Manžel, manželka a ...milenka

- Manžel, manželka a ...milenka
Rubrika:  Smyslná

Manžel, manželka a ...milenka

25.09.12, 00:00, autor: Erosenka
Milenec, milenka. Ta zvláštní slova vnímáme hanlivě, přestože mají pozitivní základ. Šeptáme si to s kamarádkou u sklenky vína, kdo z nás by se veřejně přiznal k tomu, že je milenkou nebo milencem? Ač sami sebe možná považujeme za slušné a charakterní, podvádíme. Proč?

Čtenost -   Diskuze: (0
 

Když se ve společnosti mluví o tématu nevěra, milenka rovná se mrcha či potvora (a nezřídka ji tak nazvou i kamarádky), zatímco muž je hodnocen spíš pozitivně. Máš milenku? Kamarádi tě pochválí a pravděpodobně ještě poplácají po ramenou. „Historicky se v pohledu na nevěru opravdu nadržuje mužům,“ přiznává psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková. Než jsem začala psát na toto téma, rozhodla jsem se uspořádat zcela vážně míněnou debatu a zjistit postoje mužů i žen. Aby se nikdo nebál prezentovat své názory, psali jsme si se známými po internetu. Jak se vyjádřili k tématu milenek a milenců? Tomáš: Na světě je spousta lidí, jež skutečnou lásku ani nepoznají. A taky je dost těch, kteří jsou nešťastní v manželství. Milovat a být milován je velký dar, a proto radím si to vychutnat, neubližovat přitom jiným a mít jasná pravidla. Petra: Být milenkou přece znamená být až druhá v pořadí. To každé ženě po nějakém čase začne vadit a chce být logicky tou první. To s sebou pochopitelně přináší komplikace.
 
Milan: Jednou mi kdosi řekl: „Představ si, že jíš stále stejnou polévku. Je sice výborná, zvykl sis na ni, má vždy stejné ingredience, chutná ti… ale je stále stejná. Po čase přijde den, kdy se jí přejíš, ale nechceš se jí nadobro vzdát. Jen dostaneš chuť vyzkoušet jinou. Chvíli budeš experimentovat, abys nakonec zjistil, že nejlíp chutná stejně ta původní.“ Tak nějak to bylo… Jarmila: Znala jsem dvě, byly milenkami ženatých mužů tak dlouho, až se přihlásilo stáří. Celý život dělaly vše pro to, aby na stará kolena zůstaly samy, zatímco jejich milenci měli při svém potěšení rodinu, která se v těžkých dobách postará. Jak to dopadlo? Jakub: Chlapská pozice je jiná. „Chlap rozsévá a žena má úrodný klín…“ Jana: V pozici milenky jsem se ocitla. Začátek nádherný, pak se do toho zamíchaly city. Stejně se nerozvedl a mně po třech letech zbyly oči pro pláč…
 
Svobodní, úspěšní muži - ohrožený druh Co vede muže do náruče milenek? Vezměme si typický příklad. Manžel, manželka, dvě děti a milenka. Proč ten pátý článek? Těch důvodů je podle psycholožky Zuzany Liškové mnoho, a přestože muži říkají, že „rozsévají“ do úrodného klína žen, sexuální motiv nebývá pokaždé tím hlavním. Ale o tom za chvíli. „I muži, kteří žijí ve spokojeném manželství, zatouží čas od času po změně. Někdy si nevěrou, stejně jako ženy, zvyšují sebevědomí, jindy,vyrovnávají účty‘ a nevěru vnímají jako akt pomsty za lhostejnost či podceňování. Někteří si dokonce pořídí milenku, protože to vylepšuje jejich image, a rozhlédnemeli se kolem, společnost je k nim velmi tolerantní,“ říká. Je pravda, že dobře postavení, vzdělaní a úspěšní muži se poslední dobou hromadně zhlédli v hosteskách, asistentkách i sekretářkách.
 
