Uvažujme možnost, že jsme kopačky dostali my. Co tedy musíme a co nesmíme dělat? Pojďte se podívat na naše rozchodové desatero.
1. Najděte si důvěrníka
Můžete si myslet, že jste silní a nepotřebujete nikoho, ale není to tak. A upřímně každý z nás to cítí. Když se „TO“ stane, chceme být sice sami, ale současně si potřebujeme o tom promluvit. Vlastě ne promluvit, potřebujeme na někoho vysypat, vylít to obrovské množství pocitů a emocí. A to všechno, co se v nás mixuje je tak neutříděné, nejasné, přelétáme od tématu k tématu. Potřebujeme být sami ale současně s někým. Potřebujeme důvěrníka. Tato funkce vůbec není jednoduchá, protože v první fázi chceme hlavně mluvit a nic nechceme slyšet. A to důvěrník musí respektovat a chápat. Může maximálně vydávat nějaké citoslovce nebo říkat hlubokomylsné – chápu. V dalších fázích, až se vypovídáme sami se sebou, se budeme dožadovat jeho souhlasu. Aby nám potvrdil, že my máme pravdu, že náš partner byl ten kdo chyboval. Dobrý důvěrník nám sice nevyhoví a nebude nás utvrzovat v našich bludech, ale ani nám nebude odporovat, protože ví, že jsme v krizi. Respektuje naše potřeby a je připraven nám pomoci. Pokud by odporoval, pohádali bychom se s ním a vyhodili ho a to on ví, že nesmí dovolit, protože ho potřebujeme. Až daleko později, až nám začne fungovat i mozek, tak nám důvěrník řekne, co si o tom ve skutečnosti myslí. Takový chápavý a zkušený důvěrník se hledá velice těžko. Porozhlédněte se po svých přátelích. Dřív než ho budete potřebovat. Máte takového? Pokud ne, je dokonce i vhodná pomoc psychologa.
2. Neptejte se, v čem je ta druhá (ten druhý) lepší
Často se s námi rozchází partner kvůli tomu, že má jinou. Případně partnerka jiného. Stane se to. A v první fázi po rozchodu máme tendenci se ptát, v čem je ta druhá (druhý) lepší? Proč to udělal, proč nás opustil kvůli ní? Vidíme na „sokyni spoustu chyb“ zpravidla je hloupá, neschopná, moc krásy nepobrala, je to taky často děvka … No co bychom si povídali, je pro nás nepochopitelné, jak nás, takový poklad, mohl vyměnit za něco tak děsného. Je to úplně zbytečné. Nikoho nepřesvědčíte a navíc, váš partner nedělal zádný konkurs na místo po svém boku. Nejspíš se docela prostě zamiloval jinde. Možná ta nová partnerka je dokonce i horší než vy, ale on si ji nevybral, že by byla lepší, ale proto, že už si z nějakého důvodu nerozumněl s vámi. Chápete? Není to tak, že by byl spokojený a miloval vás a v tom potkal jinou ženu a řekl, no tahle je o kousek lepší než ta současná, tak šup, já je vyměním. Takhle to nefunguje. A proto je zbytečné se poměřovat s novou partnerovou známostí. Nemá to totiž s vámi vůbec co dělat.
3. Nemyslete na „to hezké“
Když se zaobíráme vzpomínkami na milovaného člověka, vrací se nám s železnou pravidelností, jako americký sladkobolný filmeček, všechno krásné, co jsme spolu prožili. Koukáme na jeho skoro vypotřebovanou vodu po holení v koupelně a vzpomínáme, jak jsem ji spolu vybírali. Najdeme jeho tričko v prádle a vidíme se, jak jsme toto tričko z něj sundávaly ve sprše v náhle touze se s ním pomilovat. Lehneme si do postele a dáváme ruku na polštář, na to místo, kde ještě nedávno on měl hlavu. Vidíme všechno to krásné a šťastné a opíjíme se tím … Tak to prostě ne! Okamžitě si toto zakažte! Musíte naopak velice intenzivně vzpomínat na všechno špatné a zlé, co vám udělal. Jak vás nechal stát v dešti někde na ulici, a on mezitím hrál nějakou hloupou počítačovou hru. Vzpomeňte si, jak si z vás dělal legraci před vašimi přáteli, jak vás ponižoval a jak si z vás zle utahoval. Nebo na to, jak před vámi skrýval své smsky až tak, že vám to bylo podezřelé a chtěla jste vědět co se děje. Nebo na to, jak jste našla v jeho kapse prezervativ, i když vy ho nepoužíváte. Jak nechal na ploše počítače rozpsaný mail: Miláčku přijdu o půl hodiny později … Nemůžete si zakázat vzpomínky, ale záměrně vyvolávejte ty špatné. Nebojte se, že byste o ty dobré přišli. Až poprvé si budete moct vzpomenout v dobrém na partnera a budete se u toho moct i usmívat, pak máte vyhráno. Pak už se nemusíte nutit do vzpomínek špatných.
