Jak mi notebook změnil život: Zdál se mi sen...

- Jak mi notebook změnil život: Zdál se mi sen...

Jak mi notebook změnil život: Zdál se mi sen...

03.12.09, 00:14, autor: Shelly , Hodnocení: -
Každý máme svoje sny a já už dlouho sním o tom, jaké to je mít svůj vlastní notebook.

 

<!-- @page { size: 8.5in 11in; margin: 0.79in } P { margin-bottom: 0.08in } -->

Jak mi notebook změnil život

 

K napsání mého příběhu mě přivedl můj dnešní sen. Zdálo se mi toto: Je šest hodin ráno a můj mobil poskakuje na nočním stolku, mám totiž na budíku nastavené vibrační vyzvánění na maximum. Jen tohle, spolu s naprosto otřesnou melodií, při které mě každé ráno napadá, že hluchota je vlastně docela fajn, mě donutí vstát. Jakmile dokončím základní protahovací cvičení, vyskočím z teplé postele a jdu si uvařit kafe. No moment...je šest, obvykle vstávám až v půl sedmé...ale ano, už mi to začíná pomalu docházet. Dnešní půlhodina by mi měla stačit ke sbalení mého stolního počítače. Mám připravené takové ty popruhy, které se používají ke stěhování nábytku a jednu velkou tašku notoricky známou z vietnamských tržišť. Potřebuji si dnes vzít svůj počítač do školy na jednu přednášku (pan profesor mluví tak rychle, že psát poznámky ručně opravdu nestíhám) a nejsem zatím šťastným majitelem notebooku. Po snídani se pouštím do akce, ke které jsem si večer načrtla detailní plánek. Pomocí popruhů si důmyslným a mnou vymyšleným systémem nasadím na záda monitor (po měsíci posilování zádových svalů to bude pro mě jen lehká zátěž), bednu umístím do výše zmiňované vietnamské tašky, klávesnici tamtéž a malého hlodavce, ehm, samozřejmě myslím myš, strčím jen tak ležérně do kapsy. Je to skvělý plán, že?

Konečně tedy vycházím z bytu v plné výbavě a dochází mi, že to nebude tak lehké, jak jsem si původně představovala. Asi jsem neměla zavrhovat nápad na malý nácvik, chtěla jsem si s počítačem obejít alespoň jeden blok. Jen co vyjdu ze dveří, tak mi v hlavě zní: “Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.” Kde jsem to jenom slyšela? Každopádně ve zdraví jsem se doplahočila na zastávku tramvaje, měla jsem štěstí, že zrovna jela nízkopodlažní varianta a zaujala jsem strategické místo u dveří, které je vyhražené pro kočárky. Lidé se po mně otáčejí a šeptají si mezi sebou a já si jen říkám, že je to přece normální pokud člověk nevlastní již výše zmiňovaný notebook. Je mi sice trochu divné, že cestou nepotkám nikoho dalšího s monitorem na zádech, ale říkám si, že je to jen náhoda. Jediné, co mě rozhodí je pokuta od revizora, který mě musí žádat, ať chvilku počkám, že si mě musí vyfotit. S touhle fotkou prý určitě vyhraje první místo v jakési soutěži. A za co ta pokuta? “Za převážení nadměrného nákladu”, povídá ten sympatický pán s odznakem, “nemáte na něj koupený lístek.” Tak to je bomba, takových peněz než člověk dojede do školy. Nicméně konečně vystupuji na zastávce a přicházím ke škole, ale k mému velkému překvapení je zamčeno. Jak je to možné? Spletla jsem si snad den? A už to vidím, na dveřích u hlavního vchodu je vylepená cedulka: Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO. To je snad fór. A co to slyším? Zvonění? Na vysoké škole? Co se to sakra děje.....

Probouzím se ve své posteli a můj telefon zvoní v plné síle. Vypnu ho, byla to jen dost ošklivá noční můra, kvůli které jsem celá propocená. Ještě pro jistotu kouknu na svůj pracovní stůl a uleví se mi, když tam můj milovaný počítač nerušeně odpočívá. Jestli vstanu a zakopnu o stěhovací popruhy, tak se snad picnu.

Toto je můj příběh, kvůli kterému denně sním o tom, jak by mi asi tak notebook změnil život. Vlatně mi ho ale i tak změnil. Naučila jsem se bravurně lhát ve společnosti kde tvrdím jak krásný notebook jsem si pořídila, abych před ostatními nevypadala jako trubka. Dokonce se někdy do své role vžiju tak moc, že po příchodu domů chodím po bytě a nechápu, kam jsem ho před odchodem položila, že ho nemůžu najít. Poté vždy přichází zklamání.Vlastním jen stolní počítač, který opravdu není snadno přenosný a na vysněný notebook se mi jako studentovi, šetřícímu ze špatně placených brigád, ještě nepodařilo sehnat potřebný obnos. Pro někoho tento zázrak techniky patří k dennímu inventáři, ale pro mě je to zatím nedosažitelný artefakt. Dokonce jsem se snažila prodat svoji sestru na Aukru, ale žádný zájemce se neozval. Jen našim prý volala nějaká paní ze sociálky. A tak když jsem při letmém brouzdání na netu objevila tu geniální soutěž o roztomilý, nynatý, slaďoučce růžový notebooček věděla jsem, že tohle je moje šance...

 

 
Další články autora:
 
 
Ohodnoťte článek
Hodnotit mohou pouze přihášení uživatelé.
Tento článek zatím nikdo nehodnotil | Průměrné hodnocení: (-)

Magie: Jak vyrobit škapulíř

Škapulíře jsou zřejmě nejstarší magická pomůcka, která se šíří všemi kulturami bez ohledu na kontinenty. Proto jsme nejrůznější škapulíře mohli spatřit v mykénských hrobech, v egyptských pyramidách, ale i u amerických indiánů. Vyrobit si ho můžeme i my. Když to nebude fungovat, tak se nic nestane, ale když bude ....
autor
O autorovi
autor
autor

Žiju proto, abych rozdávala lidem radost a smích.
Profil blogu
Profil blogu "Jak mi notebook změnil život: Zdál se mi sen..."
Profil blogu
Založen:
3.12.2009 0:07:22

Přístupů:
3036

RSS:
Toplist