1. srpna
Koupila jsem aktovku. Má ergonomická záda, reflexní prvky a cenu ojetého malotraktoru. Dítě ji nosí po bytě. Tvrdí, že je to krunýř a on je Ninja želva. Anatomický polštářek v bederní části schytal první zásah kečupem. Začíná to skvěle.
15. srpna
Přišel Seznam. Seznam s velkým S. Obsahuje 48 položek včetně „přesného odstínu anilinových barev“ a „hadříku na tabulku ze stoprocentní bavlny“. Rozstříhala jsem své staré oblíbené šaty. Manžel se ptal, proč pláču. Řekla jsem, že dojetím, jak nám to utíká.
25. srpna
Třetí hodina podepisování pastelek. Ano, každé jednotlivé pastelky. Moje levé oko nekontrolovatelně cuká. Pokud syn ztratí tmavě zelenou s nápisem „Kryštůfek – 1.A“, osobně vyhlásím celostátní pátrání.
31. srpna
Nervozita vrcholí. Žehlím mini-košili. Tatínek navrhl, že bychom měli jít spát brzy. Nemůžu spát. Představa, že Kryštůfek nepochopí koncept „přestávky na záchod“ a počůrá se před tabulí, mi nedovolí zamhouřit oko.
- 7:30 – Kryštůfek vypadá jako ze žurnálu. Vlasy sčesané na patku, zářivý úsměv. Já mám pod očima kruhy velikosti kávových podšálků.
- 8:00 – Slavnostní zahájení. Paní učitelka vypadá jako anděl. Zatím. Všichni rodiče pláčou. Já taky. Nevím, jestli dojetím, nebo úlevou, že bude dopoledne z domu.
- 9:00 – Je po všem. První den trval hodinu. Proč se tomu říká škola, když tam to dítě ani neohřeje?
4. září
První opravdový týden. Ranní vstávání je čisté násilí.
„Vstávej, budeš se učit!“
„Já už všechno vím,“ odpovídá syn a balí se do peřiny jako burrito.
Nakonec ho táhnu do předsíně v pyžamu. Sousedka mě soucitně poplácala po zádech.
10. srpna (vlastně září, ztrácím pojem o čase)
Dostali jsme první domácí úkol. Napsat tři řádky uvolňovacích cviků – takové ty vlnovky.
Trvalo to dvě hodiny.
Bylo u toho víc křiku, pláče a potu než u mého druhého porodu.
„Ta vlnovka nemá bříško, Kryštůfku! Ta vlnovka má hlad! Proč je ta třetí vlnovka tlustá?!“
Manžel raději odešel do garáže.
22. září
První třídní schůzky. Atmosféra připomíná tajné setkání sekty. Paní učitelka už nevypadá jako anděl, má mírný tik v pravém toulavém oku. Oznámila nám, že děti sbírají kaštany. Kdo nepřinese deset kilo, jako by nežil.
23. září
Tma. Les. Prší. Já, naše babička a čelovky. Hledáme pod listím kaštany, protože Kryštůfek si vzpomněl v osm večer v posteli, že je zítra musí odevzdat. Našli jsme jich sedm. Zbytek jsem tajně dokoupila v chovatelských potřebách jako krmivo pro jeleny.
30. září
Měsíc je za námi. Kryštůfek umí písmeno A, M a píše číslice, které vypadají jako zraněné žížaly. Já jsem se naučila pít kávu za studena, ignorovat nepořádek a vyvinula jsem bleskový reflex na chytání padajících penálů.
Přežili jsme první měsíc. Do prázdnin zbývá už jen devět. Víno došlo. Koupím karton.
Diskuze: (
