Sandra Pogodová - konečně šťastná

- Sandra Pogodová - konečně šťastná
Rubrika:  Kulturní

Sandra Pogodová - konečně šťastná

03.02.09, 00:50, autor: Černovláska
Má za sebou nelehké životní období. Zklidnila se, je šťastně zamilovaná, má spoustu práce.

Čtenost -   Diskuze: (2
 

Narozena 16.4.1975 v Olomouci.

Vystudovala pražskou Konzervatoř (1993).

Rok strávila jako au-pair v USA, již čtvrtým rokem je v angažmá v nuselském Divadle Na Fidlovačce (www.fidlovacka.cz).

Filmy: Nejasná zpráva o konci světa, Post coitum, Bathory (všechny Juraj Jakubisko), TV film Politik a herečka (Juraj Herz).

Třetím rokem točí seriál Velmi křehké vztahy.  
 


Na nedostatek práce si teď nemůžete stěžovat…


Čtvrtým rokem jsem v angažmá v Divadle Na Fidlovačce. Hraju v představeních Sex v šestém patře, Noc bláznů, Blboun, Nejlepší kamarádky a pod režijním vedením Tomáše Töpfera jsem dozkoušela Lucernu. Hned po premiéře jsem zkraje listopadu začala zkoušet v Komorní Fidlovačce hlavní roli v komedii Miláčci a milodary, kterou režíruje Lumír Olšovský. Premiéra proběhla v prosinci a byl to velký úspěch. Určitě se přijďte podívat! Do toho přijdou premiéry dvou filmů. Komedie Marie Poledňákové Líbáš jako bůh a Anglické jahody režiséra Vladimíra Drhy. Takže zaplaťpánbůh práce je dost. 

Vladimír Drha režíruje i seriál Velmi křehké vztahy, v němž se v roli mírně potřeštěné zdravotní sestry Stáni už tři roky objevujete pravidelně dvakrát týdně na obrazovce. A to je další kvantum práce…

Mám středně velkou roli, takže asi pět natáčecích dnů v měsíci, to se dá zvládnout. A v divadle mi vycházejí maximálně vstříc. 

Televize je fenomén. Jak seriál ovlivnil Vaši kariéru?

Funguje to neuvěřitelně! Udělala jsem si jméno, vešla do povědomí lidí, na což se nabalují další nabídky. Scenáristkám, sestrám Bártovým, jsem moc vděčná. Jsme kamarádky, bydlíme asi dvě minuty od sebe – co by člověk neudělal pro roli, že! (smích) Ale kdyby mi někdo na začátku řekl, že budu ráda chodit na natáčení, nevěřila bych mu. Skvělá parta, režisér – pohodář si vybral do týmu lidi, kteří fungují. Nedokážu si představit, až natáčení jednou skončí. 

Hrajete, zkoušíte, natáčíte, takový zápřah se nedá vydržet donekonečna…

Na konci roku jsem cítila, že potřebuju dobít baterky. Užili jsme si s přítelem dovolenou, ale teď začala druhá půlka sezóny a já budu řádit na jevišti Fidlovačky až do června. Pak jsou divadelní prázdniny, ale přes léto většinou točím. 

Máte vůbec čas alespoň trochu si odpočinout? Všeobecně je známo, že nejlepší relax je aktivní pohyb…

Volna je pomálu, ale najdu si ho. Snažím se držet si plavání, do Podolí to mám z divadla kousek. Na squashi jsem nebyla, ani nepamatuju, ale našla jsem si jinou zábavu – bowling. Ne že bych to extra uměla, ale je u toho legrace. A v létě občas vyrazím do Stromovky nebo podél Vltavy do Braníka na kolečkových bruslích. Navíc jsem už půl roku šťastně zamilovaná, takže se mi ten volný čas poněkud rozplývá. 

Ale to je přece taky relax!

Zatím jo!!! (smích)
 

Jednou jsi dole, jednou nahoře, praví se ve známé písni Jaroslava Ježka. Máte za sebou poněkud divoké období – alkohol, mejdany, zkušenost s drogami, léta neřešený nefunkční vztah. Najednou je všechno jinak…

Doufám, že jsem si tu horší část už odžila, všechno se teď tváří dost růžově. 

Kdy nastal zlom?


Na Ježíšovi, kam jsem nastoupila v roce 1994. Bylo mi osmnáct, devatenáct, vydělávala jsem šestnáct tisíc a živila jenom sebe. Pařila jsem, co to šlo, až mi to přerostlo přes hlavu. Odehrála jsem tisíc představení a rozhodla se, že zmizím do Ameriky. 

Proč až za velkou louži?


V sedmnácti jsem sjezdila téměř celou Evropu. Věděla jsem, že když půjdu třeba do Anglie a nebude se mi tam líbit, tak se seberu a stopem přijedu zpátky. Proto jsem musela dál, za vodu. Skončila jsem v New Yorku jako au-pair v rodině se třemi dětmi. Zůstala jsem přes rok, takže jsem stihla i mnohé, co to úžasné město nabízí – výstavy, divadla, koncerty…

To znamená, že jste tam prožila i Vánoce?

Prožila… Umělý stromek, dárky se rozdávají pětadvacátého ráno, všechno je jinak, včetně jídla. Jablečný koláč, kaše ze sladkých brambor… Ale bylo to hezké. Jen našim přišlo líto, že nejsem s nimi. Odletět na pár dnů domů jsem si nemohla dovolit. Takže Vánoce přes telefon. A ještě něco mi vadilo. Santa Klaus! U nás se to asi moc neví, ale symbolem amerických Vánoc je reklamní výmysl Coca-Coly! Nevím přesně, ze které to je doby, ale blbne se s tím o sto šest. Nejen v Americe…

Jak jste prožila letošní Vánoce? S přítelem Ondřejem nebo s rodinou?

Bylo to hektické. Zatím spolu s Ondřejem nebydlíme, sháníme domeček někde v klidu za Prahou. Do posledního dne jsem hrála, pak jsem jela na Štědrý den k rodičům do Olomouce, a  hned pětadvacátého jsem měla ,,dvoják“ na Fidlovačce. 

Jaké byly Vánoce u rodičů?

Maminka si na Vánoce potrpí, včetně šílení s předvánočním úklidem. Pamatuju si z dětství, jak vždycky dokázala vynervovat celou rodinu. Až budu mít jednou svoje děti, tak se toho pokusím vyvarovat. Ale jinak to byla klasika. Peklo se cukroví, k večeři smažený kapry s bramborovým salátem. Staročeský stromeček se slaměnými ozdobami a červenými svíčkami, večeřelo se v sedm, pak se rozdaly dárky, abychom stihli v osm pohádku. Pohádka musí být, stejně jako o půlnoci ,,Rybovka“. Tuhle tradici se budu taky snažit dodržovat. A věřím, že na to budu  mít daleko víc času. 

 

 

Text: Petr Kolář (novinář na volné noze)

 
Zdroj: TZ
  • ahoj 05.02.09, 16:01

    Rozbalit 1. hezká herečka

  • ahoj

    To je hezký, že se nepíše jen o tom, kdo se rozvádí, kdo je někde vyfocenej nahej a tak. Prima čtení.

  • Magda 23.02.09, 09:25

    Rozbalit 2. oči

  • Magda

    Sandra má hezké líčení. Zvláště oiči jí skvěle vynikají. Mě s eto takhle nikdy nepovede...

 
Profil blogu
Profil sekce "Kulturní"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:57:58

Přístupů:
758784

RSS:
Toplist
aaaaaa