Historie
Pocházel z francouzského šlechtického rodu. Narodil se v Salency v Pikardii na severu Francie asi kolem roku 472, některé životopisy uvádí i rok 459. Byl synem bohatého šlechtice Nektarda a Protagie. Často doprovázel svého otce na jeho obchodních cestách do Vermandu (department Aisne) a do belgického Tournai. Ale hoch se především věnoval studiu - nejdříve na školách, pak na univerzitách, kde se zaměřil především na studium svatých, náboženských i světských listů. Jeho mládí bylo zcela zasvěceno praktikování křesťanských ctností, kdy se pečlivě vyhýbal flámování a jinému nezřízenému způsobu životu. S bratrem Gildardem a přítelem Eleutheriem (? - 529) se společně připravovali na vstup do kněžského stavu. Je pravděpodobné, že vzdělání dokončili v biskupském městě Saint-Quentin (v Pikardii), kde také byli v roce 485 (udává se ale i rok 505) vysvěceni na kněze vermandským biskupem Alomerem.
Od dětství projevoval útrpnost a milosrdnou lásku. Jednou dal zimou trpícímu starci svůj plášť a když jindy potkal cizince, okradeného o koně, věnoval mu z otcova stáda jiného. Dělalo mu vždy radost, když mohl chudé obdarovávat jídlem Otec jeho štědrost schvaloval a byl rád, že Medard má citlivé srdce vůči bližním.
Podle legendy zastihla Medarda v chlapeckém věku bouře v přírodě a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. Příběh se stal podnětem ke vzývání Medarda proti deštivému počasí zejména o senách.
Mnohé příběhy z jeho života vedly k tomu, že byl považován i za patrona zlodějů, ač jeho milosrdný postoj k nim předpokládal jejich obrácení. Medard svou láskou odzbrojoval i otrlé zločince. K drobným zlodějům se choval s velkou dobrotivostí a každého propouštěl s napomenutím. Zloději hroznů, kterému se nedařilo najít východ z vinice, odpustil poškození révy a daroval kradené plody. Milosrdně se zachoval i k tomu, co zatoužil po obsahu jeho včelína a osvobodil ho od útoku včel. Jiným zlodějem mu byla dle legendy ukradena kráva, kterou mu hříšník za několik dní kajícně dovedl zpět, jelikož zvonek na jejím krku nepřestával vyzvánět a snaha o jeho odstranění byla bezúspěšná.
Medard usiloval o ctnostný život svého lidu více způsoby. Zavedl například "růžovou slavnost" s vyhlášením nejctnostnější panny, které pak příslušel titul: růžová královna. Něco na způsob současné miss, ale hodnotila se krása duše. Výtěžek 12ti jiter polí věnovaných Medardem byl nejméně 12 tolarů, které obdržela nejctnostnější panna kromě věnce bílých růží. Na šatech měla modrou stuhu a jako mariánskou dceru ji do kostela k oběti mše svaté doprovázelo 12 družiček. Rodiče ji doprovázeli jako ochránci a předávali Matce Boží. U oltáře jí byl dán na hlavu věnec z bílých růží a po bohoslužbě následovala veselice v mariánském duchu. (Slavnost se pak konávala poctivě po staletí a rozšířila se i na Moravu. Tam se konávala do r. 1795 v Mikulovickém panství, kde nejhodnější chudá panna dostávala k věnci 150 zlatých a měla je pak jako věno i s úroky.)
Ve Francii je s Medardem spojena tato pověst:
Francký král Chlotaire I., když v boji přemohl Germány, zajal nezletilou dceru zabitého thuringského krále Bertachara a dal ji do péče a výchovy Medardovi. Ten Radegondu vychoval ke křesťanství a když dospěla, proti její vůli se s ní Chlotaire oženil. Z prvního manželství neměl děti, tak si myslel, že si polepší. Ale ani s Radegondou neměl žádné potomky. Ta hledala útočiště u Médarda, žádajíc ho, aby se mohla stát řeholnicí. Král však byl proti tomu a jen Medard ho mohl obměkčit. Dopadlo to tak, že Radegonda (518 - 587) odešla do kláštera, kde se kála a prosila o Boží pomoc pro Francii. I ona byla po své smrti svatořečena.
Nutno dodat, že král Chlotaire (497 - 561) se oženil "do třetice všeho dobrého" s germánskou královskou dcerou Ingund, a to už se mu narodilo potomků požehnaně - 5 synů a jedna dcera.
Medard, prý ve věku 90 let, onemocněl tak vážně, že za ním přijel i sám král Chlotaire. Ujednali spolu, že Médard bude pohřben v královském městě Soissonu, což je asi 50 kilometrů od Noyonu. A opět se nedozvíme, kdy tento svatý muž zemřel. Podle nejrůznějších světových zdrojů to mohlo být v rozmezí let 530 až 560. Stejně tak se neví, kdy a kým byl svatořečen.
Po jeho skonu byly uloženy jeho ostatky v královském sídle Crouy a až Chlotairův syn Sigibert nad nimi dat vystavět chrám a založil slavné benediktinské opatství Svatého Médarda. Při dobyvačných nájezdech Normanů a Hunů byl Saint-Médard zcela zničen, avšak v 11. století byl znovu postaven. Z kláštera Sv. Médarda (pravý břeh řeky Aisne) se do dnešních dnů zachovala jen krypta, v níž kdysi byly kromě Médardova hrobu i hroby králů Chlotaira I. a Sigiberta. V současném opatství se nachází vzdělávací výchovné centrum pro děti "La Cordée".
Katolická církev oslavuje jeho svátek 8. června, zrovna tak podle kalendáře má v tento den svátek i občan jménem Medard.
Traduje se, že na původním Medardově hrobě byly uchovávány i okovy zajatců, kteří na jeho přímluvu u Boha byli zázračně osvobozeni. Na základě četných legend, které o světci kolovaly sem spěchali věřící, aby si u Médarda vyprosili ochranu před špatným počasím nebo aby jim utišil bolest zubů. Legenda vznikla třeba jen z toho, že ve středověkém umění je Médard znázorňován jak se směje s široce rozevřenými ústy - a už mu byla přiřčena úloha léčitele bolavých zubů...
Patron a ochránce
V katolickém náboženství je považován za ochránce úrody a patrona sedláků, pastýřů, meteorologů, sládků a vinařů. Má chránit též proti bolesti zubů. Lidé se k němu modlili za suché počasí při senoseči, za úrodu polí a vinic, také proti horečce a choromyslnosti.
Atributy
Každý svatý má své atributy, znaky se kterými bývá vyobrazen či vysochán. Atributy svatého Medarda jsou:
Atributy: almužna, biskup, tři holubice, kámen, koule, orel, stopy
Pranostika
Medardova kápě, 40 dní kape
Veffrancouzském originále:
"S'il pleut le jour de Saint-Médard,
Il pleut quarante jours plus tard."
Archív 2011
Diskuze: (
