Štědrý večer

Na stole hoří svátečně nazdobená svíčka, okolo ní je na míse spousta vonícího cukroví a smažený kapr se salátem se, po právě snězené rybí polévce, podává na stůl.
"Mami, já už vážně nemůžu," koulí po chvíli nedočkavě očkama malý Kuba, protože v hlavě má už jen dárky.
"Jez, však se dočkáš, ale kdoví, jestli Ti letos Ježíšek něco nadělí," pohrozí se smíchem Jakubova maminka a tatínek se hned přidává: "Doufám, že neviděl, jak jsi minulý týden rozbil sousedům to okno a pak jsi utekl a schoval se babičce pod postel."
"I kdyby to Ježíšek viděl, tak jinak jsem byl přece celý rok hodný," brání se Kubík a oči se mu začínají zalévat slzami.
"Ale to se ví, že jsi byl celý rok hodný," zastává se vnoučka babička.
"No, ten určitě," procedí otráveně mezi zuby Kubíkův starší bratr Honza.
"Ale no tak, přestaňte, samozřejmě, že nám všem Ježíšek něco nadělí," dodává honem maminka, aby Kubík neplakal.
"Fakt?" ozve se s nadějí v hlase Kuba.
"Jasně," přitakají mu všichni.
A Kubík se šťastně pouští do kapra.
"Hlavně pomalu, dávej pozor na kosti," usměrňuje ho maminka.
A pak tatínek využívá chvíle, kdy je Kubík zabrán do odstraňování jedné větší kosti z kapra a pomalu se vyplíží z kuchyně do vedlejšího pokoje, odkud se po chvilce ozve cinkání zvonečku: Cililing, cililing!
"Ježíšek je tady!" vykřikne Kuba a příbor letí na stůl a on peláší do dětského pokoje a všichni se k němu přidávají.
"Jéé," vydechne ohromeně, když stojí před vánočním stromečkem, na kterém svítí malé lucerničky, které se podobají těm, kterými si svítili na cestu Karafiátovi Broučci.
Úhledně zabalené dárky pod ozdobeným smrčkem vypadají ve světle těch malých lucerniček tak nějak tajemně. Do toho zní pokojem z CD přehrávače Tichá noc, která zvláštní atmosféru jen umocňuje.
Celá rodina se přidává, ale jen tak tiše, spíše pro sebe, aby příliš nerušili tu kouzelnou chvíli. I Kubík, který tak moc spěchal, najednou stojí způsobně s ostatními a potichu zpívá koledu a pozoruje přitom malého Ježíška v Betlémě, jenž je postavený blízko stromečku.
Pak tatínek rozsvítí světlo a všichni se vrhají k dárkům. Kubík si jako první rozbalil velké růžové kladivo.
"A tohle mu dal kdo?" ptá se s nakrabaceným čelem tatínek.
"Já," ozve se tiše babička a hned dodává: "Vždyť přece víte, jak rád si hraje na opraváře a k tomu kladivo prostě potřebuje."
"Opraváře budeme spíš volat my, až s tím něco rozbije," směje se Honza a zároveň vybaluje další tzv. "měkký dárek", což by mohly být ponožky nebo rukavice. A trefa - jsou to rukavice. Honza se netváří příliš nadšeně.
Však to určitě znáte sami, když jste byli dětmi - "měkké dárky" prostě nepatří mezi ty oblíbené. Najít v nich můžete nanejvýš svetr, punčocháče, ponožky apod. Zato ty "tvrdé dárky" značí nějakou bezva hračku, knihu nebo elektroniku.
"Tak kluci, ještě vzadu máte každý jeden dárek", ozve se maminka a natáhne se dozadu pod stromek pro dva dárky se jmény hochů.
Čtveratá placatá krabice - Honza už si dokáže představit, co by to tak asi mohlo být. Nadšeně si dárek bere z rukou matky a s jiskrou v oku a s nepokrytým nadšením nedočkavě trhá balicí papír. Stejně tak Kubík.
Honza zírá na polorozbalenou krabici.
"Tak co, líbí?" ptá se tatínek.
"Hmm, dobrý," odvětí zklamaným hlasem Honza. "A to má být jako vtipný, jo?" dodává.
"Jak vtipný," nechápe otec. "Vždyť sis ho tolik přál a těšil ses na něj," připojuje se maminka.
"No, právě a teď tohle," otevírá Honza světlemodrý notebook a tiskne nějakou klávesu, načež se ozve melodie známé dětské písničky Ovčáci čtveráci.
Všichni otočí rychle hlavy směrem ke Kubíkovi a zastaví ho právě ve chvíli, kdy se chystá uštědřit růžovým kladívkem pořádnou ránu do klávesnice toho opravdového notebooku.
"Kdo popisoval ty dva dárky?" ptá se maminka.
Babička si schovává hlavu za knihou, kterou právě rozbalila.
"Teda babi," ozve se otec.
"No co, tak jsem se spletla a prohodila to," brání se opatrně babička.
Však se také vše vysvětlilo a ten opravdový i ten dětský notebook nakonec našel svého pravého majitele.
Ten večer už všichni ostatní seděli v obýváku před televizí a koukali na pohádky, jen Honza s Kubíkem spolu svorně seděli pod vánočním stromečkem s notebooky na kolenou.
Kubíkovi notebook život příliš nezměnil, jen mu ten večer vykouzlil na dětské tváři úsměv a udělal tak krásný Štědrý večer, což přece není zas tak málo. A navíc, aspoň týden poté vydržel "sekat dobrotu", než se mu zase zalíbilo víc to růžové kladívko...
Zato Honzovi notebook změnil život docela dost. Zlepšil se díky němu ve škole, domácí úkoly stíhá vyřizovat někdy už i o přestávce v ten den, kdy je dostanou zadané. Také získal spoustu nových přátel a hlavně - svoji první nezapomenutelnou lásku.