Jak mi ovlivnil počítač (notebook) můj život


     Laptop, notebook, kapesní počítač! Tento výraz slýcháme dnes a denně, jak z médií, tak i z běžného života. Valí se na nás z televize, z novin, nebo z různých reklamních upoutávek. Určitě každý z Vás zná ten pocit, kdy otevíráte svou poštovní schránku a vyřítí se na Vás plno novin a letáků s nabídkou nejnovějších elektronických vychytávek typu: „Pozor: žhavá nabídka nových notebooků za akční ceny“. Tento slogan určitě upoutá nemálo zájemců o nějakou tu novou přenosnou komunikační hračku. Otázkou je však, jestli je to opravdu tak jednoduché a proveditelné. Aspoň já osobně takovou otázku řeším.
     Začnu tedy svým příběhem. Jsem studentkou obchodní akademie a také jsem vášnivou sportovkyní, záměrně píšu vášnivou a ne vrcholovou, aby to neznělo povrchně a také, aby moje lyžařské kolegyně nepropukly ve vřavu smíchu, že žiji v takové iluzi. No teď sem trochu odbočila, takže zpět. Z toho tedy vyplývá, že hodně cestuji, a proto je pro mě notebook velmi aktuální a důležitý. A to hlavně jako nástroj komunikace se svou rodinou a přáteli, když jsem mimo republiku. Pokaždé, když jsem někde na soustředění v zahraniční žadoním od svých kamarádek, nebo trenérů, aby mi půjčili ten záhadný, přenosný předmět, který mě aspoň na chvilku virtuálně přenese domů do naší pracovny, kde se na mě díky „webce“ směje celá naše rodina, včetně domácího mazlíčka. Už mě to, ale nebaví pořád někoho prosit a žadonit o to, abych se mohla na pár minut připojit na internet. Tak jsem si řekla dost. Rozhodla jsem se tedy, že si o prázdninách  na ten elektronický zázrak vydělám na brigádě a tu šikovnou věcičku si taky pořídím.
     Asi jsem se zapomněla také zmínit, že jsem ve čtvrtém tedy maturitním ročníku, takže se mi „šikne“ i do školy. Po úmorném vydělávání v horkých letních dnech, jsem se začala poohlížet po nejžhavějších  nabídkách, které nám široký trh nabízí. Zdálo se mi to nejdřív, jako jednoduchá věc objednat si počítač, ale zjistila jsem, že je to pro mě velmi tvrdý oříšek. Jsem totiž asi velmi náročný zákazník. Když můj výběr splňoval funkční vybavenost, tak byl moc velký a těžký, nebo když byl tak akorát, tak mě zase neuspokojoval po vzhledové stránce. Patřím totiž do toho něžnějšího pohlaví a holky ruku na srdce, každá přeci chce, aby její nová komunikační hračka vypadala i trochu k světu. No věřte, nevěřte! Ale vybírala jsem celé dva měsíce, až jsem našla vítěze. Byl to pěkný diamantově bílý notebook, jak uváděli v nabídce, který splňoval mou náročnost, jak velikostně tak i funkčně. Našla jsem ho na internetu, takže stačilo párkrát kliknout a bylo objednáno. Byla jsem nadšená a těšila sem se, jak malá holka. Druhý den jsem celá nedočkavá očekávala vysněný počítač. Když dorazil, řítila jsem se sním domů, co nejrychleji to šlo. Po rychlém rozbalení se na mě usmíval úžasně zářivý notebook přesně podle mých představ. Neobešlo se to však bez slovíčka ALE. Čekalo mě totiž nemilé překvapení. Když jsem spustila instalaci, zjistila jsem, že celý operační systém je ve francouzštině. To jsem teda opravdu nečekala, okamžitě jsem nažhavila telefon a volala jsem do internetového obchodu. Kde mi s omluvou sdělili, že se stala chyba, protože tento výrobek je určen jen pro francouzské zákazníky. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se s ním rozloučit a laptop odeslat zpět.
     To byl tedy můj příběh, jak mi notebook ovlivnil poslední dva měsíce mého života. No ano, a je to tu znovu. Začala nám už nová sezóna a já sedím za polárním kruhem ve Švédsku, u vypůjčeného notebooku od kamarádky, která nervózně pošilhává jestli, už jí svého elektronického miláčka vrátím zpět. No a já si tu v klidu vylévám své srdce, jakou mám smůlu, co se týče mě a elektroniky. Takže doufám, že se karta obrátí a budu mít příště šťastnější ruku při objednání této úžasné komunikační věcičky, která mi tu dělá teď dělá společnost.