Ta druhá

- Ta druhá
Rubrika:  Smyslná

Ta druhá

02.10.10, 00:01, autor: Plavovláska
Jsem milenkou ženatého muže. Ne, nevybrala jsem si to. Stalo se to souhrou náhod, hrou osudu… Ale hlavně jsem se zamilovala. Zoufale, bezhlavě a – bezvýchodně.

Čtenost -   Diskuze: (68
 

Jsem milenkou ženatého muže. Neplánovala jsem to. Nechtěla jsem to. Nikdy jsem nechtěla být „ta druhá“. Vlastně jsem nechtěla být ani „ta první“. Chtěla jsem být jako všechny mladé dívky a ženy jen ta jediná. Nechtěla jsem se o milovaného muže dělit s nikým. Tvrdila jsem, že kdyby mě můj budoucí partner podvedl, tedy byl by mi nevěrný, rozešla bych se s ním. Představu, že bych nejenom že se musela dělit, ale byla dokonce podváděna jaksi legálně s jeho zákonitou ženou, byla pro mne vždy tak scestná, že jsem si ji vůbec nepřipouštěla a nepřemýšlela nad ní.

 


Jsem milenkou ženatého muže. Je to ostudné a ponižující. Kdykoliv nad tím přemýšlím, tak mě to znovu a znovu uráží. Je to tak podřadná role. Že ne? Že mám nad manželkou navrch? Ale kdepak! Já o jeho manželce vím. Ona o mně ne. Já  vidím její věci třeba v jeho autě, ona moje nikde zahlédnout nesmí. Já musím být zticha jako myška, když mu ona volá, já jemu volat vlastně ani nesmím, jen v určité době, kdy nehrozí, že by ona byla někde poblíž. Vnímám ji všude, ona mě nikde.

 

 

Jsem milenkou ženatého muže. Nemohu s nim být tehdy když chci, ale jen tehdy když on může. Nemohu s ním odjet na víkend, nemohu s ním mezi jeho přátele, nemohu s ním dokonce ani do kina, aby nás náhodou někdo nepotkal. Všechny svátky a třeba i jeho narozeniny slaví s ní. Se mnou jen jaksi dodatečně – načerno. Na Vánoce a Silvestra jsem sama a sama jedu i na dovolenou – nemůže přece jen tak odjet na týden nebo dva …

 

 

 

Jsem milenkou ženatého muže. Jsem to já kdo o „té další“ ví. Já vím, že on se s ní miluje a dokonce i poznám kdy to bylo. Ona to neví, ji to nebolí. Vím, že ji hladí a objímá. Vím, že spolu plánují, co si koupí, jestli se přestěhují, či koupí dům. Plánují a mají budoucnost. Já vím, že žádnou nemám. Nás vztah je bez budoucnosti. Je beznadějný a zoufalý, Stejně jako dítě, které se narodí se smrtelnou chorobou a vy víte, že umře. Přesto se o něj staráte a pečujete o něj protože ho milujete. Je to tak bolestivé a zraňující. Přesto to děláte až do úplného sebezničení.

 

 


Jsem milenkou ženatého muže. Stalo se to. Nechtěla jsem to. Trápím se tím. Chtěla bych to vrátit a zapomenout, ale nejde to. Chtěla bych v té situaci nebýt, ale nedokážu to. Nidky jsem se tady neměla ocitnout, nidko se to nemělo stát, ale stalo se to. Při každé jeho návštěvě, při každém jeho objetí, polibku a milování cítím gilotinu času na šíji. Vím, že se každým setkáním přibližujeme konci. Je to tak bolestivé, tak zraňující...

 

 

Jsem milenkou ženatého muže. Vím, že mě mnozí odsoudí, ale mě v  tuto chvíli opravdu odsudky okolí netrápí. Jsou ve světle vlastní bezvýchodnosti nepodstatné. Jsem milenkou ženatého muže a neumím se s tím vyrovnat. Neumím s tím žít a neumím z toho utéct. A po mnoha úvahách a týdnech nočního pláče a přemýšlení jsem objevila zvláštní věc. Chtěla bych žít ve společnosti, kde bych se mohla stát jeho oficiální druhou ženou. Nebo třetí, čtvrtou ... Mít stejná práva a privilegia jako ta první. Nemuset se schovávat a normálně s ním žít. Prostě mít budoucnost.

