Stopařka

- Stopařka
Vyšlo v blogu:  Wast

Stopařka

10.10.08, 16:05, autor: Wast , Hodnocení: -
... weekend story

Čtenost -   Diskuze: (1
 


V životě každého chlapa je pár životně významných okamžiků. Není to jen ono známé:

zasadit strom, zpolodit syna a postavit dům, ale patří sem i první fungl nové auto.

Ten nádherný pocit, když se poprvé posadíte do káry vonící novotou, která vám říká: "pane".

Jo to je pak jízda...


Přesně tak, na vrcholu blaha,se cítil i Ctibor, když si z autosalonu odvážel své, první nové auto.

Však ho ta červená "beruška" něco stála!
Léta šetření, přesčasy a melouchy, byl pyšný na to, že platil hotově. Jasně, dneska je moderní leasing,

ale bankám on moc nevěří, už ze zásady.
Chlapi v práci se mu někdy posmívali, ale teď, když měl čerstvě po čtyřicítce, se dočkal.
Odměnou mu byl pocit blaženosti, či přímo extáze, z endorfinů nyní zaplavujících jeho tělesnou schránku.


" Pojedu ho pořádně projet", napadlo ho. Hned odbočil na blízkou výpadovku a najel na rychlostní silnici vedoucí pryč z města.


"Tak takhle vypadá, když se životní sen, stane realitou. Sousedi a chlapi v rachotě

se závistí poserou", tetelil se .

Pustil si rádio.
"K čertu s reklamou", zalovil v kapse a zasunul do přehrávače oblíbené cédéčko s výběren hitů kapely Smokie.


Kousek za nájezdem si všiml stopařky v krátké riflové sukýnce a kožíšku sotva

do pasu. Jen tak na ní v tý rychlosti hodil pohledem.

"To si tak vzít moje stará", pomyslel si a ani nevěděl proč šlápl na brzdu,

nedbaje nebezpečí kolize na dálnici, ještě že nebyl velký provoz.


Stáhl okénko u spolujezdce a zeptal se jí :

"Kampak to bude slečno ?"

" Jedete do Prahy ?" , zeptala se.

"Ehm... jo, jo", zalhal pohotově.

"Trochu se projedu no", pomyslel si.

"A tak si račte nastoupit" a otevřel jí dveře.



Usadila se pohodlně a Ctibor sešlápl plyn až na podlahu.

Auto vystřelilo jako z praku. Zpětný ráz ji zabořil do sedadla, až se jí zhoupla prsa.
Náhle zavanula příjemná, dráždivá vůně jejího parfému.


Ctibor ji hned sjel očima.

"Ty vole to je kus, ta by byla..." , pomyslel si a málem hlasitě mlaskl.

"Ze školy?", zeptal se a snažil se navázat konverzaci s kráskou.

"Mnoo joo", špitla.

"Kam chodíte"?
"Na zdrávku, už do čtvrťáku".

"Hele budem si tykat né?", navrhla.

"Jo proč né jsem ještě mladej kluk", zalhal Ctibor.


"No to vidím", ušklíbla se, ale Ctiborovi to neuniklo.

Fakt?, znejistěl.

"Jasně sim tě, nejsem slepá".
Rozhlídla se po vnitřku auta a zeptala se:

"Ňáký nový coo ? "

"No já mám nový fáro každou chvíli, podnikám", zalhal Ctibor bez zábran

a sebevědomí mu opět vylítlo až ke stropu.

"To ti to a si de coo"?

"Jo pohoda, kšefty se jen valej, zalhal opět.


Chvíli nemluvili a tak si ji pořádně prohlédl".
Černé dlouhé vlasy stažené gumičkou do ohonu, prsa dobrý čtyřky obtáhnutý těsným tričkem

až prosvítala podprda. Z minisukně čouhaly krásný, dlouhý, hlaďoučký nožičky ňam - ňam,

nikde ani chloupek.

"Kočka, supr kus, pečuje o sebe, to se mi líbí", pomyslel si.

A hned se mu začaly honit hlavou sexuální fantazie.



Snad to instinktivně vycítila a dala nohy dost odvážně od sebe.
Reakce u Ctibora nastala téměř okamžitě, v kalhotech to zacukalo, na sucho polykal a zrychlil se mu tep. Měl co dělat, aby se soustředil na řízení.

"Ženáč"? Zeptala se jen tak mimochodem.

"Néé ... ted šťastně rozvedený", zalhal opět.

Mírně se k němu naklonila a tiše navrhla:

"Někde si zastavíme néé ?"

"Ty si teda číslo, jdeš fofrem na věc", zakoktal chvějícím se hlasem.


"Máš ji ???"

"Co jako ?", znervózněl.

"Ochranu, gumičku, co asi, ty chytrej", usmála se.

"Sakra těd zrovna ne, ale jinak je nosim pořád", zalhal už aspoň po desátý.
Takovej pech. Cítil jak se mu budoucí hrátky rozplývají v mlze.

"Klídek brouku já mám". Ujistila ho s klidem.



"Támhle kousek za tou benzínkou je pěkný odpočívadlo", ukázala prstem na jehož konci byl dlouhý červený nehet.

Nemohl se samým vzrušením už dočkat. Takovou babou posvětit auto a užít si.