4. Neutápějte bolest v alkoholu
Tohle se asi primárně netýká dívek, ale i ty často mají tendenci utápět žal v alkoholu. Nejsem proti tomu v první fázi se s důvěrníkem sebrat a jít se někam „setnout“. Ten důvěrník je důležitý, protože on vás musí pohlídat. Abyste nedělali v návalu sebelítosti a pod vlivem alkoholu „blbostě a pitomostě“. Například neskákali z Nuselského mostu. Tím "neutápějte bolest v alkoholu" myslím především nekupujte denně basu piva a litr fernetu a nechlastejte do němoty ve vaně. Nic to neřeší, jen se z vás pro vaše přátele stane troska. Ale hlavně nijak vám to nepomůže. Pokaždé když vystřízlivíte na vás realita znovu udeří vší silou.
5. Neseďte doma
Ne vážně, neseďte doma. Nekoukejte se na vaše společné oblíbené filmy, nekoukejte se na fotky, neposlouchejte muziku při které jste se milovali. Vemte důvěrníka, kamarády, spolužáky, sourozence, prostě kohokoliv a vzhůru do kina, na diskotéku, do hospody, nebo na sraz vaší guildy. Hlavně neseďte doma a neužírejte se. Pokud si dáte opravdu tu práci a pečlivě si obstaráte program na každý den, dostanete se ze splínů daleko a nesrovnatelně dřív. Před svými přáteli netajte, že jste se rozešli, ale ani o tom s nimi nemluvte a snažte se bavit. Zpočátku to bude stát nějaké to úsilí, ale až se pak skutečně rozesmějete spontánně a když půjdete večer domů tak si uvědomíte, že na „bejvalého“ jste ani jednou nepomysleli, budete za vodou.
6. Nehledejte si „odvetu“
A toto je docela podstatné. Máme skoro vždycky potřebu se mstít. Jen ať vidí, jak rychle si já najdu náhradu za něj. Když on může proč ne já? Samozřejmě cítíme, že to skřípe falešně jako sto let nenamazaná železná vrata u Drákulova hradu. A tak když si najdeme nějakého toho chudáka obětního beránka, který nám má sloužit jako ukázka toho, jak dobří jsme v hlednání nových partnerů, tak mu rovnou nakukáme, že jsme zamilovaní. „Je to hnus, velebnosti“ a myslím to vážně. V očích bývalého si tím nepomůžete, protože oni mají velice dobře vyvinutý detektor na faleš. Poznají, že jen předstíráte, nebo ještě hůř, bude jim to úplně jedno. Hodně ublížíte tomu chudákovi, který vám má dělá návnadu. A navíc, tím neprospějete vůbec sobě, jen se utopíte v dalších negativních pocitech. Přesně tak, budete mít na krku roztouženého chudáka nebo chudinku, které jste nakukali bludy o velké lásce a jediné, co to ve vás vyvolá, bude znechucení nad sebou samými.
7. Nepěstujte v sobě ublíženectví a nenávist
Co nejdříve se snažte bývalému partnerovi odpustit. Pomůže vám to. Čím dřív nebudete štěkat jako na řetězu u boudy při každé zmínce o něm, tím dřív se vám uleví. Nepodsouvejte mu, jak moc vám ublížil a co vsechno vám udělal. Třeba vám skutečně dělal ze života peklo, ale k ničemu nepovede tyto pocity v sobě pěstovat. Jen zatrpknete a připravíte si komplikovanější pozici do vašeho příštího vztahu. Pokud totiž v sobě budete ublíženectví přechovávat, vyrobite si v sobě jakéhosi zapšklého mrzáčka, který vždycky vyplave na povrch v tu nejnevhodnější chvíli a bude se drát o místo na slunci. Časem by vás mohl ovládnout.
