Sv. Jiří byl podle křesťanské hagiografie římský voják pocházející z Kapadokie (oblast na území dnešního Turecka). Již od raných dob byl uctíván ve východním křesťanství, na západ se jeho sláva šířila zejména přičiněním křižáků navracejících se z výprav do Svaté země. Ačkoliv o jeho autenticitě panují značné pochyby, těší se tento světec a arcimučedník dodnes značné oblibě a je považován za patrona bezpočtu evropských zemí a měst - Anglií počínaje a Moskvou konče.
Jediným hodnověrným historickým pramenem, ve kterém najdeme zmínku o osobě sv. Jiří, je zpráva z počátku 4. století pojednávající o jeho mučednické smrti. Podle ní se sv. Jiří narodil kolem roku 270 n. l. do dobře situované křesťanské rodiny. Po vzoru svého otce vstoupil už jako mladý do císařské armády, díky své píli a výjimečným schopnostem rychle dosáhl mnohých povýšení a ve dvaceti letech získal dokonce i titul tribuna. Své víry se však nezřekl a když byly císařem Diokleciánem vydány edikty umožňující pronásledování křesťanů, veřejně proti tomuto rozhodnutí vystoupil a odmítl se nařízených exekucí zúčastnit. Za tuto vzpurnost byl odsouzen ke krutému mučení. Jiří se však nenechal zlomit ani tím největším utrpením a jeho neobyčejná statečnost a síla přesvědčení nakonec obrátila na víru i samotnou císařovnu Alexandru. Nakonec byli oba společně sťati.
Na tento základ se postupem času nabalila celá řada dalších příběhů, ve kterých lze zahlédnout i pozůstatky starých příběhů o pohanských hrdinech a archaických božstvech, a sv. Jiří tak bývá někdy označován i za postavu mytologickou. Nejznámější a patrně i nejrozsáhlejší svatojiřská legenda pochází z kodexu Legenda aurea (Zlatá legenda) sestaveného ve 13. století italským dominikánským mnichem Jakubem de Voragine. V ní je sv. Jiří, zcela v souladu se středověkými ideály rytířskosti, líčen jako hrdina bez bázně a hany, který osvobodil nevinnou princeznu ze spárů draka, osvobodil nestvůrou sužovaný kraj a jeho lid získal svým hrdinským příkladem pro přestup na křesťanskou víru.
V lidovém prostředí zastává sv. Jiří dvě zcela odlišné pozice. První přímo navazuje na výše zmíněné církevní příběhy a legendy. O sv. Jiří, coby neohroženém bojovníku se zlem a pohanstvím, vyprávěly mnohé lidové písně a barokní divadelní hry, jako například Komedie o svatém Jiří mučedlníku, kterou na přelomu 17. a 18. století napsal náchodský sladovník Jan K. Killar. Drakobijecký motiv nesly také stříbrné jiřské tolary, oblíbené amulety vojáků, které měly své nositele ochraňovat před válečnými zraněními.
Druhý obraz světce vychází z archaického vnímání ročního cyklu, podle kterého byl svátek sv. Jiří předělem mezi zimní a letní částí roku, počátkem nového vegetačního období, dnem kdy se otevírá země. Svatý Jiří coby nebeský klíčník je vzýván v lidových písních jarních obchůzek spojených s vynášením smrtky a přinášením novoletního stromečku (létečka). Na jeho důležitou roli v rámci agrárního cyklu poukazuje celá řada lidových pranostik a pořekadel, agrárních obyčejů a dokonce i samotná etymologie jména Jiří, kdy doslovný překlad jeho latinské podoby Gregorius, neznamená nic víc ani nic míň než právě zemědělec.
Pro tento den byly některým rostlinám a zvířatům připisovány blahodárné a ochranné vlastnosti. Čtyřlístek, náhodou nalezený právě o svatojiřském dni, bylo třeba zašít do košile či halenky, aby tak jejímu nositeli poskytoval štěstí a ochranu po celý následující rok. O hadech a jiné žouželi se věřilo, že se jí do sv. Jiřího není třeba bát, protože do té doby nemá žádný jed. Za to voda byla až do sv. Jiří považována za jedovatou a všechna tato její jedovatost měla v den jeho svátku přecházet právě na hady a plazy. Od té doby se už tedy bylo možno koupat, ale zase bylo třeba dávat pozor, aby při tom člověk nešlápl třeba na zmiji.
S hady a plazy získanými před sv. Jiřím se také hojně čarovalo. Hadím masem se léčila bolest zubů, vyrážky, zimnice a jiné neduhy. Hadí jazyk se přivazoval na nohu (pro větší sílu), vkládal pod jazyk (pro větší výřečnost), zatloukal do bičů (aby byli koně čerství) a do kosišťat (aby šla žencům práce o ruky). Kdo snědl hada chyceného před sv. Jiřím, tomu bylo dáno porozumět řeči zvířat. Magickou moc, využívanou především mladými chlapci a děvčaty, měl také jiříček - kostička z páteře žáby chycené den před sv. Jiřím a vložené do mraveniště. Dotkl-li se kdo jiříčkem osoby svého srdce, získal si její přízeň a náklonnost.
Ve střední a východní Evropě vystupuje sv. Jiří také jako ochránce dobytka. V době kolem jeho svátku se dobytek poprvé v roce vyháněl na novou pastvu, k čemuž se vztahovalo mnoho rituálů ochraňujících zvířata i jejich pastevce (kropení svěcenou i nesvěcenou vodou, vázání červených mašlí a bylinných věnců proti uhranutí). V některých krajích se v tento den prováděla také evidence dobytka, kdy se na tzv. rabuši (počítací holi) čárkami zaznamenával jeho počet.
Svatojiřské pranostiky
Diskuze: (
