Gumové neštěstí

„Maruš! Gumové neštěstí!“ zařval Bohumil do pokoje na manželku.

Když seběhl dolů, zjistil, že v tom není sám. Vedle stojící Volkswagen Passat pana Nováka z Pardubic měl dole hned dvě kola. O kus dál na dvoře bědoval německý turista nad splasklým Audi. Nebyla to nehoda. V kempu řádil sériový vypouštěč.

Bohumil, jakožto předseda bytového družstva a věrný divák všech řad Inspektora Colombo, okamžitě převzal vyšetřování.

„To udělal Ante z konoby naproti,“ sykl pan Novák a zuřivě pumpoval ruční pumpou. „Včera jsem mu zkritizoval předraženou chobotnici. Tohle je krevní msta!“

Bohumil nasadil sluneční brýle, detektivní klobouk z palmového listí a vydal se na obhlídku terénu. Prvním vodítkem byla chybějící čepička ventilku. Kolem auta navíc nenašel žádné stopy po nožích. Pachatel nepíchal, pachatel rafinovaně upouštěl.

Při výslechu v konobě se majitel Ante dušoval, že s koly nemá nic společného: „Isuse krste, proč bych to dělal? Já chci vaše peníze, ne váš vzduch!“ Ukázalo se, že Ante má neprůstřelné alibi. Celou noc pálil s místním policistou travaricu.

Když se Bohumil vrátil, situace eskalovala. Vzduch zmizel i z pravého zadního kola jeho Octavie. Gradac zachvátila panika. Čeští turisté hromadně přesouvali auta na dohled z pláže a organizovali noční hlídky s plážovými lehátky a bambusovými tyčemi.

Bohumil musel jednat. Rozhodl se odvézt prázdná kola do nejbližšího pneuservisu „Vulkanizer Mate“. Naložil kola na nafukovací matraci a táhl je jako vlečný člun dva kilometry podél pobřeží.

V dílně ho čekal šok. Mate, chlapík s břichem jako lodní kužel, měl na dvoře frontu třiceti naštvaných turistů.
„Tady to smrdí monopolem a korupcí!“ pomyslel si detektiv Bohumil. Mate inkasoval padesát eur za jedno nafouknutí a kontrolu. To byl motiv jako hrom! Mate si jednoduše vyráběl klientelu.

Bohumil se schoval za stoh pneumatik a začal Mateho natáčet na telefon. Jenže v zápalu vyšetřování zakopl o hever, shodil pyramidu ojetých gum a svalil se přímo do kádě s vodou na hledání defektů. Mate ho s řevem vyhnal. Podezřelý číslo dva padl – Mate byl sice vydřiduch, ale celou noc prokazatelně spal v dílně, což potvrdila jeho rtuťovitá manželka.

Bohumil vsadil všechno na jednu kartu. Druhou noc se rozhodl provést zátah přímo na místě činu. Zamaskoval se do plážové osušky s motivem delfína a lehl si pod keř oleandru kousek od své Octavie.

Kolem druhé ráno, když utichlo i bzučení cikád, se ozvalo tiché škrábání.

Bohumil vyskočil z křoví s rozsvícenou baterkou a zařval: „Ruce vzhůru, jménem zákona!“

Světlo kužele dopadlo na pachatele. Nebyl to naštvaný Ante, ani chamtivý vulkanizér Mate. Na kapotě Novákova Passatu seděl obrovský, tlustý racek s nevídaně masivním zobákem. V něm pevně svíral blyštivou chromovou čepičku ventilku, kterou právě kroutivým pohybem odšrouboval. Následně zobákem zatlačil na středový kolík ventilku a s blaženým výrazem poslouchal syčení unikajícího vzduchu, které mu zjevně čechralo peří na břiše.

Byl to vzduchový fetišista z ptačí říše.

Racek se lekl, upustil čepičku a s hlasitým skřehotáním odletěl směrem k ostrovu Hvar. Bohumil pod autem našel celé hnízdo vybudované v podvozku starého vraku traktoru. Bylo vystlané stovkami barevných a chromovaných čepiček ventilků z celé Makarské riviéry.

Druhý den byl Bohumil v kempu oslavován jako hrdina. Mate mu z vděčnosti vrátil padesát eur a Ante mu přinesl zdarma porci chobotnice. Od té doby všichni rekreanti v Gradaci preventivně balili svá kola do igelitových tašek, aby místní ptačí mafii překazili radost ze syčícího vzduchu.