Včera mě ale překvapil. Sám od sebe si přisedl v kuchyni a začal mi vyprávět o nové hře a o tom, jak vyřešil spor mezi kamarády ve třídě. Fascinovaně jsem poslouchal. Už to není to malé dítě, které potřebuje vést za ruku. Začíná z něj být dospělý chlap s vlastními názory.
Roste mi před očima. Doslova. Brzy mě přeroste. Je to jízda, občas plná práskání dveřmi, ale neměnil bych.
Přežila jsem prvních čtrnáct dní s oficiálním puberťákem. Útoky na moji nervovou soustavu úspěšně pokračují.
Kryštůfek objevil kouzlo sarkasmu. Myslí si, že ho vymyslel. Moje pokyny typu „ukliď si ty ponožky“ teď odráží pohledem trpícího mučedníka a hlubokým povzdechem. Podle zvuku v jeho pokoji to vypadá, že tam chová divokou zvěř. Podle zápachu tam ta zvěř už i pošla. Vstoupit tam bez plynové masky je hazard se životem.
Včera mě poctil konverzací. Oznámil mi, že nutně potřebuje mikinu, která vypadá jako pytel od brambor, ale stojí víc než moje zimní boty. Když jsem se opovážila podotknout, že v tom vypadá jako bezdomovec, dostala jsem přednášku o „stylu“.
Jeho slovní zásoba se smrskla na tři výrazy: „pohoda“, „neřeš“ a „kámo“. Ano, oslovil mě „kámo“. Hrdě jsem ho upozornila, že tohle devítiměsíční ubytování s plnou penzí v mém břiše z nás kámoše fakt nedělá.
Miluju ho. Ale občas se chodím uklidnit pohledem na jeho fotky z první třídy. Tehdy mě ještě držel za ruku a netvrdil, že jsem trapná jenom tím, že dýchám stejný vzduch.
Dneska proběhly třídní schůzky. Vrátila jsem se domů s tikem v oku a lahví vína v ruce.
Dozvěděla jsem se, že Kryštůfek je v hodinách „velmi výrazná osobnost“. V překladu to znamená, že pusa se mu nezastaví, pokud zrovna nespí s otevřenýma očima. Matematikářka se mě ptala, zda doma mluvíme šiframi. Prej v písemce na otázku „vypočítej X“ napsal slovo „neřeš“ a podtrhnul ho. Génius.
Důvod jeho akademického úpadku má ale jméno. Viktorie z osmé B.
Kryštůfek je zamilovaný. Pozná se to tak, že poprvé v životě dobrovolně použil sprchový gel a spotřeboval tátovi půlku drahé kolínské. Smrdí teď jako levný nevěstinec a pes odmítá spát v jeho blízkosti.
Když jsem se ho u večeře bezelstně zeptala, jestli ta jeho Viki taky tak hrozně ráda kouká do mobilu, otočil na mě oči v sloup tak prudce, až jsem se bála, že mu tam zůstanou. Následoval monolog dekády. Oznámil mi, že ona je „jiná“, její duše je hluboká a já to nemůžu pochopit, protože: „Mami, ty ničemu nerozumíš! Žiješ v minulym století!“
Jasně. Já, žena s vysokoškolským diplomem, co platí wifinu, které se klaní, ničemu nerozumím.
Zavřel se v pokoji, pustil si nějakou depresivní hudbu, kde chlapík spíš zvrací do mikrofonu, než zpívá, a trpí. Viktorie mu totiž na TikToku olajkovala video s kočkou, ale nenapsala komentář. Světová tragédie.
Už se těším na pubertální rozchod. To si asi koupím rovnou celý vinařský závod.
Diskuze: (
