Nenechte se uštvat aneb bordel v bytě - chytré dítě

Máte soustavně pocit, že nemáte doma dost uklizeno? Že vaše kamarádka, tchýně, maminka nebo jen kolegyně z práce má soustavně vyleštěno, vyluxováno, myje okna každý týden a drhne podlahy dvakrát denně? Nenechte se tím vystresovat. Tyhle dámy většinou nejsou šťastné.

Jde o osoby, kterým někdo pro ně významný kdysi a kdesi namluvil, že ve slušné rodině musí být za všech okolností “vzorný pořádek a uklizeno“. Nejčastěji jde o ženy stigmatizované zvnitřnělým obrazem přísné matky či tchyně. U absolventek zdravotnických škol bývá oním pomyslným mentorem i “vrchní sestra“.  Tyto dámy pak bývají v psychologické praxi označovány termínem - pedantoidní štvanec. Tedy ony samy pedantky nejsou, ale kdosi je ujařmil a zotročil svým pedantoidním patologickým postojem a ony teď toto prokletí nesou sebou životem a co hůř, předávají je dál.

Vyskytují se ve dvou formách: V podobě nárazové propukají tyto aktivity zejména v době předvánoční a předvelikonoční, kdy se najednou musí vyčistit i psovi žaludek, nebo  ve vyhraněné podobě, takřečené celoroční. V celoroční formě jde nejčastěji o ženu na mateřské dovolené nebo v domácnosti, jež se domnívá , že musí doma uklízet stejně dlouho, jako je její manžel v zaměstnání. Dotyčný tam pobývá dosti dlouho, paradoxně právě proto, že je doma takto "naklizíno".  Kdo by se také těšil na návrat do sterilně čistého domova, kde drobný nepořádek je vnímán jako předstupeň satanské mše.

Dotyčné dámy mají ostré konflikty se svými potomky a do psychologických poraden přicházejí s dotazem srovnatelným s otázkou na princip perpetua mobile: “Jak mám zařídit, aby děti udržovaly pořádek alespoň ve svém pokoji?“ Na citaci výroku klasika české dětské psychologie profesora Zdeňka Matějčka: “Bordel v bytě – chytré dítě“ reagují jako ortodoxní, dogmatičtí marxisté na některé citace z “mladého Marxe“.

Napůl nevěří a napůl kroutí hlavou. Některé z dam jsou ovšem fascinovány poradcovým tvrzením typu: Nemusíte mít dokonale uklizeno, nemusíte být v domácí akci po celou dobu, co je váš manžel mimo byt, ani doma nemusíte pracovat “od nevidím do nevidím“, pokud dítě ve svém pokoji nedroguje, nepadělá bankovky či veřejné listiny, eventuálně se do patnácti let nevěnuje sexu, nechte je být – je to jeho pokoj.

Jak tedy řešit situaci, kdy nechceme terorizovat sebe ani svou rodinu a přesto bychom rády měly doma pořádek? Přece nebudeme trávit svůj čas v pokleku na zemi s kořenkovým kartáčem v ruce. Nebo ty hory nádobí ... Věřte nebo ne, v psychologických poradnách by vám řekli zajímavou věc.

Myčka na předpis

Velice často do takovýchto často již znuerotizovaných rodin prostě psycholog doporučí myčku na nádobí, která slouží jako prevence partnerských střetů týkajících se práce v domácnosti. Je až překvapující, jak pozitivně je, zejména ženami, její přínos posléze hodnocen. Žena nemá potřebu drhnout nádobí a přitom peskovat své okolí za to, že ono nedrhne dostatečně aktivně. Myčka nádobí tak zachránila již nejedno manželství.

S institutem posluhovačky, chcete-li uklízečky (nebo vznešeněji hospodyně případně pomocnice v domácnosti), je to složitější. Obraz činů posléze třídně uvědomělé Anny proletářky mají hluboko v podvědomí i ženy, jež dnes pracují víc než Anna v dřevním kapitalismu a placenou pomoc by si mohly finančně dovolit. Nicméně i tyto služby jsou prevencí stresu. Vskutku platí — nešetřit na nepatřičném místě.

Miroslav Plzák, kdysi ještě ve zcela nekapitalistických podmínkách, doporučil, aby manželé po zaplacení nejpalčivějších dluhů a získání bydlení věnovali třetinu příjmů na náklady pro radost. Muži slušně vydělávající to obvykle dokáží. Stačí se podívat na auta, jimiž jezdí, ačkoliv by jejich potřeby bohatě splňoval standardní typ docela obyčejné značky. I ženy se investic nebojí, stačí nahlédnout do cenových relací výdajů za krásu.

Leč mít doma uklizeno a nesedřít se při tom, eventuálně si neodřít dásně a nezhuntovat hlasivky, je “paráda“ doposud málo oceňovaná a využívaná. Není to pedantské, jen rozumné.