Než začnu psát tento příběh, ráda bych Vám sdělila svůj názor – myslím si, že můj vztah k notebooku je láskyplnější, důležitější a úplně jiný, než Vás všech ostatních. Jistě jsem teď řadu z Vás nakrkla nebo urazila, ale doufám, že si můj dojemný příběh přečtete dál .. pohodlně se tedy usaďte do svých křesel, židlí a dalších podzadečníků, nasaďte brýle, vezměte kapesník do ruky a s klidem čtěte dál .. J
Jak už jsem v úvodu řekla, můj vztah k notebooku je velký, dalo by se říct, že je na něm můj život doslova závislý. Nedovedu si představit, co by bylo, kdyby ho nebylo. Nemusí být vlastně ani můj, stačí jen , že je ( ať už je kohokoliv). Kdyby nebylo notebooka, nevím, jaký by měl můj život smysl ! S kým bych se propojovala po dlouhých zimních večerech ( a to ještě v teplem vyhřáté posteli) ? Kdo by mě nabíjel stále novou energií? Kdyby nebylo notebooka, kde bych skončila? Zřejmě bych byla někam odklizena a nikdo by o mě neprojevil ani trošku zájmu. Už by mě nikdo nepohladil a nikdo se mnou divoce, někdy až zuřivě, nejezdil po té krásně rozkvetlé louce, zasněžených pláních nebo, teď se dámy podržte, po bradavkách Brada Pitta.
Dovedete si někdo představit být v mé situaci ? Myslím, že jen málokdo z Vás dovede pochopit mou absolutní závislost. A zde nastává můj hlavní problém. Už delší dobu pociťuji slabost svého životadárce a bojím se, že mě za chvíli opustí a já budu odkázaná skončit v zaprášeném koutě … a nebo hůře - budu opět propojena s tou neforemnou, nepřenosnou bednou, se kterou skončí veškeré mé skotačení a výlety do teplem vyhřáté postele či dalších zákoutí světa. Protože nechci o tyto bezstarostné krásy života přijít, rozhodla jsem se začít urychleně jednat .Utvořila jsem tedy tým, a to ve složení : kolega Kurzor a kolegyně Klávesnice. S tímto týmem jsme okamžitě zahájili misi – najit mi mladšího, výkonnějšího a krásnějšího notebooka.
Hned, jak nás majitelka uložila ke spánku, dali jsme se do práce. Navedla jsem Kurzor do seznamu oblíbených stránek a klikla na Vaší webovou adresu. Hned při načtení stránky jsem tušila, že jsem zde správně. Při pohledu na růžovou krasavici jménem Sony Vaio jsem věděla, že má mise se ubírá správným směrem a je třeba pokračovat dál. Ve spolupráci s kolegyní Klávesnicí jsme začali psát tento příběh. Netrvalo dlouho a příběh jsme, snad úspěšně, dokončili a teď už jen doufám, že naše mise budu úspěšně ukončena a já se tak budu moci pyšnit touto neodolatelnou růžovou krasavicí, se kterou dožiji svůj nepříliš dlouhý život …
S pozdravem Vaše velká fanynka MYŠ