8. Nevracejte se
Pokud se nerozejdete s partnerem vyloženě ve zlém, jsou velice časté takové stavy, vzápětí po rozchodu, kdy se bývalí milenci k sobě jakoby chtěli vracet. Je to především v mezních situacích, kdy si třeba partner přijde pro věci. Tedy když se balí. Je to takový nervy drásající pocit a velice často se stává, že právě v tuto chvíli, kdy si oba intenzivně připomínaji, co krásného spolu prožili, se k sobě přitulí a třeba se i pomilují. Pak se dohodnou, že spolu zůstanou, ale valného smyslu to nemá. Pokud si nejste jisti, že to oba chcete, tak je to jen zbytečné protahování a týrání se umírajícím vztahem. Nebuďte u toho, když se přijde váš partner zabalit, nechoďte s ním na schůzky do míst, kde jste něco pěkného prožili. Nechoďte s ním na schůzky vlastně vůbec, dokud bolest a stesk nevyšumí. Něco jiného je pak, když se s bývalým musíte vidět denně. Třeba ve škole, na pracovišti, nebo proto, že bydlí ve stejném vchodě. To je teprve utrpení a u těchto párů opakované rozchody a znovu sejití bývají nejčastější.
9. Nechte ránu odhojit
Reakce na rozchod mívá své zákonité fáze. Nejprve se člověku zdá, že se něco takového snad ani nestalo, že to nemůže být pravda, že jde o špatný vtip nebo zlý sen. Od této fáze popření vede cesta přes zmatek, kdy začínáme chápat, že konec vztahu je realitou, ale nové situaci vůbec nerozumíme, jakoby nám chyběla možnost se ve svém prožívání zorientovat. Pak přichází deprese, ztráta energie, možná i kapka zloby či vzteku. Teprve poslední fází je vyrovnání, smíření s novou životní situací.
Pro nový vztah jsme připraveni až ve zmíněné poslední fázi. Až se rána zahojí a na to potřebujeme především čas. Protože pokud ji nenecháme odhojit a bude nám žít vesele dál pod zdánlivou náplastí nové známosti, udělá nám v životě spoustu paseky. Proroste dovnitř a může nám otrávit celý život. Třeba jenom tím, že se s rozchodem vlastně nikdy nemíříme a stále budeme ať už vědomě či podvědomě chtít nějaké „pokračování“ neukončeného. Je to samozřejmě nefér především vůči nové známosti. Potřebujeme-li nutně ránu pofoukat, nechme to udělat své přátele.
10. Těšte se na budoucnost
Četla jsem nedávno někde přísloví, kde se praví, že když se zavře brána ke štěstí, tak se někde jiná otevře. Ale my často tak dlouho zíráme na zavřenou bránu, že si nově otevřené ani nevšimneme. Tedy nezírejme. Řekněme si i to, že každý konec je pozitivní v tom, že nás čeká začátek. A každý začátek je krásný. Když se teprve poznáváme, dobýváme, kdy nevíme jak to celé bude pokračovat. Takže se na to těšme. Bude to krásné.
Přečtěte si také:
Nevěra, žárlivost, kariéra a další ničitelé vztahů
V této anketě jste již hlasovali.
Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.
Neregistrovaný 02.11.08, 10:17
1. Petra
Jedna moje kamarádka se nedávno rozešla se svým přítelem,respektivě on s ní. Mají spolu dvouletýho chlapečka a to je asi to jediný co je spojuje. Jejich vztah asi nikdy nebyl úplně růžovej,ale kde to po x letech růžový je,že? Poplakala jsem si s ní když mi to přišla říct a musim říct,že mě to hodně rozhodilo. Už i kvůli tomu,že se najednou uvidíme míň,protože se odstěhovala,ale hlavně kvůli ní a jejímu synkovi. Ale ona má teď se svým partnerem lepší "vztah" než kdy dřív. A já ji obdivuju za to,jak je uvnitř silná,jak se během pár dní rozhodla vše vyřešit,má pořád nějaký plány,chodí cvičit,bavit se a pořá je tou skvělou mámou. A taky to vypadá,že i po tomhle karambolu na chlapi nezanevřela a i když ji teď ještě nezajímaj,tak má v sobě tu kladnou energii,na kterou si určitě někoho získá. Držte jí palce se mnou:-)
Neregistrovaný 17.11.08, 00:43
2. JO, bolí
Moje partnerka se semnou rozešla před pěti lety, když jsem byl ve velmi špatné situaci. Mám od té doby několik jiných vztahů, ale tohle pořád bolí, pořád ji moc miluju.