To ho při koupi nenapadlo ani ve snu. Nojo ne nadarmo se říká pěknýmu autíčku kočkolap.

Jednu takovou kočičku na něj lapl ani ne hodinu po koupi.


Když se objevilo ono avízované místo, odbočil a zastavil.
Chvíli oba trapně mlčeli.

"Tak jak to chceš, brouku a ať to stojí za to". Zašeptala a trochu se přitulila.


"No udělám ti to jak budeš chtít ty", odpověděl zaplaven horkem ze vzrušení.

"Tak se svlíkni, ale celej mám ráda nahý chlapy", rozkázala a plně převzala iniciativu.

Ctibor ji slepě poslechl a ona si sundala jen tričko.

"No dělej", ukázala na sedačku. Stačil stisk páčky a už byla zklopená.

"Ale tohle si sundej", špitla a obratným, téměř zlodějským trikem, mu stáhla prsten z prstu.

"Néé", zaprotestoval, ale to neměl dělat. Rychlým pohybem ruky ho vyhodila z pootevřenýho okýnka

ven do trávy.


"Ty vole prsten v prdeli, ježiši stará mě doma zabije", prolítlo mu hlavou.


"Ty krávo, to je památeční, po dědovi", vykřikl první, alespoň trochu věrohodnou lež,

co ho napadla.

"Ták promiň, no."
"Si ho najdi je tamhle ", ukázala do zválené trávy mezi povalující se odpadky.

Otevřel dveře a rozhlídl se.

"Klídek zrovna nikdo nejede" , jistila ho.


Sotva ale Ctibor opustil auto zaklapla dveře, zajistila je zevnitř a nezapomněla vytáhnout i okénko.

"Co to blbneš" ? Vykřikl Ctibor.
Vzal za kliku, ale marně. Jeho pokusy, dostat se zpět do vozu, byly neúspěšné.

Ani na jeho žadonění, slečinka dveře neotevřela.

"Je zle", pomyslel si.

Ona jen v klidu přelezla na místo řidiče, sedačku vrátila do původní polohy a otočila klíčkem

v zapalování. Motor naskočil jako hodinky.

Mávla rukou na rozloučenou a s úsměvem se rozjela.



Nahý Ctibor zoufale křičel ať zastaví a neblbne, ale marně auto zmizelo v prachu.

"Kurvaa nový auto a je v prdeli." Horečně přemýšlel jak z týhle šlamastiky honem ven.

"Co teď?" teprve mu docvaklo, že je nejen bez auta, ale co hůř, úplně nahý.

Zeptal se sám sebe nahlas.

Honem něco na sebe. Rozhlédl se. Ještě, že se tam válel starý hadr od šmíru.

Hned si s ním zakryl své krčící se intimní partie, byla mu docela zima. pomalu a nejistě začal mávat

na auta, projíždějící kolem. Řidiči se mu buď smáli, a nebo troubili, neznajíc akutnost Ctiborovi zoufalé situace.


Přejelo snad třicet aut možná i víc, až mu zastavila stará oprýskaná stodvacítka.

"Co tu blbneš úchyle?" Zeptala se její asi padesátiletá řidička.


"Ukradli mi auto", zoufale se zajíkal Ctíba.

"Tak to jo, no nastup si, snad nekecáš vezmu tě na policii", odpověděla

a dvojitá brada se jí zatřásla smíchem.


"No stačil by i mobil", řekl v autě.
"Díky moc", poděkoval a poprvé po dlouhém čase úplně upřímně.

"No tak ten já nevedu", odpověděla a dodala:

"Však oni už ti policajti pomůžou, od toho přece jsou".



Ctiborovi se tak rozlynulo nejen oslava doma, pochlubení před sousedy a kamarády v práci.

Musel toho moc a moc vysvětlovat a na nejen na policii. Tam přiznal pravdu, ale svý manželce se pokoušel lhát. Jak to bývá zaplétal se do toho čím dál víc. Nějak jí nemohl uspokojivě vysvětlit, proč byl nahý,

jen v erární dece, když si pro něj na pobočku policie přijela a kam se poděl snubní prsten.

Hned na druhý den si v práci půjčil detektor kovů a za pomoci kamaráda hledal na onom hrůzném místě ztracený prsten. Marně.


Po týdnu se našlo auto odstavené někde u Brandýsa nad Labem. K velkému překvapení policisté nalezli ztracený prsten v popelníku. V přehrávači bylo i cédéčko. Nic se tak vlastně neztratilo.

Na vé auto a věci musel nějakou dobu čekat, než je dostal zpět.

Za své vzalo jen Ctiborovo sebevědomí a manželce přísahal, že do smrti už žádné stopařce nezastaví, natož aby si chtěl užít.

 
  • Soňa 04.03.09, 08:51

    Rozbalit 1. stopařka:-)

  • Soňa

    To bylo povedený,dost jsem se pobavila,díky...

 
Ohodnoťte článek
Hodnotit mohou pouze přihášení uživatelé.
Tento článek zatím nikdo nehodnotil | Průměrné hodnocení: (-)

Advent

Toč se a vrč, můj kolovrátku, ejhle adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!
autor
O autorovi
autor
autor
další články autora
Další články autora
další články autora
Profil blogu
Profil blogu "Wast"
Profil blogu
Založen:
31.7.2008 21:40:00

Přístupů:
28106

RSS:
Toplist