V titulním partu vystoupí sólistka opery Národního divadla Eva Urbanová, jako Jochanaan americký barytonista Mark Delavan. Publikum se dočká temperamentní, magické a dramaticky strhující Straussovy hudby, která umocňuje jednotlivé obrazy syžetu, vykresluje jejich atmosféru i psychické rozpoložení postav. Dílo klade do kontrastu duchovní a morální rovinu zosobněnou Janem Křtitelem a zvrácenou živočišnost hlavní ženské postavy, líbající světcovu uťatou hlavu. Opera Salome, v jejímž provedení se na scéně Národního divadla dále představí Yvona Škvárová, Jan Vacík či Aleš Briscein, patří k nejhranějším operám Richarda Strausse. Orchestr Národního povede jeho nový šéfdirigent Tomáš Netopil.
Na oba termíny jsou vstupenky v prodeji v pokladnách Národního divadla, síti Ticketpro, Ticketportal a Bohemia Ticket. Podrobnější informace jsou k dispozici na www.narodni-divadlo.cz,
Opera o jednom jednání byla ve světové premiéře uvedena v roce 1905 v Drážďanech a se stala doslova světovou senzací. Na scéně Národního divadla byla poprvé uvedena v sezoně 1922/23.
Celovečerní drama s vypjatou emocionální hudbou klade vysoké nároky na představitelku hlavní role. Ta byla v Národním divadle svěřena světově uznávané sopranistce Evě Urbanové, jež k titulnímu partu dodává: „Za více než rok, který trávím s rolí Salome, tedy kdy se ji učím, mám pocit, že musím vynakládat stále více a více úsilí, aby mne celou nepohltila, abych se jí po odchodu ze zkušebny dokázala zbavit. Ten příběh, to zničující drama nenaplněné lásky s geniální hudbou, která ještě umocňuje jeho sílu, to je kombinace, která se vás nepustí, a musím se velmi snažit, abych domů odcházela jako Urbanová, a ne jako Salome. I to byl důvod, proč jsem na roli Salome čekala do doby, až ji pěvecky i lidsky zvládnu.“
Part Jochanaana přijal americký barytonista Mark Delavan, který se českému publiku představí poprvé. Tuto roli ztvárnil mimo jiné i v Deutsche Oper Berlin. „Role proroka Jochanaana je fascinující. Poprvé jsem ji zpíval v roce 2002 a miluji a studuji tuto roli už přes deset let,“ dodává Mark Delavan. Delavan patří mezi vyhledávané umělce předních operních scén, jeho pěvecké umění může obdivovat publikum v San Francisco Opera, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Royal Opera House Covent Garden nebo Metropolitní opeře v New Yorku.
Tomáš Netopil, dirigent
Studoval hru na housle na Konzervatoři Pavla J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování na pražské AMU pod vedením Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Františka Vajnara. U Josefa Kuchinky a Pavla Pokorného dále studoval operní dirigování a u Jiřího Chvály a Lubomíra Mátla sbormistrovství. Ve studiích pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu pod vedením Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v prvním ročníku dirigentské soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Jako operní dirigent se představil ve vídeňské Volksoper nastudováním Flotowovy Marty a v sevillském Teatro de la Maestranza s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky. V sezoně 2004/2005 nastudoval v janovském Teatro Carlo Felice inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte. V turínském Teatro Regio dirigoval Mozartův Únos ze serailu a v benátském Teatro La Fenice další Mozartovu operu Lucio Silla, s níž hostoval v roce 2006 i na salcburském festivalu. V sezoně 2007/08 debutoval v Bavorské státní opeře v Mnichově, kde nastudoval operu Doktor Faust Ferruccia Busoniho. V salcburském Grosses Festspielhaus provedl v roce 2004 se Slovenskou filharmonií Dvořákovu kantátu Stabat Mater. V České republice účinkoval např. na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. V zahraničí hostoval u orchestrů Tonhalle Orchester Zürich, London Philharmonic Orchestra, Staatsorchester Stuttgart, Oslo Philharmonic Orchestra, Staatskapelle Dresden, Staatskapelle Weimar, Royal Stockholm Philharmonic, Orchestre National de Lille, Orchestre National de Montpellier, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Accademia Santa Cecilia Roma a dalších. Na domácí půdě spolupracoval především s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Pražskou
komorní filharmonií a Filharmonií Brno. Publikum Národního divadla vřele ocenilo jeho kvality při slavnostních koncertech k otevření 125. a 126. sezony a koncertech k výročí Mozartova narození v lednu 2008 a 2009. V říjnu 2008 nastudoval v Národním divadle inscenaci Mozartovy opery La finta giardiniera. Od sezony 2009/2010 je novým šéfdirigentem orchestru Národního divadla.
