

Nickyho rodina odhaluje další peripetie osudů 669 českých a slovenských dětí, které zásluhou Nicholase Wintona přežily II. světovou válku, dokumentuje, jak příklad jednoho člověka, jeho pozitivní poselství, dodnes inspiruje především mladé lidi na celém světě ke konání dobra.
V hraných rekonstrukcích filmu ožívají nově objevené příběhy zachráněných dětí. Mladého Wintona si zahrál Michal Slaný, v roli maminky jednoho z dětí exceluje Klára Issová. Velmi emociální je v jejím podání především scéna u vlaku připraveného k odjezdu směr Londýn. Do posledního okamžiku osudově váhá, zda opustit svou dcerku a poslat ji do neznámého bezpečí. „Snažila jsem se celý den soustředit, nerozptylovat se. Seděla jsem stranou a zkoušela si představit, co to musí být pro matku za pocit. Scéna byla velmi technicky náročná a navíc mi docházelo, že jde o dokument, že ztvárňuji reálnou postavu, situaci, kterou někdo opravdu zažil, o to větší jsem cítila zodpovědnost. A pak, asi při třetí klapce, se mi spustily slzy, já zapomněla, co se děje kolem mě, a nechala se jen unášet emocí, která se dostavila....,“ vzpomíná na natáčení Klára Issová a dodává: „Moc se těším na osobní setkání s panem Wintonem, že si s ním budu moci potřást rukou a strávit s tak výjimečným člověkem pár minut.“
Nickyho rodina je mimořádným filmem nejen hloubkou a intenzitou sdělení, které přináší, ale také velkým časovým úsekem, který zahrnuje: „Je to sága, pohybujeme se od roku 1938 až do roku 2010 a příběh vlastně stále nekončí. My sami se stáváme diváky, jsme zvědaví, co všechno náš nový film spustí. Věříme, že se objeví další „Wintonovy“ děti a s nimi další příběhy, vždyť stále nevíme, kde je dalších 400 „dětí“. Přejeme si, aby se náš film stal pomyslnou škrtnutou zápalkou v duši především mladých lidí, jakýmsi startovacím blokem, s jehož pomocí se to dobré, co v nás je, může dostat na povrch,“ podotýká režisér Matej Mináč.