Jsou to ženy, které je nebudou převyšovat, nebudou jim konkurovat, ale budou je reprezentovat, zdobit. Pokud muže rozdělíme na dva základní typy, sukničkáře a slušňáky, a odmyslíme si veškeré další kategorie, u sukničkářů se s čímsi takovým dá počítat. Ale u slušňáků, kteří milují svou manželku, žijí jen pro rodinu, jsou charakterní a čestní? A nenechte se mýlit, takoví muži stále ještě existují! „Bohužel často se stávají snadnou kořistí nezadaných mladých žen. Proč snadnou? Slušní muži se totiž programově vyhýbají flirtování, jenže nedostatek tréninku u nich často vede k tomu, že přes svoji zralost a inteligenci jsou ve srovnání s trénovanými lovkyněmi nezkušení zajíci,“ říká Zuzana Lišková. Pro „trénovanou“ pětatřicátnici či čtyřicátnici - věk, kdy svoboda přestává být vynášená do nebes - představuje takový muž výhodné zakotvení, protože svobodných a perspektivních dnes opravdu není moc. A pokud jsou, najdete na trhu většinou ty s nižším společenským statusem. Jak už totiž bylo řečeno, spousta úspěšných mužů má doma hostesky, asistentky a sekretářky.



Moje žena mi nerozumí


V médiích se nedávno objevil zajímavý průzkum psychologa a manželského poradce M. Garyho Neumanna. Dva roky sledoval chování dvou stovek mužů, z nichž polovina byla manželkám věrná a druhá je podváděla. Proč? Podle psychologa byla primárním důvodem k nevěře emocionální nespokojenost, kterou muži cítili ve stávajícím manželství, a emocionální propojení objevené v mileneckém vztahu. Nevěra podle odborníka nebyla výsledkem hledání povyražení nebo sexuálního zpestření, bylo to logické vyústění emocionálního strádání. „Muži i ženy v novém vztahu hledají, čeho se jim v tom předchozím nedostává, ať je to ochota komunikovat, porozumění, sex nebo cokoli dalšího. Protože je v současné době nevěra tak častá a lidé mají určitou morálku, hledají pro nevěru nějaké vysvětlení, které by jejich počínán,očistilo‘. Muži se často obracejí ke genetickému vybavení, sama od klientek často slýchávám, že se jejich muži vymlouvají na geny. Jenže naše rozhodnutí se odehrávají v hlavě a každý z nás se při začátku nevěry rozhoduje, zda je ochoten riskovat současný vztah kvůli jiné osobě. Že je nevěra následkem nefunkčního partnerského vztahu, dokazuje i fakt, že lidé jsou si nevěrní až po určité době jeho fungování. Nikoho by přece nenapadlo být nevěrný v jeho začátcích, kdy nás druhý totálně okouzluje,“ říká Lenka Černá, kouč v oblasti osobního rozvoje. Co z toho vyplývá? Že v partnerství, potažmo v manželství, někde děláme chybu. Začínáme mít dojem, že „máme své jisté“, a tak přestáváme vztah budovat a pečovat o něj. Mluvíme o nákupech či dovolených, ale nemluvíme sami o sobě, o svých pocitech a o svých problémech. Než bychom je vyprávěli partnerovi, raději si je vyřešíme sami. Jenže nejsou náhodou partnerství a manželství především od toho, aby nám měl kdo být oporou a aby nám v případě nouze pofoukal bolístky?
 


Protože mám krizi!



 Psycholožka Zuzana Lišková zaznamenává ve své praxi muže, kteří nevěrou řeší krizi „středního věku“. Není pravidlem, že přicházejí vždycky zásadně v padesáti, ale zhruba v tomto věku je jejich motivace nejsilnější. „Vazby s manželkou na sexuální bázi už nejsou tak silné, děti odrůstají a opouštějí domov. A muži snášejí tento věk podstatě hůř než ženy. Mají pocit, že si nic neužili, a jestli cosi nezmění právě teď, tak už nikdy,“ tvrdí odbornice. Nejčastěji si pak takoví muži vodí po svém boku třicátnice, které rovněž řeší krizi. Biologické hodiny neúprosně odbíjejí a ony jsou singl, přestože vedle sebe potřebují muže, který se nebojí začít nový partnerský život a vychovat dítě. A není to právě tenhle, který se od jedné rodiny právě odstěhoval a touží začít úplně znovu? A proč si vlastně nenajdou svobodného? „Svobodní jsou nedostatkovým zbožím. A ženatý muž, zkultivovaný svou manželkou, je atraktivnější a zkušenější než nezkultivovaný svobodný,“ říká psycholog Petr Knopp. Touha po starším partnerovi podle něj souvisí i s jeho materiálním zajištěním, společenskou úrovní, ale také - v případě, že má děti - s jeho prověřením coby „úspěšného samce“. Lenka Černá by k tomu výčtu přidala ještě ten důvod, že některé ženy mají nízkou sebedůvěru nebo měly negativní vztah vůči otci, tudíž u svých partnerů hledají pocit ochrany a líbí se jim, že oproti otci je partneři hýčkají a rozmazlují drahými dárky.
 