Eva Urbanová, Salome
Zpěv studovala soukromě u Ludmily Kotnauerové a zároveň pracovala s uznávanou sopranistkou Renatou Scotto. Od roku 1990 je v trvalém angažmá v opeře Národního divadla, kde nastudovala řadu významných rolí svého oboru. V současné době zde vystupuje jako Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, kterou zde zpívá již v druhé inscenaci, v titulní roli Smetanovy Libuše a v roli Amneris ve Verdiho Aidě. K dalším rolím jejího repertoáru patří Verdiho Alžběta (Don Carlos), Leonora (Síla osudu), Amélie (Maškarní ples), Pucciniho Tosca, Turandot a Minnie (Děvče ze Západu), Mascagniho Santuzza (Sedlák kavalír), Cileova Adriana Lecouvreur, Wagnerova Ortruda (Lohengrin) a Alžběta (Tannhäuser), Smetanova Milada (Dalibor), Dvořákova Cizí kněžna i Rusalka (Rusalka), Janáčkova Matka Míly v opeře Osud a mnoho dalších. V roce 1998 debutovala na scéně Metropolitan Opera v New Yorku jako Santuzza a dále zde vystoupila jako Cizí kněžna, Tosca a Turandot. Vystoupila na předních operních scénách, jakými jsou mj. milánská La Scala, Staatsoper v Hamburku, Covent Garden v Londýně, Opéra National de Paris, Teatro Real v Madridu, Volksoper ve Vídni, Los Angeles Opera a hojně se věnuje také koncertní činnosti – Verdiho Requiem (turné po Švýcarsku), Mozartovo Requiem (Mnichov), Brittenovo Válečné requiem (Royal Albert Hall v Londýně), Martinů Epos o Gilgamešovi (Londýn), Janáčkova Glagolská mše (Londýn, Toronto, Vídeň, Athény), Dvořákova Svatá Ludmila (Edinburgh). Je stálým hostem domácích festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. Jejími spolupracovníky jsou dirigenti Christoph von Dohnányi, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Kent Nagano, Ondrej Lenárd, Sir Andrew Davis, James Conlon, James Levine a další. K nejvýznamnějším
oceněním Evy Urbanové patří jmenování Rytířem řádu umění a literatury Francie (2003), Cena Thálie za Kostelničku, za kterou dostala i kanadskou cenu Dora Mavor Moore a americká cena Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias. Na tutéž cenu byla nominována i její nahrávka Fibichovy Šárky (dirigent Sir Ch. Mackerras).