 

 

 

Proč? Je to prosté: Miluji ho!

 

 

 Nemělo by vám uniknout:

Ta druhá II

Ta druhá III

 

 

 

Přečtěte si také další povídky:

 

Nevěrná Milena

Jana: Už navždy

Dita: Mobilní milování

Daniela: Řekni jen slovo

Anička: Osobní peklo

Pavlína: Život ze snů

Nelinka: Dar nebo prokletí

Sylva: Rubíny ve stříbře

Linda: Nejistá citová investice

 

 
  • Marta 07.06.09, 18:25

    Rozbalit 49. Ta první

  • Marta

    Milé dámy slečny,já se ocitla na pozici té první....chtěla bych vykřičet do celého světa jak je to nefér!Chápu že když vztah nefunguje je to špatné ale řešení najít si milence-milenku je to nejjednodušší.Zamilovanost Vás milenek je krásná my manželkz jsme to na začátku také prožívali ale po letech každý vztah zevšední a práce na dobrém vztahu-manželství je jedna z nejtěžších věcí na světě.Buďte prosím ohleduplné k tvrdě pracujícím manželkám a hlavně k dětem Vašich milých.Není pro dítě nic hroznějšího než když se mu rozvedou rodiče a dámy upřímně máte opravdu žaludek na to ubližovat dětem?Mělo by to být trestné jako kterékoli jiné ubližovaní dětem.Jakým právem manipulujete životem cizím dětem?NEchci soudit,ale myslím že je to hnus a pamatujte že i vy jednou budete ta první......

  • Katka 12.06.09, 09:46

    Rozbalit 50. máme i hlavu

  • Katka

    Možná budu se svým příspěvkem krutá, ale nemůžu si pomoct. Každý máme kromě emocí taky hlavu. Jak může milovat může, který ji prostě jen využívá k vlastnímu sexuálnímu uspokojení? Proč to od sameho začátku nezatrhla? Proč to nechala dojít tak daleko? Řeči o velké lásce a o tom, že citům se nedá poroučet patří podle mě leda do Argentinských telenovel. City přece nějakou dobu vznikají. Nejsme zvířata, abychom se pářili s každým, kdo se nám zalíbí. Narozdíl od zvířat máme tu výhodu, že se můžeme rozhodnout s kým a za jakých podmínek zůstaneme. Samozřejmě, že se člově zamiluje, ale nezamiluje se ze dne na den. Musela se s ním víckrát sejít a tak se zamilovat. Pořád se mi vrací pocit, že milenky ženatých můžů jsou převážně ženy zamindrákované, které nemají rady sami sebe, protože hrdá žena by se sebou takhle orat nenechala. Takže bych takové ženě doporučila, aby navštívila psychologa, začala si uvědomovat, že je skvělá a jedinečná a hlavně - že si zaslouží lepší život s lepším chlapem.

  • Ilona 22.06.09, 09:33

    Rozbalit 51.

  • Ilona

    Každý jsme zodpovědný za sebe i svoje jednání. Fakt mě popudila věta-Nechtěla jsem to, ale stalo se to. Copak ty jsi u toho nebyla? To tě ten tvůj drahoušek znásilnuje, nebo co? Fakt nesnáším tyhle"chudinky" Které vedomě ničí rodinu, odtahujou může od rodiny a tátu od dětí a přitom se tváří jako ty největší chudinky, a ještě ke všemu tvrdí, že za to nemůžou!! Napadlo vás ubohé milenky, jak se asi cítí manželky?Že vy jste pravděpodobně svobodná, ale ona má děti a odpovědnost i za ně? Co vlastně chcete? Chcete aby se rozvedl? Budete mít radost z toho, že zničíte rodinu? Je stejně jen otázkou času, kdy podvede on i vás. Když mohl podvádět 1 manželku, bude podvádět i druhou. Nebo nechcete, aby rozbil rodinu a vy se budete koukat, jak mu to doma klape a čekat, až se milostpánovi omrzí manželský sex, zavolá vám a vy mu ochotně podržíte? Fuj... že se nestydíte. Nejvíc mě rozčiluje to, že se stavíte do role chudinek, které za nic nemůžou, nechtěly to, stalo se to proti jejich vůli. Jak nemůžou??!! Za svoje chování jste zodpovědné sami. Nbo nám snad chcete namluvit, že vás váš drahoušek k sexu donutil?Žena, která je zralá a rozumná se k ničemu takovému nesníží a pokud ano, tak do toho netahá city, jenom si užívá, ale rozhodně nebude tvrdit, že za svoje chování nemůže!! Asi jsem hodně z vás naštvala, ale litovat vydržované milenky fakt nemůžu.

