Byla pátá hodina ranní. Slunce se ještě ani nerozhodovalo, zda vzejde, ale Karel už stál na balkoně apartmánu v Bašce Vodě oděný v ponožkách v sandálech. V ruce svíral zbraň nejvyššího kalibru – plážovou osušku s vybledlým motivem Simpsonových. Vedle něj funěla manželka Marcela, která kontrolovala hodinky. Každá vteřina zpoždění znamenala ztrátu pozice v prvotřídní frontové linii u sprch.
Karel vyrazil klusem dolů k moři. V ulicích vládlo ticho, které tu a tam narušilo zaklepání jiné české rodiny vyrážející vstříc stejnému cíli. Když Karel doběhl na pláž, uviděl ho. Němec Hans už sahal po nejlepším lehátku pod borovicí. Karel neváhal. Provedl ukázkový šipkový skluz, rozvinul Simpsonovy přes celou délku plastového lehátka a s vítězným řevem zatarasil Hansovi cestu. Hans, vybavený pouze malým šedým ručníkem z Lidlu, zmateně ustoupil. První kóta byla dobyta.
Odpolední přetahovaná a komando
Kolem poledne se na pláži rozpoutalo skutečné peklo. Teploměr ukazoval 38°C ve stínu a rozpálené oblázky pálily i přes tlustou podrážku. Rodina Nováků se vrátila z apartmánu po vydatném obědu (řízky v alobalu a teplá kofola) a zjistila šokující věc: jejich levé lehátko okupuje cizí vetřelec. Někdo – pravděpodobně agresivní Polák od vedle – drze přeložil jejich ručník s krtečkem o dvě laťky dál.
Marcela nehodlala ustoupit ani o centimetr. Nasadila sluneční brýle značky Dior z místní tržnice a zahájila diplomatickou otočku. Vzala náhradní ručník s nápisem Balaton 2018, přehodila ho přes vetřelcův krk a hlasitě pronesla: „Tohle je naše, my už tady sedíme od rána, pane!“ Vetřelec, mohutný rekreant z Krakova, se ohradil slovy o mezinárodním právu. Konflikt eskaloval, když na pomoc přiběhl Karel s nafukovacím lehátkem v podpaží. V tu chvíli zasáhla místní chorvatská plážová policie, která sice nerozuměla ani slovu, ale pohled na dva zuřivé Čechy obklopené sedmi různými ručníky ji přinutil raději ustoupit do bezpečné vzdálenosti stánku s rakijí. Slunce pomalu zapadalo, lehátka byla zabezpečena a Simpsonovi s krtečkem mohli hrdě vlát ve větru až do dalšího svítání.
Následující ráno přineslo na pláž v Bašce Vodě nečekaný zvrat. První linie obsazená Karlem a Marcelou totiž narazila na tvrdý odpor. Do bitvy o Jadran vstoupila nová, radikální frakce rekreantů.
Povstání Antiručníkářů
Byl to druhý typ českých turistů – skupina kolem Libora a jeho švagra Romana z Ostravy. Tito muži odmítali totalitu ranního zabírání míst. Když dorazili na pláž v devět ráno a viděli les prázdných lehátek uměle kolonizovaných flanelovými cáry, v očích se jim zablýsklo. „Konec útlaku!“ zavelel Libor.
S chladnokrevnou systematičností začali s Romanem sbírat jeden ručník za druhým. Vybledlí Simpsonovi, krteček i nostalgický Balaton 2018 skončili zmačkaní v nedaleké zelené popelnici na plasty. Když na pláž dorazil Karel s rodinou a spatřil svá osiřelá lehátka, zbledl a následně zrudl jako vařený humr. „Kde jsou moji Simpsonovi?!“ zařval, až se racci zvedli z hladiny.
Bitva o zelený kontejner
Mela propukla vteřinu poté, co Marcela zahlédla z popelnice koukat kousek krtečkova čumáčku. „Vy zloději, vy hovada z paneláku!“ zaječela a vrhla se na Libora. Vzduchem začaly létat nejhrubší urážky z různých koutů republiky. Ostravská sekce kontrovala drsným: „Chováte se tu jak na vlastním rybníku, vy pražské nuly!“
Slovní přestřelka bleskově přerostla ve fyzický kontakt. Karel se pokusil Romana chytit do kravaty pomocí plážové osušky, ale smekly se mu sandály na mokrém oblázku. Marcela mezitím uštědřila Liborově manželce dvě rychlé facky nafukovacím rukávkem, načež byla sama zasypána sprchou písku. Pláž se změnila v klubko těl, létajících žabek a vířícího prachu, do kterého obě strany hrdě řvaly hesla o morálce a právu na stín.
Zásah Chorvatské policie
Mezinárodní ostudu utnula až siréna. Dorazila hlídka chorvatské policie, kterou přivolal vyděšený prodavač kukuřice. Dva urostlí policisté v modrých uniformách s ledovým klidem roztrhli zápasící Čechy od sebe.
Karel s monoklem pod okem a Libor s natrženým tričkem museli potupně pod dohledem zákona vylovit z popelnice veškerý textil. Policisté sáhli k nekompromisnímu řešení – všem udělili pokutu pět set eur za rušení veřejného pořádku a zkonfiskovali jak ručníky, tak inkriminovaná lehátka. Bojovníci sice odešli s prázdnou a spálenými zády, ale v očích obou táborů plál plamen odhodlání, že zítra ráno tažení začne nanovo.
Diskuze: (