Manželka vs milenka


 Psycholog Petr Knopp říká, že muži si milenkami dokazují svou mužnost a mladistvost. A také „řeší“ frustraci a neschopnost obnovit manželský vztah, který pociťují jako drtivý stereotyp. Najednou jsou schopni mimořádné sexuální výkonnosti, užívají si romantiku a líbí se jim, že dívky s úžasem poslouchají jejich příběhy a s chápavým pohledem pokyvují hlavou, když si před nimi stěžují na problémy s manželkou, která je nesnesitelná. Jenže i když muži považují milenky za úžasné a najdou u nich ztracené emocionální pochopení, nakonec většinou zjistí, že nechtějí všechno zahodit, začít budovat znovu a po čase se dostat do stejné fáze. A ta skutečně může nastat, protože kde je napsáno, že když je teď muž nespokojený s vlastní ženou, bude navěky spokojený právě se současnou milenkou? Zásadní problém je, že milenky to mají jinak. Nehledají rozptýlení, hledají vztah, ve kterém se o partnera nehodlají s nikým dělit. „Většina žen si vždycky bude hledat partnera, nikoli milence. Ženy potřebují pro spokojený život, včetně sexuálního, dlouhodobý a důvěrný vztah k partnerovi. Nejde jim jen o sexuální kontakt, ale o intimní vztah. A ten lze těžko navázat s milencem, který má doma manželku a dvě děti,“ domnívá se Lenka Černá.
 


Proč se nechce rozvést?



 Proto když milenka navrhne svému protějšku, aby se rozvedl, narazí buď na mlčení, nebo na sliby, že „jednou k tomu určitě dojde…“ Jenže od slov k činům je někdy zatraceně daleko! „Začít dělat reálné kroky jako oznámit manželce a hlavně dětem konec vztahu, rozdělit majetek, rozbourat rodinné vazby, to není zase tak jednoduché. Lehce se to říká, ale už málokdo má sílu, aby tenhle krok udělal jako první,“ říká Lenka Černá. A chtějí se vůbec muži rozvádět? Když jim manželka poskytne změnu a trochu nejistoty (kvůli kterým si našel milenku), má navíc trumfy, které žádná milenka nepřebije - spokojené děti, zaběhnuté zvyky a rodinnou pohodu. Kterému muži by se chtělo toho všeho dobrovolně vzdát? Dilema mezi manželkou a milenkou je podle Zuzany Liškové obzvlášť obtížně řešitelné pro už zmíněné slušňáky. Jsou zodpovědní, mají smysl pro povinnost a jsou zvyklí hrát fér. „Rodina je u nich na žebříčku hodnot většinou velmi vysoko a svou roli hraje také síla zvyku. Mezi emočně zralými jedinci, kteří spolu dlouhodobě žijí, totiž existuje pouto, které partneři v každodenní realitě nevnímají, ale které se projeví za mimořádných okolností, třeba v případě hrozby rozpadu vztahu. Přítomnost přitažlivé síly, se kterou už mnohdy ani nepočítali, zaskočí nejen muže, ale i ženy, ať je jim třicet, nebo padesát,“ dodává Zuzana Lišková.
 


Podváděné manželky - skutečně nic nevědí?



Ženy v pozici milenek věří příběhům o tom, že manželky jsou „příšerné“ a že je s nimi k nevydržení. Jenže kdyby ty ženy takové skutečně byly, proč se s nimi muži už dávno nerozvedli? Že kvůli dětem? Částečně to možná pravda bude, muži se podle psychologů obtížně smiřují s tím, že by jejich potomka vychovával někdo cizí, ovšem nechali by se takoví muži dobrovolně několik let tyranizovat svojí „příšernou“ manželkou a stačila by jim kompenzace v podobě milenky? Přestože si mnoho mužů myslí, že jejich manželka nemá o milence tušení, bývá to přesně naopak. „Naprostá většina žen to ví, ale bojí se s danou skutečností vyjít ven a na muže udeřit.
 