  • Vocas 27.06.09, 22:07

    Rozbalit 52. Pro Katku

  • Vocas

    V necem mas pravdu. A to v tom ze to budou zmindrakovany kravy co si v tech pruserech libujou. Nektery holky proste vzrusuje kdyz s nima chlap vore.
    Me osobne takova holka je dobra tak na vyhoneni si vop jeji hubu. Teda na jednu noc. Ja mam rad holky co maji sebeuctu. Takze se nabizi otazka jestli ty manzilkove nejsou nahodou zamindrakovany taky kdyz potrebujou zenskou s kterou muzou vorat.

  • Jana 30.07.09, 17:49

    Rozbalit 53. taky jsem se stala tou druhou

  • Jana

    bolest

  • Alice 08.08.09, 08:41

    Rozbalit 54. Taky jsem ta druhá

  • Alice

    Taky jsem byla "ta druhá" nedávno jsem všechno skončila :-( moc to bolelo a bolí to ještě teď. Plyne mi z toho jediný poučení....nikdy se nezamiluj do milence, stejně to nemá cenu :-(

  • chillichilli 11.08.09, 12:46

    Rozbalit 55.

  • chillichilli

    Nu nevím, co je lepší. Budu moct posuzovat, až se vdám a manžel si někoho najde. Každopádně spim se ženatým, který mě seznámil dokonce se svými rodiči, všichni o tom vědí, s jeho ženou jsme se sešly a mluvily. Dalo by se říci, že to bylo přátelské setkání:). On je slaboch, který používá slova a čas jako své nejsilnější zbraně. Přeju jeho ženě, ať si najde lepšího chlapa, taky ho pustím k vodě..

  • ta první 25.09.09, 11:02

    Rozbalit 56.

  • ta první

    Jsem manželka, která byla podváděná a zjistila to. Milence mě vykreslil jako zlou ženu, od které nemůže odejít kvůli nesplacené hypotéce, dítěti, nemoci ženy ... A asi i plno dalších důvodů. MOHL JÍT!! Ale nešel, vyhovovalo mu mít doma milující "služku" a jinde holku, která ho obdivuje a s kterou prožívá její zamilovanost, holku, která mu na rozdíl od manželky nevyčítala chození po barech, protože tam byla s ním, zatímco manželka se doma starala o děti! Nakonec jsem jeho nevěru začala akceptovat a ona začala tlačit, aby se se mnou rozešel. Uv ědomil si - prý, že to není to co chtěl a zůstal. Nemluvím o tom, ale mám to v sobě. Nikdy mu to neodpustím, ale akceptuji to, jsem s tím smířená. Nevím, jestli je mi teď věrný a ani nepátrám. Fungujeme jako normální rodina, jen když jsem někdy sama, přemýšlím, jak žiji. Já ho stále miluji a jsem ráda, že zůstal, ale někdy bojuji s tím, abych na ni už nemyslela a ani na žádné potenciální další. Zároveň mi po čase začalo být líto i jí. Nezná mě a přece mě odsuzovala a nenáviděla a asi si s ním plánovala budoucnost, kterou mi chtěla ukrást. Určitě byla nešťastná, ale možná našla někoho, kdo jí podvádět nikdy nebude. S mým manželem by tu jistotu mít nemohla, stejně jako já! I když tvrdí, že mě miluje a už by to neudělal...

