Nevěra? Ne, jen paralelní sex

"Zatímco sexuální náruživost nám v manželství podle a úlisně klesá, touha po ní nám v tomtéž manželství podle a úlisně zůstává." (Miroslav Plzák: My se máme, my si vyhovíme, Motto 2007)

Kdo máme zkušenost s manželstvím, či dlouhodobým vztahem víme, co citát z knihy Miroslava Plzáka ve skutečnosti znamená.

Na dlouhodobého partnera dříve nebo později přestáváme mít chuť a to bez ohledu na to, jak moc jej milujeme, jak je krásný či nehezký, jak moc se s ním hádáme či si rozumíme. Prostě selhává naše vlastní tělo a naše mozková chemie nám praví, že tento partner náš už nevzrušuje.

Je to imperativ - příkaz, který je nám vrozený, abychom byli schopni zachránit lidský rod rozmanitostí sexuálních partnerů a DNA jimi přenášené. Nemůžeme s tím vůbec nic dělat, jen se trápit a třeba ve čtyřiceti smutně vzpomínat "jaké to bylo za mlada". Jenže to není "za mlada". To je v době, kdy nás náš partner skutečně velmi sexuálně přitahoval.

Jenomže touha po vášnivém sexu zůstavá ať už chceme nebo ne. A narůstá a tlačí se jako pára v papinově hrnci. A pokud nedojde k odventilování tohoto přetlaku, hrnec vybuchne. V praxi to znamená, že potkáme  Někoho, kdo nás bude nezřízeně sexuálně přitahovat a my prostě podlehneme. Jenomže neumíme si ještě oddělovat sexualitu od romantiky a tak naši nevěru ověnčíme dementními kecy o lásce.

Určitě vám už někdo povídal třeba toto:

"Mám svou ženu rád, ale teprve když jsem potkal Věrušku, tak vím, co je to opravdová láska..."

Ještě jste to neslyšeli? Tak vězte, že vás to potká a možná budete dokonce i jedním z účastníků. Nejedná se však o nic jiného než, že onen záletný muž je v říji a vláčen sexuálním pudem není schopen férově přiznat, že si prostě jen báječně zasouložil. Proto nanáší na své ufuněné matracové dobrodružství balast jakési "osudové lásky".

Samozřejmě, že i ona "Věruška" je nebetyčná nána pokud si myslí, že ona je opravdu tou skutečnou opravdovou láskou. Není. Je jen v pořadí a stejně jako jejímu milenci teď nechutná jeho manželka, za pár pátků mu nebude chutnat ani ona Věruška. A příběh se bude opakovat.

Naše společnost bohužel nedospěla k tomu, že by se manželé, jejich sexuální apetence vyprchala prostě sešli a řekli si:

"Musíme si najít milence, aby nám sex nerozbil manželství ..."

Neumíme to a protože to neumíme, tak se hloupě rozcházíme s dlouhodobými partnery, se kterými nám to jinak velice dobře klape. Za hloupou nevěru platíme rozvody a jsme pak velice zoufalí, když se nám tatáž situace opakuje v životě několikrát.

Je to samozřejmě dáno především dobou a kulturou ve které žijeme. Například v antice, která dala lidstvu obrovský kulturní rozměr a dodnes obdivujeme antická díla, byl konkubinát jev zcela běžný a normální jako je dnes manželství. Dokonce se považoval za znak dobrého mravu. Naopak nemravné bylo konkubínu nemít.

Dnes něco takového praktikovat je samozřejmě složitější, protože v té době mohl mít jeden muž několik konkubín vedle manželky především proto, že žen bylo daleko více než mužů - ti byli vyhlazováni ve válkách.

Přesto si dovolím kacířskou myšlenku. Proč musí být v manželství jen dva? Protože to praví zákon? Ale ty  se přece mění podle potřeb společnosti. Například dnes je u nás možné registrované partnerství mezi lidmi stejného pohlaví a ve světě mohou tito lidé uzavírat i legální sňatky. To jen před pár lety možné nebylo a bylo na tuto věc pohlíženo velice negativně.

Pod vlivem této skutečnosti si troufnu tvrdit, že i mnohočetná manželství budou jen otázkou času. Jen co na ně uzraje doba a uvolní se naše mravní zkostnatělost.

Fakticky totiž mnohočetná manželství už dávno existují. A nemusíme chodit daleko. Například  současný středočeský hejtman David Rath před časem otevřeně přiznával manželku a milenku a s oběmi současně čekal děti. S tím, že je to jen a jen jeho věc a věc jeho žen. A víte co? Ratha nemusím, ale v tomto měl pravdu. A hlavně, ani zdaleka není sám.

Bouříte se? Jste zhnuseni? Že propaguji nevěru? Víte, je to jen a jen vaše rozhodnutí, ale dlouhodbé statistiky praví, že celoživotní věrnost dokáží dodržet jen 3-4% párů (a o důvodech věrnosti můžeme jen spekulovat, ale převážně tam hraje roli náboženský fanatizmus a frigidita či impotence).

Není tedy na čase odložit pokrytectví, podívat se na sebe a naše žití s otevřenýma očima a místo tragických a srdceryvných rozvodů si přiznat fakt, že člověk není tvor monogamní?

Publikováno: 19. 11. 2009