Neregistrovaný 27.12.08, 08:40
3. Chamtívá, prolhaná podvodnice
Po dvaceti letech manželství jsem zjistil, že manželka vede tři roky dvojí život finanční i sexuální, nevěděl jsem co dělá byla rafinovaná, prolhaná a prvotřídní podvodnice! Dokonce si vzala bez mého vědomí úvěr vlastně dva ten druhý na cizí jméno ano je to možné! Vyhodil jsem ji z baráku, ale vím že chtěla tímto dvojí životem ještě nějaký čas žít kdybych na to nepřišel a nekonal, chystala ještě větší podraz vůči mě! Dokonce začala za mými zády podnikat a celkem vydělávat saozřejmě s pomocí nového milence který se vyzná v podrazech a má přesvědčivého a to velmi! Jsem rád že jsem ji vyhodil a snažím se rychle takového člověka zbavit!
Neregistrovaný 03.01.09, 13:13
4. Špatný přístup žen k rozchodu,příliš negativní.
Váš názor na muže jen takovej že je to blbej hajzl ale není to tak! Každej takovej není. I když si to možná nemyslíte, tak i muž něco cejtí a podle nějakejch odbornejch poznatku, víc než žena. Tento článek se týká opravdu jen takových vztahů ve smyslu"úlet" a né vážnej milující vztah. Když někdo někoho miluje tak že by za něl položil i život, tak ho přece ani nepodvede...! Jasně, neříkám že muži jsou jedničky ale přiznejme si, ženy už vůbec ne. Moje dobrá rada pro to když se s někým rozejdete, kašlete na ignoraci partnera, pokud jste ho opravdu milovala tak na něj nepřestanete myslet NIKDY...pokud to byl úlet, utiší se to samo bez žádných razantních kroků! Takže si važte muže u kerého nemáte žádné pochyby že vás miluje a nebo že vám nezahýbá.
Neregistrovaný 03.01.09, 15:30
5. sklamání
Rozesel se semnou po 4letech.řek ze má jinou,a lepsi,oala jsem mu všechny me city,nesnasim ho.Alena
Ex 15.01.09, 11:11
6. bolí to
po nádherném vztahu jsme se rozešli s tím že už to neklape ale já ho pořád miluju a nedokážu si představit život bez něj. Nikdy jsme se nepodvedli nebo si nějak hrozně neublížili a o to víc to bolí. Nechci být bez něj, když ho vidím mám chuť mu padnout kolem krku, ale vím, že už nemůžu.
vanova 05.02.09, 14:48
7. bolest neustupuje
Po 8letém vztahu s p. podnikatelem, který se topil v dluzích a já mu pomohla se z toho dostat odešel.Odchodů ode mě bylo víc, vždy se vrátil a já odpustila.Nyní je s vdanou ženou svého kamaráda a bývalého zaměstnace,která se nemíní rozvádět a má ho jen jako kasičku a vyplňuje si s ním čas čekání nato, až se ji vrátí manžel od jiné.Je to nevzhledná otylá paní s lalokem pod krkem,na temeni pleš překrývající přehazovačkou.lidé co nás znali jen kroutí hlavou.Je to 8 měsíců co odešel a já trpím-vím, že není cesta zpět,znám fakta,ale mozek funguje jinak, než bych chtěla.Jezdím na naše místa,vzpomínám a je mi hůř a hůř.Na jinou známost nemám ani pomyšlení.Nejsem nejmladší je mi 51 let a nevím jak z toho.On problém nemá-rozprodává majetek,aby pokryl potřeby své nové paní,která přestala i pracovat a nechá se jim živit.
marketa 23.02.09, 10:19
8. boli to
po 7letem vztahu souziti jesm se rozesla jse svi mpritelem ktereho jsem nadevsi milovala ale on mi to odplacel bitim a řvanim na mne .nikdy bych si nemislela ze to tak bude bolet ale boli
Terka 24.02.09, 18:57
9. problémek
Chci se rozejít s klukem s kterým chodím přes rok.A když přijede můj bratránek tak jako kdybych tam nebyla,nevím co mám dělat .
