Miloš Zeman se rozhodl udělit milost invalidnímu důchodci, který si ve vezení odpykával trest odnětí svobody za opakované zanedbání vyživovací povinnosti. Přestože čin vzbudil spíše negativní ohlas a může se zdát, že prezident tímto krokem zlehčil mužův přečin, opak je pravdou. Každý, kdo je s problematikou seznámen, dobře ví, že řešení problému formou trestního řízení přináší nejeden paradox. Od dlužníka čekáme nápravu, ale nedáváme mu šanci se jí chopit. Chceme, aby z výdělku uhradil své dluhy, ale možnost výdělku mu v podstatě sebereme. Chceme, aby měl k dítěti vztah a tím za něj převzal i zodpovědnost, ale od dítěte ho oddělíme mříží. Bohužel takový je zákon, vůči kterému by neměly být žádné výjimky.
Prezidentská milost však dává smysl v ideové rovině. Věznit člověka pouze za nehrazení alimentů má negativní celospolečenský dopad. Je nákladné pro stát a po propuštění snižuje zbytečně šance na opětovné zařazení do běžného života. Z dlužníka se kvůli snížené šanci najít řádné zaměstnání stává potencionální žadatel o dávky hmotné nouze a dávky státní sociální podpory. Ne, to opravdu není cesta k nápravě.
Je třeba si uvědomit, že prezidentská milost nezprostila dlužníka povinnosti dluh uhradit. Dala mu však alespoň o trochu více možností, jak se k situaci postavit. A to je důležitý signál. Na příslušných ministerstvech je nyní po letech debat připravit funkční zákon, který státu umožní zajistit vhodnými opatřeními kvalitní život dětem, které nemají šanci dobrat se výživného ani exekuční cestou. Je třeba, aby nevznikala potřeba poslat dlužníka "za mříže" jen kvůli tomu, že to je poslední z možností, od které je naivně možné si něco slibovat.
Autorkou komentáře je: Iveta Novotná, ředitelka programu VašeVýživné.cz
Diskuze: (
