Světu chutná jihočeský sýr

Příkladem takové úspěšné společnosti je bezesporu jihočeská  Madeta.  Hned několik jejích produktů si oblíbili zákazníci po celém světě, kam míří až pětina celkové produkce firmy. Německem a dalšími okolními státy počínaje až k takovým vzdáleným destinacím, jako jsou Libanon, Thajsko nebo třeba Saudská Arábie či Spojené arabské emiráty. Právě do arabských zemí míří podstatná část produkce Akawi či Jadelu z jižních Čech. 

Sladkosti z Akawi

Jméno má tento bílý přírodní sýr podle města Akko, ležícího na severu Izraele a pyšnícího se svou dlouhou historií, jež sahá až do 16. století před naším letopočtem. Historie výroby Akawi v českých zemích je nesrovnatelně kratší, to ovšem nesnižuje ani kvality sýra, ani jeho oblibu u zákazníků, zejména v arabských zemích.

Tradice vývozu českého Akawi sahá do 50. let minulého století a zásluhu na ní má libanonská firma S.T.C.I. Tabbara Beirut, respektive její zástupce Amis Tabbara. Poprvé přijel do Československa v roce 1959 a v mlékárnách v Sedlčanech a Řípci se pokusil o výrobu Akawi z nepasterovaného mléka. Další výroba – už z ošetřeného mléka – následovala v Novém Městě na Moravě. Na jihu Čech vyráběli Akawi sýraři v Humpolci a Horní Plané, později v prachatické Madetě. „Dříve se jej v sýrárnách v republice dělalo dohromady na deset tisíc tun ročně. V současnosti dosahuje český export Akawi celkově pěti tisíc tun za rok, z toho téměř dva tisíce tun pocházejí z Madety Prachatice,“ říká Miroslava Hubáčková z obchodního oddělení jihočeské mlékárny.

„Odběratelé důsledně vyžadují, aby u sýra Akawi byla znát ruční výroba. V tomto případě jsou bochníky sýra ručně baleny do plátna. Po vymačkání syrovátky pod lisem pak na nich zůstane obtisk tkaniny i švů na místě přeložení,“ vysvětluje ředitel prachatického závodu Jiří Toman.

Arabové  používají sýr mimo jiné na pečení typického moučníku kenafe. „To je pečivo ve tvaru velkého koláče. Těsto se dělá  z vlasových těstovin, je plněné sýrem, pistáciovými ořechy a při servírování vám jej zalijí cukrovým sirupem. Kenafe je opravdu velmi sladké a mastné, ale Arabové to milují,“ dodává Miroslava Hubáčková.

Arabové  žádají ruční práci

Nejen v Bejrútu dobře znají i sýr Jadel. Pozorovat ženy u výrobní linky v prachatické Madetě, když ze čtyřicetidekové až 70 stupňů Celsia horké sýrové hmoty pletou copy Jadelu, je zážitek. „Jeden cop zvládnou zhruba za dvacet vteřin a ty nejlepší za směnu dokáží udělat i 740 porcí,“ říká ředitel Toman. „Stejně jako u Akawi by ani v tomto případě nebyl problém vylisovat je na strojní lince. Ale zákazník chce originální tvar,“ zdůrazňuje. V loňském roce vyrobili v Prachaticích Jadelu třicet tun.


 
 
 
 
 
 

Trochu „košer“ historie

Začátkem 80. let minulého století dosahoval vývoz Jadelu z tehdejšího Československa jednoho tisíce tun. Významných vývozním artiklem z mlékárenského odvětví byly v té době zejména sušené mléko (31 tisíc tun), kondenzované mléko (7000 tun), máslo (11 000 tun) nebo tvarůžky (8000 tun).

Do Spojených států vyvážela Madeta v 90. letech i košer výrobky. V té době byly v USA velmi moderní a zákazníci je vyžadovali. Vydávat osvědčení a certifikáty (hechšer) o rituální způsobilosti potravin a nápojů, tzv. košer, má jako jediný v ČR rabinát Židovské obce v Praze. Madeta měla v minulosti dva (v hebrejštině), jak zmiňuje Miroslava Hubáčková ze zahraničního oddělení.

Plány do budoucna


Jihočeské  máslo si oblíbili například také v Rusku. Důvodem je nejen fakt, že jim chutná, je kvalitní a za rozumnou cenu, ale svou váhu má i tradice a společné slovanské kořeny.  Právě do Ruska, Pobaltských zemí, ale také do Německa, Rakouska či na Slovensko by jihočeský mlékárenský gigant rád expandoval a rozšířil svůj export o nové položky.

Celosvětový  zájem o mléčné výrobky z jižních Čech není až tak překvapující.  Společnost si zakládá na dodržování tradičních a historicky ověřených postupů výroby, důsledně se vyhýbá používání potravinových náhražek a klade důraz na poctivou ruční práci. To je jeden z jejích receptů na to, jak obstát v nelítostném celosvětovém konkurenčním prostředí.