  • Dominika 03.11.09, 09:59

    Rozbalit 57. sem ta druhá

  • Dominika

    já sem ta druhá,přijde mi že je to nekonečné...v tomto milostném trojúhelníku sem skoro 4roky...a vím ale nechci si to přiznat že to skončí pro mě v dobrém a s budoucností s mým milovaným...je mi 22let,a seznámila sem se se zadaným mužem..slíbil,že to vyřeší ale jak šel čas a on si zvykl tak žádné řešení nepřicházelo.Vánoce,Silvestra slavim sama a jen dotatečně s ním.Je to tak jak se tu píše,je semnou jen když má čas on a já se musim přizpůsobit jan abych s ním mohla být,volat mu můžu jen když není doma,a když zavolam a je toma jednoduše to nevezme.Pořád si hledá nějaké důvody proč přítelkyni neodstěhovat(např.nezvladla by utáhnout sama nájem,je toho na ni moc..).Takže jen pořád naivně čekám a doufám,že ten náš trojúhelník skončí a proč?Protože ho Miluju víc než cokoliv na světě...

  • Jana 23.12.09, 15:45

    Rozbalit 58. bolest

  • Jana

    jsem milenkou ženatého muže...skoro čtyři roky..a nemůžu pochopit proč mi tak ubližoval a sliboval lásko další vánoce budou naše, další dovolená bude ty a já...měla jsem svůj vztah,zničila jsem si ho kvůli němu,protože jsem mu věřila....nechápů jedno,že jsem vše neprohlídla dříve...bolí to šíleně moc...ukončila jsem to....snad to zvládnu...

  • judit 19.01.10, 18:29

    Rozbalit 59.

  • judit

    nepochopí, kdo sám nezažil. Já měla doma doma tři malé děti a můj "manžel" si našel milenku, kolegyni v práci. Trávil s ní všechen volný i pracovní čas,společné víkendy, já se doma starala o děti. Nepomohlo nic, pak se na něj jeho milá milenka vykašlala a on si našel další, a pak zase další, pak jsem je přestala počítat, bylo mi to jedno, po devíti letech. Teď mám milence já, žije s partnerkou, ale je to stejný jako by byl ženatý. A konečně si říkám, mě taky žádná nešetřila, žádná nebrala ohled na moje city atd. Takže ani já už nikoho šetřit nebudu. Jo, život je boj!!!

  • Michael 15.06.10, 06:56

    Rozbalit 60. TEN PRVNÍ NEBO DRUHÝ?

  • Michael

    Všichni řešíte jen ublížené ženy. Moje žena se po téměř 20ti letém soužití zamilovala do o 20 let staršího kolegy v práci. Když se vše provalilo a žena chtěla žít s ním tak couvnul, že nemůže ubližovat své ženě a dětem, ale kde byl ten pan božský když ubližovali mě a mému dítěti? Ta bolest se nedá popsat. Jsem rád, že je semnou, ženu miluju, ale na druhou stranu si říkám co je to za život když bydlíme spolu, sex je minulost a srdcem je jinde? Snažím se zapomenout, ale nejde to.

  • Lejka 18.08.10, 00:10

    Rozbalit 61. naivita

  • Lejka

    Tak a teď nevím jestli mě všechny co tady píšete neodsoudí. Nevím ale jsem znechucená všemi čety i názory mladých i starších dam a slečen. Prožila jsem to co vy, ale kde je něco jako se nazývá boj o své práva, boj o manžela a v neposlední řadě boj o čest. Každá z nás byla mladá a každá z těch milenek zestárné a bude pro každého manžela neperspektivní. No a jsme u toho. Oni vidí jenom slupku - vidí tu krásnou postavu - málokdy duši a vzdělání. To by nebylo až tak nejhorší ale vidí naše děti a ty vidí až naposled - až když jde do tuhého. Holky nedovolte těm mladým telátkům zblbnout naše starší manžele - ony je stejně opustí nevydrží s nimi být až je budou muset umývat jak budou s plenkami pro starší .... a nechci vám znechucovat toto čtení ale je to tak jenomo těm holčinám připomeňte jak budou těm našim manželům přebalovat pleny a ony budou plné života a ........

  • jiky 25.01.11, 20:26

    Rozbalit 62. bolí to...

