I svatý Valentýn, stejně jako ostatní svatí, je opředen nejrůznějšími legendami. Váží se jich k němu desítky, možná stovky, ale všechny mají společného jmenovatele - lásku.
Jednak se praví, že svatý Valentýn, když čekal na svou popravu v žaláři, psal milostné dopisy své ženě (ano, v té době se i kněží ženili) - odtud první "valentýnka". Další legenda praví, že chodil naopak navštětovat do žaláře jiné vězně coby kněz a vynášel jejich dopisy (dnes bychom řekli motáky) jejich manželkám a milenkám. Až mu na to stráže přišly a i svatého Valentýna uvěznili.
Další legenda vypráví, že přes přísná kritéria a tehdejší všeobecný zvyk, že manžele pro své děti vyhledávají a domlouvají rodiče, tak svatý Valentýn údajně byl ten, kdo oddával kohokoli, kdo za ním přišel (něco jako současné Las Vegas, kde nezkoumají vůbec nic, ani to, jestli už náhodou ženatí nejste).
Je možné, že jsou pravdivé všechny a že Valentýn dělal všechno z výše uvedeného, ale je také možné, že to bylo i trochu jinak.
Zřejmě nejblíže pravdě bude, že Svatý Valentýn byl římský kněz, který působil v době císaře Claudia II. Claudius měl rozsáhlé válečné plány a sbíral vojsko. Jenže zjišťoval, že nejvíce narušuje morálku vojáků a jejich ochotu se vrhat do bitev skutečnost, že mají rodiny, tedy manželky a děti. Nezřídka mu prchali z tažení právě za nimi. Proto vydal nařízení, že až do odvolání se nesmí na území Říma oddávat. Nu a tím, kdo neposlechl byl právě onen svatý Valentýn, který oddával mladé páry i přes císařův zákon.
Císaři se to samozřejmě nelíbilo a proto nechal svatého Valentýna uvěznit a byl odsouzen k smrti. Trest byl vykonán podle historických pramenů 14. února roku 296.
Nabalují se na ně samozřejmě další legendy - třeba to, že Claudius svatého Valentýna přijal a rozmlouval s ním. Velmi si vážil Valentýnova přehledu a filozofie. Jen litoval toho, že se nemůže stát jeho přítelem, kvůli své zaslepenosti pověrou (tím myslel Valentýnovu křesťanskou víru). Nechtěl jej popravit, chtěl mu dát milost a tak ho prý propustil a jako hosta ho umístil do rodiny vznešeného dvořana.
Tu se ale Valentýn zamiloval do členky dvořanovy rodiny (některé prameny uvádějí, že snad do jeho manželky dokonce) a psal jí milostné dopisy (valentýnky). Tyto dopisy byly posléze zachyceny služebnictvem, předány pánovi a ten přednesl stížnost císaři. Císař pak neměl jinou možnost, než Valentýna nechat popravit, protože takové počínání bylo tenkrát v Římě bráno něco jako velezrada (Valentýn, jako plebejec zamířil vysoko mezi aristokraty a ucházel se o vdanou aristokratickou ženu).
Ať už to bylo jak chtělo a pravdu se už asi nikdy nedozvíme, není tento svátek vůbec špatný ani zavrženíhodný. Že v něm vidí obchodníci byznys? Prosím vás, a v čem ne? Nejsou snad Vánoce či Velikonoce hrubě zkomercionalizované? Každý z nás má ale takové Vánoce jaké si je udělá. A stejně je to i s Valentýnem.
Můžete potěšit svou lásku krásnou Valentýnkou, kytičkou, večeří při svíčkách, plyšáčkem, šperkem, nebo prostě jen vyznáním. A když řeknete svému miláčkovi "Miluji tě" i na svatého Valentýna, tak tím rozhodně nic nezkazíte.
Archiv - publikováno 14.2.2009
Diskuze: (
