Německá turistka paní Müllerová hystericky pobíhala po terase a křičela: „Můj diamantový prsten je pryč!“ Karel, vytržen z letargie, okamžitě ucítil příležitost. Nasadil své polarizační sluneční brýle a jal se ohledat místo činu.
Stopy na místě činu
- Sejf: Bez známek poškození.
- Balkonové dveře: Otevřené dokořán.
- Zvláštní úlovek: Přímo na parapetu ležel jeden chomáček bílého peří a podivně tvarovaná, napůl ohlodaná sušená ryba.
„Aha,“ zamumlal Karel záhadně. „Tohle nebyla práce obyčejného zloděje. Chybí tu jakékoliv otisky a pachatel se vyznačuje mimořádnou drzostí.“
Vyšetřování ho zavedlo na promenádu, kde si místní rybáři stěžovali na drzé racky, kteří jim kradou sardinky přímo zpod rukou. Karlovi to secvaklo. Vzpomenul si na známý fakt z dokumentárních filmů, že rackové jsou fascinováni lesklými předměty, které používají jako svatební dary pro své partnerky. Vydal se proto propátrat útesy nad pláží.
Velké rozuzlení
Po dvou hodinách šplhání ve čtyřicetistupňovém vedru našel Karel na skalním výběžku velké hnízdo. Uprostřed spleti chaluh, klacíků a starých igelitových sáčků se třpytil hledaný diamant. V tom momentě se s hlasitým křikem přiřítil obrovský racek a začal Karla zuřivě bránit.
Karel v nerovném souboji s opeřeným lupičem obětoval svou nafukovací plážovou matrace a nakonec získal prsten za cenu dvou štípanců a potrhaných plavek.
Když se večer vrátil na hotel, slavnostně předal prsten paní Müllerové. Zmatená Němka mu chtěla nabídnout tučnou finanční odměnu, Karel ale velkoryse odmítl. Místo toho ji požádal o jediné: aby jim koupila dvě orosená piva a velkou porci zmrzliny. Když Marcela nevěřícně kroutila hlavou, jak se obyčejný Čech stal hrdinou Jadranu, Karel jen mrkl okem a dodal: „Prostě jsem použil dedukci. Někdy se vyplatí vyměnit knihu za dalekohled.“
Diskuze: (
