Povídky

Úryvek z knížky Vojna není kojná Miroslava Podveského, kterou vydalo nakladatelství Marka Belzy Bagatela, nám zaslal sám autor ...

Odhrnula si ze zpoceného čela pramen vlasů. Rukou od mouky si vyrobila roztomilou šmouhu na tváři, ale nevšímala si jí. Musí co nejdříve vypracovat hladké těsto na vdolečky a tak se soustředí jen na mísu a velkou hnětací vařečku, kterou hladký, lehce nažloutlý a nadýchaný polštářek v míse vyrábí.

Muži stále roní krokodýlí slzy nad svým těžkým údělem. Prý musí svým manželkám už dokonce i předstírat orgasmy. Možná je načase všem, nejen ženáčům, otevřít oči a říct hořkou pravdu.

„Řekni jen slovo, jen jediné slovo a má duše bude uzdravena,“ zní Daniele v uších, když se zvolna probírá z mrákot. Nechápe co se stalo, kde je, vidí poněkud rozmazaně a kdesi z daleké temnoty slyší slova, kterým nerozumí.

"Dnes jsou nějaké erupce na slunci," vrčela podrážděně prodavačka v sámošce vzápětí poté, co zařvala:"STORNÓ!" To proto, že mladinké, těhotné paní, co stála ve frontě přede mnou, chybělo šest korun.

Ne, vážně jsem nechtěla malovat byt, ani jsem si nechtěla šít boty. Nebo co by mohl být takový šlapák? Jak by se dal vlastně stvořit mužský rod od slova "šlapka"? Šlapek?