Michal(21) 12.03.09, 14:40
10. čas.....
prý čas všechno vyléčí, věřím že mi někdy bude lépe. chodili jsme spolu 14 měsíců a bylo to to nejkrásnější období v mém životě. ale už je to skoro 7 měsíců co se semnou rozešla a pořád to bolí. Asi nejhorší na tom je že prý mě bere za nejlepšího kamaráda. a stále si píšeme a voláme :( vim že se z toho takhle nedostanu. člověk musí sám chtít to ukončit. Kamarádka mi říkala: Jak je vidět tak ona se rozešla s tebou ale ty s ní pořád ne. je ted s někym jiným(s mým ted už bývalým nej kámošem) , ale vidím že má kolikrát depky ptže on se k ní nechová tak jako já a nějak jí neřeší... potom nedokážu pochopit proč s ním je a včera mi navíc řekla že jestli sem si toho nevšiml tak si mnohem víc váží mne než jeho.... tak já nevim co dělat co myslíte??
Dana 15.03.09, 19:43
11.
Rozešel se se mnou přítel, po 4 letech, kdy jsem byla jenom s nim. Rozešel se a řekl, že je to kvůli stereotypu. Proč se lidé rozcházejí kvůli takové banalitě. Už 6 měsíců čekám, že se vrátí. Bolí to a mám pocit, že za živa umírám. Tolik bych si přála usnout a umřít. Je mi mizerně a nevím, jak dál. Pořád si opakuju, kde jsem udělala chybu, jak dlouho mě už nemiloval, jak dlouho to byla už jen přetvářka. Bolí to a já vím, že to bude dlouho bolet. Myslim na sebevraždu. Prostě už to bolí moc dlouho a nejsem silná na to abych se s tím porvala. Jsem slaboch a doufám, že umřu co nejdřív. Jak se s tim porvat?
xantypa 05.04.09, 20:16
12. Ach jo...
S přítele jsme spolu žili dva roky, pak jsme se rozešli a následujícího půl roku se stýkali jen příležitostně na noc a prostě na sex, přitom jsme měli každý někoho jiného. PO půl roce božského sexu jsme k sobě vrátili.. Za chvíli to bude rok a už to zase skřípe.. Minule to skončilo na k vůli mé netoleranci, měl pravdu, a proto jsem na sobě zapracovala maximálně a své nega obrátila kplusu, ale co... Má na mě stále větší a větší nároky.. Snažím se tolik býti tolerantní, chápavá a dávat mu maximální svobodu, ale bývalou přítelkyni u něho na noc už asi fakt nepřekousnu... MOhl by mi někdo k tomu říct svuj názor at vím jestli je fakt chyba ve mě a jsem nechápavá a enbo jestli už on přkeračuje unosnou hranici??? Ach joo....
Bara 06.04.09, 17:29
13. Boli to
Pred dvěmi mesici jsme se s pritelem po dvou letech vztahu po domluve rozesli,myslela jsem ze to tak bude lepsi uz jsme si nemeli moc co rict OMYL neustale na nej myslim a ziju s domenkou ze se k sobe este vratime a bude fain ,ale ne on uz to absolutne ukoncil slovy: nekdy to zkoncit muselo,SBOHEM! a tohle je ta nejvetsi bolest kterou znam..Porad ho miluji a nejde zapomenout
Karel 13.04.09, 21:55
14.
Nejhorší pocit na světě je, když zjistíme, že ten který se s náma rozešel a mi ho pořád milujeme je šťastný s někým jiným...........ten koho miluju je ted venku s někým jiným a jsou šťastný. Já čekám doma a myslí na ní každou sekundu........achjo sme sobci, já jí to přeju, když ne já tak ať je šťastná alespoň ona. 8-(
Barča 24.09.09, 14:57
15.