Eva Urbanová
Yvona Škvárová, Herodias
První angažmá přijala v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V Národním divadle se představila v roce 1987 a v následujícím roce zde získala angažmá. Nastudovala mj. Dorabellu (Mozart: Così fan tutte), addalenu (Verdi: Rigoletto), Pavlínu a Dafnis (Čajkovskij: Piková dáma) a Betty Doxy (Britten: Žebrácká opera). Po rozdělení pražských operních domů se stala členkou Státní opery Praha, kde patřila k předním sólistkám souboru. Představila se v hlavních rolích Rossiniho oper Italka v Alžíru a Lazebník sevillský, jako Dorabella v Così fan tutte, Laura (Ponchielli: La Gioconda), Verdiho Fenena (Nabucco) a Eboli (Don Carlos), dále jako Thomasova Mignon, Bizetova Carmen, Klára (Prokofjev: Zásnuby v klášteře) nebo Marina (Musorgskij: Boris Godunov). Bohaté jsou i její zahraniční aktivity. V německém Regensburgu byla angažována na roli Oktaviána (R. Strauss: Růžový kavalír), několikrát vystoupila pohostinsky v Italce v Alžíru v Kolíně nad Rýnem a v Rakousku jako Waltraute (Wagner: Valkýra). Dále hostovala v Dublinu a Nancy, její umění ocenilo publikum i na Tchaj-wanu a v Japonsku. Od roku 1999 je opět členkou Národního divadla. Z rolí, které tu vytvořila, připomeňme mj. Kostelničku (Janáček: Její pastorkyňa), Dvořákovu Ježibabu (Rusalka) a Kněžnu (Čert a Káča), Smetanovu Martinku (Hubička) a Ludmilu (Prodaná nevěsta), Mrs. Quickly (Verdi: Falstaff ), Kněžnu z Bouillonu (Cilea: Adriana Lecouvreur) nebo Waltraute ve Valkýře. Za roli Brangäny (Wagner: Tristan a Isolda) získala cenu Festivalu hudebního divadla Opera 2001 za nejlepší ztvárnění vedlejší role a byla nominována na prestižní Cenu Thálie. Za roli Marylin Klinghoff er v opeře Johna Adamse Smrt Klinghoffera získala Cenu Thálie 2003.
Mark Delevan, Jochanaan
Narodil se v Princetownu v New Jersey (USA). Zpěv vystudoval na Oral Roberts University. Na půdě Spojených států je stálým hostem New York City Opera, kde vystupuje v titulních rolích Wagnerova Bludného Holanďana, Verdiho Rigoletta, Macbetha a Falstaff a, v záporné čtyřroli v Offenbachových Hoffmannových povídkách, dále jako Escamillo (Bizet: Carmen), Enrico (Donizetti: Lucia z Lammermooru) nebo Pucciniho Michel (Plášť) a Gianni Schicchi. V roce 2001 uskutečnil svůj debut na scéně Metropolitan Opera v New Yorku v roli Amonasra (Verdi: Aida) a dále se zde představil jako Verdiho Simon Boccanegra, Nabucco a Don Carlo (Síla osudu), Scarpia (Puccini: Tosca), Alfio (Mascagni: Sedlák kavalír) nebo Carlo Gerard v Giordanově opeře Andrea Chenier. Roku 2003 debutoval v Británii na edinburském festivalu v roli Macbetha a o rok později se poprvé představil na scéně Bayerische Staatsoper v Mnichově jako Rigoletto a Don Carlo v Síle osudu. V sezoně 2005/2006 debutoval jako Jack Rance (Puccini: Děvče ze Západu) v Royal Opera House Covent Garden v Londýně, v sezoně 2006/2007 pak v Deutsche Oper Berlin jako Jochanaan ve Straussově Salome. V sezoně 2008/2009 vystoupil v Los Angeles Opera v Pucciniho Triptychu, v Metropolitan Opera jako Tomskij (Čajkovskij: Piková dáma), v Lyric Opera Chicago jako Alfio a Tonio (Sedlák kavalír / Komedianti), v Atlanta Opera v roli Bludného Holanďana nebo v barcelonském Gran Teatre del Liceu jako Jochanaan. V červnu 2008 uskutečnil svůj debut v roli Wotana ve Wagnerově Zlatě Rýna v inscenaci režisérky Francesky Zambello pro San Francisco Opera. V budoucích sezonách zde v rámci uvedení kompletního Prstenu Nibelungova nastuduje roli Wotana i ve Valkýře a Siegfriedovi. K dirigentům, se kterými za své dosavadní kariéry spolupracoval, patří James Levine, James Conlon, Sir Andrew Davis, Seiji Ozawa, Sir Charles Mackerras, Zubin Mehta, Donald Runnicles, Michael Tilson Thomas, Antonio Pappano a Fabio Luisi.