  • jiky

    Taky to bolí velice...rok jako milenka v iluzích..teď má došlo i moji kamarádku a to sjem procitla, že to nebude tak čisté jak tvrdí a začala to razantně řešit z jeho přítelkyní tou první..... otočilo se to proti mě a snad jsem jim ještě ve vztahu pomohla??? ačkoli spolu itimně nežijí??? ničemu nerozumím...není mi ani třicet a jsem z toho všeho unavená a nerozumím.......

  • azalka 14.06.11, 02:08

    Rozbalit 63. nesuďte...

  • azalka

    Je pravdou, že kdo si roli ,,toho druhého" nevyzkoušel, nemá snad ani právo ji soudit.NETUŠÍ, O ČEM MLUVÍ.Uznávám, že zdejší rozhořčené maminy jsou už z principu v právu.Ale dělat z milenek jen bezcitné mrchy nebo politováníhodné chudinky je trochu moc.Nehažte nás do jednoho pytle! Milovaly jste někdy? Upřímně, čistě?Kdysi dávno ještě než ve vás čas a stereotyp otupil vášeň, než s léty přišla únava a skepse?Vzpomenete si?Jak sebepevnější rozum nezmohl nic proti malému bušícímu srdci?A tvrdit, že myšlenka: ,,nechtěla jsem to tak, ale stalo se to" je blbost, opět dokazuje, že vás tohle nikdy nepotkalo.Já jsem to taky tak nechtěla.Ani on.Na počátku jsme oba chtěli jen sex.Byli jsme přísní pragmatici.Netrvalo dlouho a náš obdivuhodný nadhled i rozum bouchl.Zamilovali jsme.Můj počáteční postoj a rozum shořel v momentě jak papír a já už rok den co den bojuju sama se sebou.Můj rozum válčí proti citům od samého začátku.Velice dobře si uvědomuju, jak by to bylo nejlepší, jaký by měl být můj přístup, co je správné, co ne.Vím, co bych dělat (ne)měla moc dobře, ale zachovat se podle toho prostě nedokážu.Všechno se nám vymklo z rukou a my tři si během nedávných měsíců prošli krutým očistcem.Ve svých 24 jsem dostala pořádnou životní lekci.Je mi moc líto jeho ženy, jak musela trpět, když se vše dozvěděla, si neumím představit.Mě stačilo to moje psychopeklo.Všichni jsme po pěkném životním kotrmelci vyčerpaní a bez iluzí.Dnes lituje, že to nechal zajít tak daleko a vstoupil mi do života takovým bolestným způsobem.Nikdy bych si nemyslela, že se do něčeho takového zamotám.Dřív bych taky přesně dokázala vyřknout nemilosrdný soud nad situací, zkritizovat aktéry, říct, jak by to mělo být, přesně bych věděla, co bych na místě toho kterého udělala.Od jisté doby však tyhle věci soudím jen s největší opatrností.Vztahy už pro mě nejsou černé nebo bílé.Pochopila jsem, jak složité a nejednoznačné dokáží být.A kolik vydrží člověk, který miluje, i když ho to ničí, ať to byl kdokoli z nás tří.Ale my tu stále řešíme ženské a zapomínáme, kde je zakopán pes.Není příčina snad v tom, kdo stojí uprostřed?Budou se tu handrkovat manželky s milenkami, když by měly svorně rozbít hubu spíš tomu chlapovi?Nevzniklo to snad všechno díky němu?Pořád se mluví o tom, kde udělala chybu žena, jaká je milenka, ale neodsouváme tím jen do pozadí hlavního aktéra, který by měl nést tu zodpovědnost a hlavně svědomí?Milenky jsou mrchy?A váš muž je snad nesvéprávná dálkově ovládaná hračka?Je chyba ve svobodné holce bez závazků, nebo v něm, otci od rodiny?A zlatokopky?Jednou do měsíce za mnou přijede šedivějící fotr ve špinavých montérkách, zaprášený, unavený z práce.Rád, že měl vůbec peníze na zaplacení benzínu na cestu ke mně a zpět.Veškerý voňavý komfort mileneckého lože je pro nás jeho omlácené auto nebo luční tráva.V létě, v zimě.Je tohle zlatokopectví?Ne.Tohle je asi láska.A taky cenné ponaučení.Že druhá míza stárnoucího chlapa a první láska mladé holky je cesta do pekel.Ale praštit s tím nedokážu...

