý můj tehdejší svět, nebo alespoň velikou část.
O mnoho let později, jsem ho při stěhování, zase našel, ztrácel jsem domov,
místo kde jsem se narodil a najednou jsem zjistil, že pro mě prasátko neznamená skoro nic.
Jen vzpomínky na štastné chvíle, co jsem si s ním hrál a malinkatou
hořkou vzpomínečku, jak jsem ho hledal.
Tehdy mi došlo, že vlastně celý život je hledání něčeho, co stejně nakonec ztratíte.
A tak jsem ztrácel a nalézal dál ...
Pozor to mluvím o věcech jako jsou, oblíbená knížka, co mi někdo ukradl ve škole,
potom namotaná magnetofonová kazeta s oblíbenou kapelou, ale ztratil jsem také
mé zvířecí kamarády, kočku Mícu a psa Astora, což jsou podle našeho právního řádu
také věci, já je však za věc nepovažuju.
Některé ztráty jsou bohužel mnohem těžší.Ty nejtěžší jsou, když ztratíte své blízké .
Bylo mi 10 let, když jsem ztratil tátu, později babičku, pak když už jsem byl dospělý i mámu.
Tak náhle jdete světem, ztrácíte hmotné i nehmotné statky .
Jo iluze, že svět je jen krásné místo k žití, vzaly za své už dávno.
A tak jsem ztrácel a ztrácel i nadále...
Abych nebyl sobec a nepočítal jen své osobní ztráty a nálezy, tak se podíveme trochu
kolem sebe. Svět je zvláštní místo ztrácí se děti, bohužel často úplně beze stopy.
Nebo se náhle zatřese zem a ztratí se celá města s desetitisíci lidí, ti co mají štěstí,
neztratí životy, ztratí příbuzné, celé rodiny, střechu nad hlavou ... nenávratně pryč
jsou i jejich touhy a sny.
My jen tak zíráme na ta místa zkázy na televizní obrazovce, většina z nás je polituje,
někdo si řekne, "ještě že to nepotkalo nás", ale málo kdo si uvědomí, co to tam ve skutečnosti
pro ty lidi znamená, jak moc to ovlivní jejich životy.
Každý den se z naší planety ztrácí nějaký živočišný, nebo rostlinný druh.
Taktéž se ztrácí, nebo jsou nenávratně ničena historická umělecké díla,
často nevyčíslitelné hodnoty. Někdo se jen tak někdo vypaří s půl miliardou v kufrech,
neznámo kam.
Ztrácí se ale i takové věci jako atomové bomby, kila radioaktivních materiálů a pod.
Případně shlédneš pořad v TV a náhle ztratíš iluze o nezávislosti naší justice a soudů.
Potažmo tím i celé spravedlnosti a možná získáš (najdeš) i pocit,
že za peníze lze získat vše.
Ztratit se dá prakticky cokoliv. Jako třeba jeden můj kamarád pomáhal při těžké nehodě na silnici
a přitom mu někde vypadl mobil . Nešlo o hodnotu přístroje v Kč,
ale rázem přišel tak o všechny kontakty na své známé.
Ruku na srdce, kolik z vás má telefonní čísla a kontakty někde u sebe v záloze, pro případ ztráty mobilu ?
Hledal ho a ptal se těch několika lidí co u té události bylo,
ale něčí radost z "nálezu" byla vyšší než ta odměna, co nabízel .
Přesto mě vždy potěší, když se najde někdo, u koho je čisté svědomí tak důležité
že vrátí nalezenou peněženku, nebo doklady zpět svému pravému majiteli,
i když to leckdy není jednoduché .
Morálka je souhrn obecně platných společenských norem, něco jako deset přikázání ,
která má každý ve svém svědomí, a kterými se více či méně řídí, tak jak mu to svědomí dovolí .
To je rozdíl od práv, která jsou sepsána v zákoně, a která se bohužel taky dají někdy upravit dle potřeby.
Spoustu sem toho taky našel.
Je třeba si u vědomit, že pokud něco najdeš, někdo jiný to musel ztratit .
Tedy ty při nálezu prožíváš radost, ten kdo to ztratil hořkou bolest.
To je rovnováha všech životních ztrát a nálezů.
Našel jsem tak první lásku, pochopitelně tu tajnou neopětovanou, aby bylo jasno.
Spoustu kamarádů a přátel, co k životu už tak nerozlučně patří, i nepřátel.
Bohužel už dost kamarádů, také odešlo na vždy .Příčina ?
Rychlá jízda, risk, hazard, nemoc a bohužel i prachobyčejná blbost,
jo na ni se taky často umírá.
Proč jsem tohle všechno psal ? Aby jste si nikdy nezoufali, Věřte, že všechno špatný
je k něčemu dobrý a vše se nakonec v dobré obrátí .
Z vysoka se taky vykašlete na nedůležité věci.Těšte se z toho, že máte své blízké a přátele
a važte si jich, než bude pozdě a navždy ztratíte i je.
Tak jako já teď svého staršího bratra.
Mám tady pro něj jeden vzkaz:
"Tak se tam měj nahoře můj brácho dobře a nedělej mi tam ostudu.
I když jsme dlouhý roky spolu nevycházeli zrovna nejlíp,
byl si vždycky můj brácha".
Přeju Vám všem do života víc nálezů, než ztrát ...
Zdroj: můj život
Diskuze: (
