Šíření nakažlivých chorob...
Pochopitelně žádný orgán vás nebude volat k odpovědnosti za to, že jste souseda či kolegu v práci nakazili rýmou. Ale jsou nemoci, které nás tak lhostejnými nenechávají. Trestní zákoník (§189 a §190) pamatuje až jedním rokem vězení na toho, kdo šíří nakažlivou lidskou chorobu, a až třemi roky vězení lze potrestat toho, kdo tak jedná úmyslně. Na prvním místě nás v této souvislosti napadá HIV infekce, ale radost mít nebudeme ani ze syfilis (a nemylme se, tato "staromódní a exotická" choroba se s postupující globalizací už opět objevuje i v našich luzích a hájích) či z některých dalších sexuálně přenosných onemocnění.
Společnost se brání, jedinec se omezuje...
Již od dávných časů, kdy se lidé začali organizovat ve společnost, započaly také snahy o ochranu zdravé většiny před částmi populace, které byly nositeli infekčního nebezpečí. Tyto snahy byly více (např. striktní izolace malomocných) či méně (morové epidemie) účinné, ale spíše méně. A to až do doby, než byly rozpoznány příčiny těchto chorob a byly vynalezeny prostředky jak proti nim účinně bojovat.
Dnes se ochrana společnosti uskutečňuje například v podobě povinného očkování, potravinářských průkazů či povinně hlášených nemocí. Povinná i nepovinná očkování jsou podrobně popsána ve vyhlášce 537/2006 Sb. (s účinností od 1. 1. 2007) a většina ostatních předpisů vztahujících se k ochraně před infekčními nemocemi pak ve vyhlášce 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Není bez zajímavosti, že zákon upravující povinné očkování proti neštovicím platil v naší republice již od roku 1919 a nesplnění této očkovací povinnosti bylo trestáno peněžitým trestem až 200 K či vězením v maximální délce čtrnácti dnů.
Znamená více svobody větší nebezpečí...
Faktem je, že většinu závazných nařízení a zákonů na ochranu společnosti před nakažlivými chorobami jsme zdědili z dob před rokem 1989. Tedy z dob, kdy stát všechno platil, ale také všechno kontroloval. Z těchto "historických" důvodů vychází například poněkud absurdní skutečnost, že osoba s prokázanou syfilis je ze zákona povinna podrobit se léčení, zatímco osoba HIV pozitivní nikoliv. AIDS je holt nemoc o poznání modernější a staré ochranářské zákony o ní nemluví.
Tak jako dnes v mnoha oblastech již nemůžeme spoléhat na stát, který "všechno zařídí", i v péči o zdraví svoje a svých spoluobčanů bychom měli přebrat více zodpovědnosti. To může konkrétně znamenat, že akceptujeme doporučení a včas podstoupíme očkování proti chřipce či dalším nakažlivým nemocem. Buďme si vědomi si toho, že tím chráníme nejen sebe, ale i své okolí.
Autor: www.uLekare.cz
Diskuze: (