  • angelika 15.03.12, 20:52

    Rozbalit 64. anelika

  • angelika

    Očima „té“druhé
    Chybí mi, kolikrát když jsem sama, přemýšlím, jak moc mi chybí, je se svou partnerkou, možná mají rodinnou pohodu, možná společně uklízí, vyrazili na nákup, na večeři, na výlet, starají se o své dítě.
    Možná se právě teď hádají, nemluví spolu, možná můj milenec sedí v hospodě s kamarády a probírají život..jaká je jeho partnerka, co by chtěl změnit, ale co změnit nejde, kvůli dítěti, a to je opustit ji.
    Je to stále dokola. Není s ní spokojený, ale není schopen jí opustit. Vše se točí kolem ní. Závidím jí, že je s ním, kdykoliv chce, tráví s ním kolik času chce, má ho pro sebe. Jediné, co ona může závidět mě je náš intimní život, protože oni ho nemají, nevím proč, ale je to tak.
    Mohu mít, prožívat s ním tyto nádherné chvíle, cítit jeho nádherné tělo na mém. Cítit jeho vůni, jeho rozechvělé tělo, když se milujeme, polibky a jeho dech, vidět jak se ze mě rozechvělý, jak se vzrušený, pokaždé, když se ho dotknu, když ho líbám a po celém těle, když do mě vstoupí a oba si naplno užíváme té rozkoše. Je to neskutečné milování, tak vášnivé, oba na sebe hledíme s neuvěřitelným obdivem. Jsem pro něj jako bohyně, zbožňuje moje tělo, miluje můj vzhled a já jeho. Naše pohledy jsou tak vzrušující, ani jeden z nás nemůže uvěřit, že se to děje, máme touhu dotýkat se sebe navzájem, naše milování je dokonalé. Vzrušení je neskutečné a vyvrcholení je nevyhnutelné.
    Oba se cítíme jako znovuzrození. Ležíme vedle sebe, on leží za mnou a jemně mě škrábe na břiše. Miluji ho.
    Jdeme spát, usínám mu v náručí, je ke mě přitisknutý, máme zapletené nohy. Cítím každý jeho nádech, chci být jeho součástí a chci, aby tato chvíle nikdy neskončila.
    Usnu, konečně, unavená myšlenkami na všechno, co se právě stalo.
    Je ještě mezi nocí a ránem, probudí mě jeho něžné škrábání na mém těle. Řekne mi, jak jsem úžasná a krásná. Chce se se mnou znovu milovat. Jsme opět vzrušeni. Tentokrát se milujeme něžněji a déle, mám pocit, že prožívám nejkrásnější chvíle svého života, jeho způsoby jsou nejpodobnější těm mým, jakoby přesně věděl, co má dělat, jakoby jsme si byli souzeni, jeden pro druhého.
    Jsme vyčerpáni, ale ten pocit je nádherný. Opět usínáme, slastně, má na tváři úsměv, nic ho netrápí, je volný jako pták.
    Nad ránem se naposledy milujeme, je to osvobozující, nemůžeme si přestat vychutnávat naše sblížení, jsme si naprosto odevzdaní. Je schopný udělat vše, co mi na očích vidí a já jemu také. Cítím, že bych s ním prožila nádherný život. Všechny naše překážky, najednou jakoby neměli žádnou váhu.
    Chceme si na chvíli ještě přispat, ale ani jeden neusneme, povídáme si. Vím, že je čas jít, mám strach, aby nepřišla jeho partnerka, mám strach tak nějak ze všeho, cítím, že je čas jít. Odcházím k sobě domů, rozloučíme se krátkým polibkem, ale nedomlouváme se na příště. Nemluvíme o budoucnosti. Při odchodu, jen zřídka-kdy.
    Přijedu domů a sednu si na postel, je mi smutno, chybí mi, všude ho ze sebe cítím, cítím jeho vůni z oblečení, z vlasů, ze své kůže, je to tak bolestné, cítit ho, jdu se umýt a smýt jeho vůni, která mi ho tak agresivně připomíná.
    Koukám se na mobil, ale nepíše a ani nenapíše, nikdy ne bezprostředně poté. Bolí to.
    Jeho partnerka, se již nejspíše vrátila domů. Jsou spolu, nejspíš oba v dobré náladě, prožívají hezký den.

