Nevím, jestli můžu říct, že mi notebook změnil život,ale určitě mi v něm moc pomohl. Pomocníkem mi nebyl vlastní notebook, ale kamarádčin. Časem už jí přestalo bavit, jak si neustále stěžuji na to, jakou mám smulu na chlapy, že mě nikdo nechce nebo chce, ale je to naprostý ztroskotanec. Netrvalo dlouho a přišla s nápadem, že bych si měla založit profil na internetové seznamce. Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem nevěřila tomu, že by se mi mohl ozvat někdo jiný, než přestárlý mládenec, který by rád poznal jinou ženu, než svou matku nebo nebetyčný neveřník. Na jiné, lepší, typy mužů jsem doposud nenarazila. Nevím, kde mé kamarádky našli své báječné milence, přítele, muže. Já jsem se  tedy zkusila dát touto cestou a profil si založit. Ani přemlouvání ze strany kamarádky netrvalo dlouho. Stačilo pár minut a už jsem hledala vhodnou profilovou fotku (což byl jeden z hlavních problémů). Nakonec jsem našla ucházející fotku, kde se zrovna nesměju jako úplný idiot nebo se nesnažím o vytvoření krásné momentky, a udělala tak první krok. Společně s kamarádkou jsem vyplnila dotazník profilu, naposledy jsem zaváhala a nakonec s velikým vzrušení klikla na ,,okínko" s nápisem Uložit.

Netrvalo dlouho a můj vzkazník se začal plnit vzkazy. V prvních chvílích, dnech, i měsících jsem svou kamarádku proklínala za to, že mě ,,donutila" si profil založit. Jak jsem se obávala, tak se i stalo. Schránku mi zahlcovaly vzkazy od přestárlých mládenců, tatínků hledajících matku pro své děti, nevěrníků hledajících pobavení pro osamělé chvíle, transexuálů, uchyláků s těmi nejrůznějšími úchylkami, náctiletých zajíčků či chlípníků prahnoucích po mnou použitých kalhotkách. Vzkazy mě častokrát rozesmály, občas zarazily a mnohokrát až vyděsily. Nevzdávala jsem však své, postupem rostoucí, naděje a profil nechala stále funkční. Na nějaký čas mě několikadenní kontroly profilu přestaly bavit a na seznamku jsem na chvíli zapomněla.

Po čase jsem si opět vypujčila od kamarádky notebook a připojila se na internet. Ke svému údivu jsem ve své schránce nenašla vzkaz od dalšího přestárlého mládence ani náctiletého zajíčka, ale od pohledného pana N.Pan N? Časem a postupně narůstajícím zklamáním jsem došla k závěru, že nemá cenu hledat hned pana P (pana pravého) a tak jsem si řekla, že se budu muset spokojit s panem N ( panem normálním). A tak jsem pana N jsem zřejmě zaujala svým osobitým smyslem pro humor a za nedlouho už jsme plánovali první schůzku. Nadešel den D a já, i když nejsem velkým fandou schůzek naslepo, jsem se rozhodla, že to risknu. Vynechám zde popisování nekolikahodinových příprav a porad s mou kamarádkou, které si jistě každá z Vás dovede živě představit a nejednou je zažila. K mému velkému překvapení na schůzku nedorazil oplzlý ,,kšanďák", kterého jsem se tak obávala, ale krasavec z fotografie. S panem N ( teď již panem P) jsem již přes dva roky a máme velké plány do budoucna. Nebýt mé kamarádky, jejího notebooku a skvělého nápadu, stále bych se zřejmě scházela s přestárlými mládenci, nestoudnými nevěrníky a dalšími povedenými typy.

Náhoda či osud? Nevím, ale vím, že mi notebook změnil život nebo alespoň jednu z jeho neméně důležitých části :-). Teď už jen mít svůj notebook a pomáhat tak  dalším kamarádkám ,,zoufalkám" :-).

A ještě něco pro Vás milé ,,zoufalky " : nezoufejte, štěstí si Vás najde .... když mu trošku pomůžete :o) !!