Bílá sobota

Ve spojení ze Zeleným čtvrtkem a Velkým pátkem znamená Bílá sobota z křesťanského hlediska naplnění Svatého týdne. Naplnilo se Písmo, krev Beránka byla prolita ... Co to vlastně znamená?

Tak to musíme hluboko do židovské historie. Kdy byli Židé v Egyptském zajetí a kdy bojovali o vyvázání z otroctví. Možná znáte rčení "Sedm morových ran" - jednalo se o sedm různých "kleteb" které byly Bohem uvaleny na Egypt jako trest za zotročování hebrejců.

Velikonoce nejsou svátkem původně křesťanským, ale židovským. Jednalo se o svátek nekvašených chlebů. Mojžíš, který byl tím, jenž židovský lid z Egypta měl vyvést, komunikoval s Bohem a ten mu včas řekl o Andělu Zhouby, kterého hodlá poslat do Egypta, aby tam vyzabíjel vše provorozené mužského pohlaví. Ať už se jednalo o lidi, či dobytek a zvěř. Uchránit se mohl jen ten, kdo dveře svého obydlí pomazal krví beránka. Podle tohoto znamení Anděl Zhouby poznal, že se má domu vyhnout. Bylo to právě o tomto svátku.

Přímou paralelu vidíme pak ve smrti nevinného beránka, který zachránil svou krví židovské rodiny a mezi ukřižováním nevinného Ježíše Krista (Beránka Božího - jak je právě v tomto kontextu často nazýván), který svou smrtí nabízí záchranu pro všechny křesťany, kteří tuto jeho oběť přijmou. Tedy obrazně: označí se krví beránka.

Bílá sobota už není svátkem utrpení a bolestných modliteb. Bílá sobota je ve znamení zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Písmo bylo naplněno.

Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících. Pro věřícího mohou být rituálem společného vstání s Kristem, projevem spoluúčasti člověka na velikonočním znovuzrození.

V lidové tradici i dnešní den je ještě stále dnem možnosti ovlivnut svůj život do budoucna a přiklonit na svou stranu dobré síly. Současně je ale také dnem s touto mocí posledním. Proto se prováděly různé magické úkony: Za čistotu domova a hojnost (tlučení do prahů, zvonění klíči i mincemi), za sílu (zvedání těžkých břemen), za zdraví a krásu  (umývání v pramenité vodě, která byla novou vodou výhradně na Bílou sobotu během prvního zvonění).

Zvláštní pozornost patřila v tomto ovocným stromům: Za jejich „probuzení“ k příští úrodě se postřikovaly vodou, někde hospodyně během zvonění otírala stromy čerstvě zadělaným těstem mazance nebo jiného obřadního pečiva. Nejčastěji ovšem lidé stromy třásli.

Dnes už není zákaz pečení a proto se pekly mazance, beránci, chystala se barvená vajíčka. Tato nabarvená a krášlená vejce se dodnes berou na mši, kde je kněz posvětí. Vejce se potom při zítřejším obědě, (tedy na Boží hod Velikonoční) rozdělí na talíře všech lidí u stolu. Má to zajistit soudržnost rodiny, aby se lidé  sobě navzájem neztratili, nebo neodcizili.

Zdobení vajec

Kde se vůbec vzaly kraslice? Tedy barvená a zdobená vejce: Podle pověsti prý Ježís a svatý Petr chodili po světě a jednou na noc, právě o Velikonocích, přišli do vsi, kde zaťukali u prvního stavení. Bydlela tam žena, ne právě bohatá, která měla dobré srdce, ale zřejmě nic víc. Přijala pocestné do svého domku a ráda by je pohostila, ale po celém stavení nenašla vůbec nic co by jim mohla nabídnout. Ani kůrku starého chleba. V tom se z kurníku ozvalo kdákání slepice a žena se běžela podívat a našla tam jediné vejce. Protože už neměla ani dříví, kterým by rozdělala oheň, aby mohla vejce uvařit, dala jej do horkého popela, který v peci ještě byl. Když ho vyjmula, tak z popela zůstaly na vejci zvláštní ornamenty. Pocestným, o kterých ona samozřejmě nevěděla kdo jsou, se zdobené vejce líbilo a oba se z něj najedli. Ráno se pocestní rozloučili, poděkovali a odešli. Žena šla smést skořápky z vejce a chtěla je vyhodit a v tom si všimla, že se skořápky proměnily v čisté zlato. Od té doby se žena pořád snažila toto zlato vyrobit, ale ať pekla v popelu, nebo všelijak jinak, už se nikdy skořápky ve zlato neproměnily. Pak jí došlo, že za to zlato nemohl proces vaření vejce, ale oni pocestní. Od těch dob vždy ve výročí dne, kdy k ní pocestní zavítali vařila a zdobila vejce a rozdávala je všem, kdo se u ní stavili, nebo jen šli okolo. Zvyk se prý pak rozmohl, protože každý doufal, že barvená a zdobená vejce dostanou právě ti pocestní, kteří jim z jejich skořápek za odměnu udělají zlato.