    Je to týden, co jsme spolu byli, hrozný, nekonečný týden. Střídám nálady, jako na běžícím pásu, chvíli jsem zamilovaně šťastná, vzpomínám na něj, pak jsem zas utrápená, naštvaná, odhodlaná vše ukončit, smutná nebo je mi všechno jedno.
    Vždy se ale dostaví pocit osamění, pocit touhy ho vidět, prožít s ním cokoliv. Jen být s ním.
    Za pár dní mi opět přijde sms, ptá se, jak se mám, co jsem za ten den prožila, chtěl by být se mnou, má mě rád.
    Následující den se opět ozve, domluvíme si schůzku, chce se milovat. Těšíme se na sebe. Tentokrát se sejdeme v autě, přijede pro mě a zaveze nás do odlehlé části velkoměsta, kde je klid a nikdo nás nevyruší. Je celý rozechvělý, je to tak roztomilé, i po takové době, je celý nesvůj. Chce abych mu ohřála ruce, naše dotyky jsou neuvěřitelné, má tak jemnou a příjemnou kůži. Odebereme se dozadu, vášnivě se hladíme, svlíkám ho, laskám ho. Je vzrušený a nedočkavý, milujeme se. Zanedlouho ho moje rozechvělé sténání dožene k vyvrcholení. Tiskneme se ještě chvíli k sobě. Usmíváme se na sebe a mlčíme...
    Chvíli si ještě povídáme o všem, řeč padne i na jeho partnerku, někdy si postěžuje, jindy je smířený, že s ní zůstane. Nevyznám se v něm. Bolí to. Ale miluji ho a nedokážu ho opustit. Již přes půl roku.
    SLZY, PLÁČ, CHVĚNÍ, JE MI ZIMA, JEN ON VÍ, JAK MĚ ZÁHŘÁT.

    A co on? Co cítí on? Vážně jen sexuální přitažlivost? Je šťastný, že má nás obě? Co až mě ztratí, bude mu to lhostejné nebo zabojuje?
    Vím, že to musím ukončit, jen nevím, jak se mám k tomu přesvědčit. Mám pocit, že tím všechno skončí a já budu trpět. Ještě víc než teď.

  • Cestovatelka 31.05.15, 22:07

    Rozbalit 65.

  • Cestovatelka

    Já si dala inzerát, že hledám někoho, s kým mi bude fajn. Ozval se. Po 14 dnech oznámil, že žije s ex, ale že to je dočasné a hledá si bydlení. Lhal. Zamilovala jsem se tak moc, ale pripadala jsem si jako špinavá děvka. Ten hajzl mi ublížil. A chudák jeho partnerka. Když ji teda miluje, proč o ni tak hnusně mluvil? Včas jsem si uvědomila, že s ní zůstane a budou se stále hádat a ubližovat si. A já budu jen sex a bezbřehý vzrušení. Poslala jsem ho do hajzlu takovým způsobem, že i když se chci stále vrátit, už jen ta potupa se vrátit, mi to nedovoluje. Každej den jsem v hajzlu a brečím. Ale vím že mě to přejde. Jeho pritelkyne je mi strasne lito. On je bezcitnej a hnusnej parchant. Ale stejne kdyby dolízal, asi bych se neubránila. Jenže já jsem ho tak ponížila a udělala ze sebe takovou histerku, ze se uz nikdy neozve. A mě to doufám za pár měsíců přestane bolet. Nedokázu si predstavit, že by se me mel dotykat kdokoliv jinej. Je to živá a bolestivá rána, ale i ta se vyléčí. Holky, vykašlete se na ty ubožáky. Vím že vám se zdají dokonalí, nenahrafitelní. Ale je to blbost. Máte na víc.

  • Klára 15.07.15, 19:30

    Rozbalit 66. I já jen ta druhá

  • Klára

    S mím přítelem jsem se seznámila zcela náhodou a jelikož mě byl sympatický tak se párkráte sešli a zamilovali se .probrečených nocí a dní bylo ! Svátky jsem sama , dovolená sama a přesně spolu jdeme max. Na kávu a jídlo v restauraci . Jezdíme mimo bydliště , aby ho nikdo neviděl ! Jsme spolu již 10 let a já se snažila to ukončit a najít si jiného partnera a tak se seznamovala , ale nikdy to více než rozhovor u Kavička nešlo . Zjistila jsem , že svojí lásku miluji a jiného chlapa nemohu ! Tak a co dále ? Těším se z každé minuty se svojí láskou !

