Paní Pavle je letos 46 let. S kouřením experimentovala v opravdu raném mládí. Někdy ve dvanácti letech poprvé ochutnala cigaretu paradoxně v dětské ozdravovně. Naprosto neuvěřitelným způsobem jí doporučila cigaretu zdravotní sestra, protože Pavla trpěla zácpou a podle sestry by jí cigareta měla pomoct.
Později kouřila zpravidla na hromadných akcích jako byly táboráky, nebo tehdejší pionýrské (nyní skautské) tábory. Pravidelně začala kouřit až na gymnáziu. Protože měla současně problémy s váhou, jako ostatně každá patnáctiletá dívenka, rozhodla se kouřit co nejvíc "aby neměla chuť na jídlo." Nu a kouřila dvacítku denně. Startky bez filtru, protože ty kouřil její tatínek, který si je kupoval po kartonech a tak bylo snazší mu je krást, než soustavně shánět peníze.
V době svého nejtěžšího kouření zvládala i čtyřicítku denně, to už bylo v době jejího prvního nevydařeného manželství někdy v 25 - 30 letech. Myslela si, že když bude kouřit light cigarety, tak alespoň nějak prospěje svému zdraví. Trpěla záduchy a těžkými záchvaty kašle.
Po rozvodu se situace nijak nezlepšila. Pracovala na počítači v kanceláři, kde byli všichni kuřáci a tak se při každodenních ranních poradách při kávě stihlo naplnit několik popelníků. Kouření jí už hodně vadilo. Snažila se opakovaně přestat kouřit. Zkoušela náplasti, žvýkačky, akupunkturu. Několikrát spláchla celou krabičku cigaret do záchoda, aby pak v noci jela městem na nádraží kde si potupně a se studem kupovala svou "drogu". Byly třeba tři ráno a věděla, že musí do práce, ale chuť na cigaretu byla tak silná, že to nešlo jinak.
Když jí bylo 35 let, rozhodla se, že změní svůj život. Neměla děti, myslela si, že je to její chyba a kvůli tomu se s ní její předešlý manžel také rozvedl. Chtěla se pokusit si najít partnera, změnit město, změnit povolání, mít děti a vůbec. Kouření či nekouření v té době v jejím rozhodování nehrálo roli. Ale osud převzal otěže.
Seznámila se po internetu s mužem, který jí vyhovoval. Dlouho si psali a jak to tak bývá v internetových známostech, trochu si lhali a dělali se lepšími. A protože ten muž byl nekuřák, napsala mu i paní Pavla, že je nekuřačka. Byla z toho velká virtuální láska. Ona z Brna, on z Prahy a tak na sebe sejítí přece jen nechalo chvilku čekat. Nakonec za ní přijel a měli spolu strávit jen jedno čtvrteční odpoledne. Jenže se z toho vyklubal prodloužený víkend plný vášní a "nezřízeného sexu".
Když v neděli v noci její přítel odjížděl do Prahy, byla jej vyprovodit na nádraží. Protože celé čtyři dny nekouřila (nebylo kdy a kde, pokud se nechtěla prozradit, že je kuřačka) šla rovnou ke kiosku, aby si koupila svůj povinný balíček.
Do rána jej vykouřila, ale přísahá, že to nebylo proto, že by tak mocně po kouření toužila, ale proto, že nemohla spát, protože se jí uplynulé čtyři dny honily hlavou a přemýšlela jen o NĚM. Byla zamilovaná takovou silou, jakou to žena prostě dokáže. Proto celé pondělí čekala na telefonát. Jenomže se nic nedělo. Dostala strach, že naletěla, že si chlapec prostě jen "užil" a že už se víc neozve. Propadala se do smutku, zoufalství a paniky.
Když pak pozdě večer zazvonil telefon, měla už oči vyplakané do červena. Ale slzy byly v zápětí vysušeny a všechny starosti odfoukl dobrý kouzelník. Její miláček si totiž doma přemýšlel a přemýšlel a vymyslel, že je nesmysl, aby se takhle scházeli přes půl republiky a navrhl jí, aby se přestěhovala k němu. Argumentoval tím, že stejně chce změnit místo a že v Praze bude mít víc příležitostí. A kdyby to neklapalo, tak se prostě jen odstěhuje od něj a najde si tam jiný byt.
Zamilované ženě opravdu nemusí takové návrhy říkat dvakrát. Jenže paní Pavla udělala časový veletoč. Spálila mosty, z práce odešla na dohodu, byt v Brně pronajal v rekordním čase a už za dva týdny se stěhovala do Prahy. Vůbec si nelámala hlavu s kouřením a s tím, že o něm stále její partner neví.
Nastěhovala se k němu, on si vzal týden dovolené a celý jej promilovali. Opět neměla čas ani příležitost kouřit. Když pak on šel do práce a Pavla šla hledat zaměstnání a po nějakých nákupech, pravda, chvíli zaváhala, jestli si nemá koupit nějaký tajný balíček, ale pak mávla rukou. Když to vydržela týden, tak to ještě chvíli vydrží.
V jejich intenzivním vztahu bez zábran se stalo to, co bylo skoro zákonité. Paní Pavla už po třech měsících otěhotněla. Byla tak neskonale šťastná. Tak přece teď nezačne zase kouřit? Nezačala. Syn se narodil předčasně, neměl vyvinuté plíce a za nedlouho lékaři zjistili, že je alergický na kouř. Klidně i na kouř z prskavek, ale samozřejmě na cigaretový. Nekouřila už víc než rok a nemoc jejího syna ji v nekuřáctví jen utvrdila.
Paní Pavla přestala kouřit 5. března 2000. Dodnes si ani jednou nezapálila.
Text vznikl v roce 2010 - paní Pavla nadále nekouří - při reedici tohoto článku je to již více než 23 let
Diskuze: (