Přece jen jsou ženy citlivější než muži a dobře vycítí, že se jejich partner najednou chová jinak. Proto hledají důkazy nevěry, třeba v mobilním telefonu,“ vysvětluje Lenka Černá. Mnoha ženám stačí důkazy, aby se doma začaly chovat jinak je a přitáhly partnera zpátky k sobě. O nevěře nemluví, nedělají scény, jsou přívětivé, chodí do společnosti a vrací se později než obvykle. Zkrátka ukazují manželovi, že on není jediný. Žárlivost většinou zařídí, že muž začne svou ženu bránit a dá milence vale. Některým ženám zase stačí vědomí, že se s nimi jejich manžel nerozvede, a dalším okolnostem nechávají volný průběh a třeba si i samy hledají milence. Z matematického hlediska by na tom nebylo nic nepochopitelného, protože kde by muži brali milenky, kdyby ženy byly svým protějškům stoprocentně věrné? A sluší se dodat ještě jednu variantu.
 
Muži i ženy o svých milenkách a milencích vědí. Doma o nich nemluví a navenek hlásí, že v tomto ohledu si dali svobodu. „Obvykle to bývají lidé, kteří mají negativní zkušenosti z předchozích vztahů a bojí se navázat další hluboký vztah. S milencem zažívají jen příjemné záležitosti. Nemusí mu prát ponožky, řešit s ním hypotéku a vychovávat děti. Jedna klientka mi kdysi sama řekla, že by svého milence ani domů nechtěla a být ,tou druhou‘ jí vyhovuje. Má svůj vlastní život a program a milenec je pouze určitou součástí jejího života, ne však nedílnou. Není to překvapivé, lidé se bojí vztahy bourat a často hledají kompromisní řešení právě v podobě milenců,“ říká Lenka Černá. Pokud si dají partneři svobodu, nejedná se sice o zdravý partnerský vztah tak, jak ho chápou psychologové, ale může to fungovat. Za předpokladu, že o jejich dohodě vědí (a schvalují ji) ti, s nimiž jsou jeden druhému nevěrní.
 


Vítězství s trošku hořkou příchutí


Muži mající milenky (sukničkáři i slušňáci, ovšem těch se to týká podstatně častěji) se dřív či později dostávají do patové situace. Když jsou doma s manželkou, touží po milence. A když leží v posteli u milenky, myslí na manželku. Pokud se muž nedokáže rozhodnout, vyřeší to za něj nejčastěji některá z jeho žen. Jakmile milenka pochopí, že jestliže ona hledá vážný vztah, ale on chce pouze jeho část, začne bojovat o to, aby muže získala pro sebe. Každý psycholog jí poradí, aby muži dala ultimátum s pevně stanoveným časovým limitem. Pokud muž ultimátum nesplní a ona nechce ztratit tvář, musí s ním přerušit veškeré kontakty. „Někdy tato strategie skutečně vede k vítězství nad manželkou. V zájmu objektivity je však nutné dodat, že často to bývá vítězství dočasné a že řada mužů za čas znovu usiluje o návrat k manželce,“ domnívá se Zuzana Lišková. Důležitou roli totiž hrají i city a ty dopředu nevykalkulujete. Když muž opustí manželku a padne k nohám milence, z dosavadního vztahu zřejmě zmizí neokoukanost, erotické napětí i kouzlo zakázaného ovoce. A umí žít milenka život manželky se všemi provozními věcmi, které k manželství patří? V kolik vyzvednout děti, kdy zajít na nákupy, kam se letos pojede na dovolenou… Není to náhodou totéž, co muži kdysi vadilo na manželce? A jak se zachová dřív milenka, dnes manželka, když její muž po čase znovu vstoupí do křižovatky na červenou?

 

Autor: Jana Benešovská (Moje psychologie)

 
Zdroj: Moje psychologie
 
Profil blogu
Profil sekce "Smyslná"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:56:37

Přístupů:
1126975

RSS:
Toplist