Já sice vlastním notebook,ale mně vlastně až tak zásadně život nezměnil.Spíš by se dalo říct,že můj notebook změnil život mé vnučce.
Patřím už do té vyšší věkové kategorie-mezi důchodce.Jako většina důchodců,ani já nebyla zastáncem techniky a práce na počítači.Ale po nějké době jsem tomu přišla na chuť.To když jsem viděla vnučku,která z počítače nespustí oči.Přišla jsem ji poprosit o radu,zda si máme s dědou počítač koupit nebo už je to pro nás zbytečné.Řekla mi:"Babi,prosím tě,proč zbytečné?Jen si ho kupte.Tam najdeš úplně všechno.Ale kupte si raději notebook,to je lepší.Jo a ještě něco,abyste tam všechno našli,musíte mít internet,jinak je ten noťas celkem k ničemu."Tak jsem si řekla,že to tedy zkusíme.Poprosila jsem zetě,zda by mi mohl ten notebook koupit,protože já absolutně nevěděla,jaké to má mít "parametry".Pro mně byl totiž "kompjůtr" jako "kompjůtr".Zkrátka jsem tomu vůbec nerozuměla.No,upřímně,tehdy jsem ani nevěděla,jaký je rozdíl mezi notebookem a klasickým počítačem.Ještě než mi notebook přivezli,neváhala jsem objednat počítačový stůl.Pochopitelně jsem se s nikým neporadila.Tudíž jsem netušila,že u notebooku nepotřebuji žádnou výsuvnou desku na klávesnici a vůbec,že ten notebook klidně položím i na konferenční stolek,a že kvůli tomu nemusím mít takové počítačové monstrum,jaké jsem si objednala(se spoustou polic a přihrádek).No,ale tohle bylo to nejmenší...
Když mi zeť nainstaloval notebook,pak teprve nastaly ty problémy.Vždyť já nevěděla,jak se to zapíná,vypíná,prostě nic...Měla jsem totální mezery ve vzdělání.Nechala jsem si na stole tlustý sešit a psala si každý krok,jako prvňáček.Vnučka mi povídá:"Babi,tohle psaní je k ničemu.Nejlépe si to zapamatuješ,když si to zkusíš.No jo,tohle šlo jen tehdy,když seděla vedle mne.Ale jakmile odjela domů-konec!Neustále mi tam naskakoval nějaký ERROR,navíc všechno v angličtině,což je mi taky absolutně cizí.Takže já pracovala na počítači tím stylem,že jsem měla v ruce telefon a volala vnučce,co a jak.Většinou jsem to všechno tak domotala,že musela chudinka sednout na kolo a přijet,abych se vůbec "pohnula z místa".Já měla strach na cokoli kliknout,aby to nedopadlo stejně jako s mým mobilem.Tam mi taky tvrdili:"S tím mobilem nic nemůžeš udělat,neboj..."No a ejhle!Ani nevím,jak se mi to podařilo,ale smazala jsem si celý telefonní seznam.
Jednou navečer jsem se chtěla internetu jen podívat na zprávy,ale naskočilo mi tam nějaké okno s varováním a nešlo to zavřít.Já dostala takový strach,že tam mám nějaký virus,nebo tak něco...Tak jsem zase volala vnučce,že musí přijet,protože mi to nejde zavřít a navíc,jak to teď mám vypnout?Řekla mi:"Babi,já jsem teď na nádraží,tak si to hoď na lištu a já ti to pak zavřu."No,ale copak já věděla,na jakou lištu??Tak jsem jí volala znovu.Ačkoli měla namířeno jet někam vlakem,vrátila se a dala mi to do pořádku.
Už tehdy jsem věděla,že to byla chyba,kupovat si v mém věku počítač.Už jsem i přemýšlela,že ho nechám vnučce,ale dcera mi řekla:"Ne,to nedělej.Jen si ho nechej.Však do toho se časem dostaneš.Míša počítač má.Sice klasický,ale má..."
Tak jsem s tím mým krasavcem bojovala dál.Bože,to bylo telefonátů,než jsem pochopila,co je to lišta,na co je SKYPE,ICQ,co všechno se dá najít na internetu a jak...A posílat e-maily?Tagédie!Vždyť mně tam chyběla i písmenka.Já už z toho byla tak nervní,že jsem je tam zkrátka neviděla.Ale opravdu to chtělo čas.Bylo mi líto vnučky,že ke mně musela neustále jezdit.Ale ona je strašně hodná.Vím,že si asi myslela,že jsem nemožná,ale nikdy mi to nedala najevo.To jen já - stará bába - jsem si připadala,jako kdybych přišla z jiné planety.Ale nebýt vnučky,nejspíš by teď ležel notebook někde v krabici pod postelí,protože já bych ten boj s ním už dávno vzdala.
Proto jí chci tímto příspěvkem poděkovat za to,že se mnou měla pevné nervy.Ale bylo to k něčemu dobré.Má teď totiž moderní babičku.Takovou,která ve volných chvílích brouzdá po internetu,sleduje kulturu,věnuje se soutěžím,hledá rady a tipy na cokoliv.Ne takovou babičku,která sedí u kamen a plete ponožky:-)
Takže...."Míšo,DĚKUJI!!"
Já jsem prostě já...
|