  • Ena 09.01.17, 22:27

    Rozbalit 67. Uz nikdy vic

  • Ena

    Byla jsem bolavá po tříletém uzavřeném vztahu,veděla jsem ,že jediné vylečeni bude najit si někoho lepšího a zapomenout.Založila jsem si profil na seznamce,měla jsem hodnè nabidek,ale vzhledově mne zaujal jen jeden.Upozornuji,ze mi bylo 55 let,ale i v tomto věku jsem byla pro muže atraktivní.Naše první setkání nám oba zasáhlo tou zvláštní ,nevysvětlitelnou proudící chemii.Potřebovala jsem se s ním pomilovat a zapomenout na tu bolest po mém minulém partnerovi.Věděla jsem ,že v jeho náručí na něj zapomenu a nezklamal,nelhal,že je ženatý a já jsem po něm nic víc nechtěla ,jen zapomenout.Milovali jsme se hned na první schúzce a i když jsme se neznali,naše těla tancovaly svou vlastni touhou.Byl to typ hezkého muže ,obdařeného něhou ,láskou romantikou,humorem.Vražedna kombinace.Bránila jsem se větším citúm,aby mé srdce zase nekrvácelo,ale on použil tu nejtěžší zbraň,upřimností ,obrovským zájmem,romantickými písněmi,předlouhým milovánim,slovama plnýma lásky dostat ze mne celou mou duši i tělo.Naučila jsem ho mnoho věcí v lásce,ale za odměnu mi bylo odcházení k jeho rodině,samota a čekáni.Smiřováni se s jeho aktivitami v rodině ,ze kterých mi posílal mms a telefonoval mi,jak mne miluje.Sám začal mluvit o naší budoucnosti,plánoval a přemyšlel ,jak budem spolu.A já mu vše věřila,jak pubertálni zamilovaná holka.Dnes si myslím,že si ani neuvědomoval, co tímhle vším s citama múže udělat.První náznak varováni mi přišel,když řekl,jak už umí své ženě dokonale lhát.Další kolik milenek už měl a žádná mu nestála za to ,źenu opustit,jen já.Pak vyslovil,že mu jeho kamarád řekl,źe se pokaždé nemuže takhle hodně zamilovávat.Přesto jeho obrovský zájem mne zaslepil.Po šesti měsích,kdy jsem přetrhala všechny kontakty s muži,kteři o mne meli i několikaletý zájem,měla velké finančni problémy ,čekala na něj osaměle sama doma a záviděla všechny akce ,na které jezdil s.manželkou,jsem začala pochybovat,že jeho vztah k ženě není zas tak hrozný,jak popisoval.Dávala jsem do vztahu vše a dostávalo se mi jen slov,plných naděje a budoucnosti.A když už jsem chtěla slyšet to jediné slúvko jistoty,tak mi řekl,že to nedá.V ten moment,jsem citíla,že to nedá nikdy.Romantik v kombinaci se slabochem je pro ženu to nejhorší ,co vám rozdrtí srdce.Vše jsem hned ukončila s naprostou ztràtou dúvěry v muže.Volal,plakal,citově vydíral a ja si řekla ,tohle už nikdy.Potřebuji vedle sebe silného muže,který co řekne to platí a ja se o něj mohu opřit.V krásných slovech oporu žena nenajde.Vše moc bolí,ale už nikdy víc

  • Ena 09.01.17, 22:41

    Rozbalit 68. Už nikdy více

  • Ena

    Vím,že az ho to přebolí,vráti se buď k minulé milence,nebo si najde novou,protože lásku.bude vždy jen hledat,ale já už v tom nebudu hrát žádnou roli,protože já nechci snít ,já ji musí žít

 
Profil blogu
Profil sekce "Smyslná"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:56:37

Přístupů:
345012

RSS:
Toplist
aaaaaa