Zrovna jsem si z lednice vytáhl salám, když v tom mi v kapse začal zvonit mobil.
Opláchl jsem si ruce a rychle mobil vytáhl, aniž bych mrknul na displej: "Barták, prosím."
"No, čau Milane, jsi doma?" ozval se hlas mého kamaráda Petra.
"Jo, jsem. Proč se ptáš?" odpověděl jsem.
"Ale, potřeboval bych si s Tebou o něčem pokecat, tak si zapni Skype, ať neutrácím za mobil."
"Tak fajn," řekl jsem a vrátil telefon zpátky do kapsy kalhot.
Šel jsem do vedlejšího pokoje, kde jsem usedl ke svému notebooku a čekal, až se spustí. Mezi tím jsem přemýšlel, o čem se mnou tak nutně potřebuje mluvit. Napadlo mě jediné téma - ženské. O těch Petr dokáže mluvit celé hodiny. Ale já jsem zrovna teď na takový "chlapský pokec" neměl náladu. Kvůli práci jsem nestihl oběd, manželka ještě není doma, tak jsem se chtěl nasytit aspoň tím salámem, což mi teď překazil Petrův telefonát. Ale co nadělám.
Po chvíli mi známý zvuk ohlašoval, že mi volá Petr přes Skype.
Hovor jsem přijal a už se na mě z obrazovky dívala Petrova zasmušilá tvář.
"Tak copak se děje, že se tváříš jak kakabus?" zeptal jsem se přítele.
"Ani se neptej, představ si, že Martina mi dala kopačky!" vychrlil ze sebe Petr. A aniž by mne nechal jakkoliv zareagovat dál mluvil a mluvil. Z jeho monologu jsem se mimo jiné dozvěděl, že je Martina děsná potvora, která ani neumí vařit a já nevím, co všechno, a že je vlastně rád, že se jí zbavil. A že to byl on, kdo se s ní chtěl už dávno rozejít, jenže teď ho vlastně předběhla.
"Kecy v kleci," říkal jsem si v duchu. Vždyť Martina byla docela fajn ženská, jen měla tu smůlu, že narazila na Petra. Je to sice můj kamarád, ale kdybych byl na jejím místě, skončil bych to s ním už dávno. Divím se, jak dlouho mohla vydržet ty jeho avantýry a pozdní příchody z hospody. Ale raději jsem mlčel.
"No a víš, co je nejhorší?" vytrhl mne z přemýšlení Petr.
"Co?"
"Že prý teď chodí s tím Matějem. No víš přece, ten co vypadá jak homosexuál."
"Ale není," odporoval jsem.
"Není, ale vypadá tak. Vždyť i to jak mluví. Určitě chodí i s chlapama. Brr."
A tak se náš hovor stočil na jinou sexuální orientaci. Sám proti tomu nic nemám. Vždyť, ať si každý žije po svém.
Ale Petrovi ten Matěj nějak ležel v žaludku a víc, než to, že mu snad připomíná homosexuála, mu však ve skutečnosti vadilo spíš to, že s ním teď chodí "jeho" Martina a tak se do něj navážel dál a dál.
"No, hele dovedeš si představit, že bys chodil s chlapem?"
"Nedovedu, ale vždyť ten Matěj je heterák, ne?" odpověděl jsem.
"Možná, ale neodbočuj od tématu. Představ si, že bych byl Tvůj milý." Vyprskl jsem smíchy.
"Hele, cukroušku, nepřerušuj mě, jo?" změnil svůj hlas a já už se smál nahlas.
Prostě jsme začali blbnout jako malí kluci.
"To víš, že Ti už nebudu skákat do řeči, drahoušku," odvětil jsem stejným stylem.
"Božínku, Tobě to ale dneska sluší," vytřeštil své oči a naklonil svou hlavu blíže k webkameře, takže jsem teď jeho obličej měl přes celou obrazovku.
"Vždyť Tobě taky, Ty můj Budulínku a to tričenko máš nové, viď. Ještě jsem je na Tobě neviděl."
"Jo, koupil jsem si je kvůli Tobě a jestli chceš, vezmu si je dnes večer na naše randíčko, co Ty na to, Ty moje sluníčko?"
"Jo jo jo, to bude suprovoučký, tak třeba v osm na stejném místečku, jako vždycky, jen musím vymyslet nějakou výmluvičku pro manželku."
A pak najednou... Znáte ten pocit, jako když vás někdo pozoruje, tak přesně tenhle pocit jsem měl.
Zmlkl jsem a prudce otočil hlavu ke dveřím. Ztuhnul jsem a jen na sucho polknul. Ve dveřích stála moje žena a vyděšeně mě pozorovala. A kdoví, jak dlouho.
"Miláčku," začal jsem. "To mi s Péťou jen tak blbnem," ukázal jsem na monitor a zjistil jsem, že Petr už se odpojil, srab.
"Nic mi neříkej, měla jsem to už dávno poznat, já káča pitomá," vykřikla a zmizela v kuchyni.
Moje pravdivé vysvětlení jí bohužel nestačilo. Nezabraly ani prosby, nic.
Odstěhovala se zpátky k rodičům. A mě zůstal notebook. Ten jediný mi umožňuje komunikaci s okolním světem, protože poté, co se moje žena podělila o tuto příhodu s téměř všemi našimi přáteli, tak se mi nechce chodit příliš ven.
Mám pocit, že i v práci se na mě koukají nějak jinak.
Petr mi slíbil, že s ní promluví, tak doufám, že to zabere, pochopí můj "neotřelý smysl pro humor" a vrátí se zase ke mně.
Diskuze: (
