Pubescentská překvapení

"Chlapečkovi" bude za pár dní 14 let. Chodí do osmé třídy a učí se skvěle. V Angličtině je nejlepší ve třídě a to dlouhodobě.

Paní učitelka se s dětmi chystá na olympiádu v tomto jazyce. Automaticky bere Kryštofa (mého syna) a o druhé postupové  místo má zbytek třídy svést bitvu. Píší písemnou práci a kdo bude nejlepší bude Kryštofovým Sparring Partnerem.

Děti odevzdají písemné práce. Nikdo z uchazečů nemá jedničku, nejlepší známka je dvojka. Kryštof nemusel tuto písemnou práci psát, ale psal ji taky - dobrovolně. On má (jako obvykle) jedničku.

A teď dochází k onomu slíbenému "pubescentskému překvapení". Chlapec si sám zkontroloval svou písemnou práci, chybu si v ní našel a šel za paní učitelkou, aby mu dala dvojku!!! Prý by to bylo nečestné, kdyby si nechal onu jedničku...

Nejsem si jistá, zda náhodou nedělám někde výchovnou chybu, je pravda, že by bylo nečestné, kdyby si jedničku nezaslouženě ponechal, nicméně svět na čestné lidi není stavěn a ve většině případů jsou biti. Jeho počin může být také posouzen, jako velká hloupost - tedy, že není čestný, ale hloupý a naivní.

A u vědomí toho všeho musím říct, že jsem na svého syna hrdá! Možná mi z něj vyrůstá nový Gándhí ... Možná, až se příště spálí, až potká někoho, kdo se takto nezachová a on se třeba díky tomu nedostane na vysněnou školu, pozici, či jen obyčejnou školní olympiádu, třeba svůj postoj přehodnotí. Zahořkne. Znečestní.

Ale třeba ne. Třeba můj chlapec čestným zůstane....