Jan Vacík, Herodes
Svoji hudební cestu zahájil na pražské konzervatoři studiem houslí, hoboje a kompozice. Se studiem zpěvu začal až po odchodu do Mnichova roku 1985 pod vedením profesorky Elsy Domberger-Widmayer. Po její smrti odešel do Itálie ke Carlu Bergonzimu, kde obdržel stipendium na Academia Verdiana. Dalšího stipendia dosáhl později na Corale Verdi v Parmě. Jeho debutem byla role Polluxe ve Straussově opeře Láska Danaina na scéně milánské La Scaly. V roce 1988 obdržel nabídku od profesora Wolfganga Sawallische a nastoupil jako člen souboru do Bayerische Staatsoper, kde působil do roku 1993. Hostoval na mnoha světových operních scénách, mj. v Nagoyi, Tokiu, pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase zpíval Dona Ottavia (Mozart: Don Giovanni) při znovuotevření Stavovského divadla v Praze, dále se představil v Římě, ve Vídni, Parmě, Modeně, Drážďanech, Essenu, Stuttgartu, Lille, Lisabonu, Kodani, Lyonu, Eindhovenu, Rotterdamu, Hongkongu, Tel Avivu, Palermu, v sezoně 1999/2000 zpíval opět v La Scale Florestana (Beethoven: Fidelio) s dirigentem Riccardem Mutim. Během své bohaté kariéry měl možnost spolupracovat s mnoha významnými dirigenty a režiséry. Za všechny jmenujme G. Sinopoliho, J. Bělohlávka, Sira Ch. Mackerrase, C. Abbada, G. Albrechta, G. Ferra, R. Muttiho, F. Luisiho, L. Slatkina, H, Wallberga, A. Marsana, S. Köhlera a G. Bertiniho. Z režisérů pak J. Herze, A. Everdinga, H. Kupfera, N. Loweryho aj. V pražském Národním divadle nastudoval Janáčkova Lacu (Její pastorkyňa), skladatele Živného (Osud) a hlavní roli ve Výletech páně Broučkových, za kterou obdržel prestižní cenu Thalie 2003, Smetanova
Dalibora, Janakose (Martinů: Řecké pašije) a Nicka v Pucciniho Děvčeti ze Západu.
Aleš Briscein, Narraboth
Vystudoval hru na klarinet a saxofon a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři a na univerzitě v Plzni. V roce 1995 začal vystupovat ve Státní opeře Praha, kde v krátké době nastudoval řadu rolí lyrického a charakterního oboru – Mozartův Tamino v Kouzelné fl étně a Ferrando v Così fan tutte, Rossiniho Almaviva v Lazebníku sevillském, Alfredo ve Verdiho Traviatě a další. Trvale hostuje v Národním divadle v Praze (Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Alfrédo v Traviatě, Don Ottavio v Donu Giovannim, Števa v Janáčkově Její pastorkyni) i ve Státní opeře Praha. V roce 1999 se na turné v Japonsku představil jako Tamino a o rok později jako Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové při premiéře této opery společně s Tokijskou filharmonií, která si jej vybrala i pro provedení Janáčkovyopery Z mrtvého domu (2003). Ve stejném roce zpíval s velkým úspěchem v Massenetově Manon ve Vancouveru a v Donizettiho Donu Pasqualovi na Kypru. Od roku 2004 spolupracuje s pařížskou Opéra National, kde úspěšně vystoupil jako Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta) a dále účinkoval v operách R. Strausse Ariadna na Naxu, Růžový kavalír a Elektra, v Janáčkových operách Z mrtvého domu a Věc Makropulos, v Traviatě ad. Je zván ke koncertním vystoupením na domácí i zahraniční pódia (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Anglie, USA, Japonsko), účinkoval na prestižních festivalech, např. v Edinburgu a na Pražském jaru, spolupracuje s významnými orchestry, jakými jsou Česká filharmonie nebo Royal Scottish National Orchestra. Věnuje se i staré a duchovní hudbě (Bach, Haydn, Mozart, Rossini). Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí, podílel se na nahrávce opery Pavla Haase Šarlatán pro firmu Decca.
Diskuze: (