Já chodila s přítelem dva a půl roku. Pořád sme se jenom hádali a padaly sprostá slova.Večer kdyz sme spolu lezeli v posteli tak se ke me zacal chovat přímo neúnosně a já mu řekla ať si najde jinou protže mezi námi to už nemá cenu. Teď toho hrozně lituju a čekám co bude dál. Já se neozývám. Jen čekám jestli se ozve on. Jśou to pro mě hrozná muka. Nevím jestli už někoho našel,ale já pořád doufám že ne. Nemám ani pořádnou kamarádku které bych se mohla vybrečet na rameni. Jen sedím doma a myslím neustále naněj. Asi to byla velká chyba se s ním rozcházet. Ale ty nadávky s vše kolem toho nešly vydržet. Myslela sem že mi bude bez něj líp ale není. Pořád ho mám v hlavě. Je to k nevydržení.
dolly 18.10.09, 19:29
16.
Dneska jsem se rozešel s přítelkyní. Už to mezi námi na 100% neklapalo. Ale já ji měl i přes to rád i když byla někdy fakt ... Dokonce začla jezdit za jiným. Dneska přišla s tím, že se chce rozejít. Bylo to fakt těžký, tak se s tím zkouším vyrovnat :-( Je to těžší než jen pár řádků v diskuzi :-( Chjo...
Petra 26.10.09, 08:47
17. Odešel
Byla jsem s přítelem skoro 2 roky, bydleli jsme u mych rodicu,oni ho milovali jenze on se posledni měsíc změnil k nepoznání.zmenil si veskere hesla,nikam me sebou nebral,mazal sms a ani jsme spolu nespali,strasne me to bolelo.nekolikrat jsme se pohadali a ja v navalu vzteku mu rekla at odejde ze to nema cenu, on nesel, az po tydnu kdyz jsem to stale opakovala si sbalil a najednou byl pryc.dozvedela jsem se ze pry si hledal bydleni uz driv protoze nemel kam jit,pak jen cekal na dalsi hadku aby sel.ja vim ze jsem mela taky sve chyby ale presto jsem ho milovala nadevse,zila jsem jen pro nej a to se mozna stalo osudnym nasemu vztahu.nejhorsi je ze jsem ho milovala uz 5let a teprve po třech letech se uminil a prisel, a ted najednou je uz zase pryc,strasne to boli nemohu se z toho dostat, je to vic jak tyden co odesel a ja od te doby nic nejim,citim jak mi slabne telo,rodice nadavaj at jdu k lekari,k psychologovi ale ja nechci,chci jen zemrit.docela nejvic me merzi ze on nema zadne city,ze ho nezajima jak se trapim a uziva si zivota.vim ze je to lepsi nez sedet doma,protoze nemysli na to co se stalo ale ja to nedokazu,jedine kam si odvazim jit je k memu bratrovi kde maj 2 maly slecny u kterych se aspon obcas zasmeju.ale je to chvilkove pak prijdu domu a koukam na tu prazdnotu a jen brecim.porad doufam ze se vrati ale vim ze je to zbytecne tenhle zivot se mu libi vic nez se mnou,a to boli protoze ja se mu cela obetovala a dala mu svoje srdce.vim ze nikdy uz nikoho nebudu milovat,a prot nechci zadny vztah abych neublizila nekomu nevinemu.nevim jestli mam nejakou sanci aby se ten vztah vratil do normalu ale je miziva,napsal mi ze uz to nema cenu kdyz jsme kazdy jinde a ze muzem byt kamaradi,ale to ja nesvedu,trapila bych se jeste vic.nevim jak se s tim vyrovnat,vim ze je to jeste cerstve a mam pravo si poplakat,ale ja s tim neprestanu nikdy on je pro me zivot.strasne si preji jednou usnout a uz se neprobudit...miluju ho :(
Milena 03.02.10, 12:24
18. ...
Před měsícem mi oznámil, že mě už asi nemiluje, ale hůl nad námi ještě nezlomil a jsme spolu pořád, ale měsíc žádné pohlazení, žádné obětí... Chtěla jsem mu dát čas, aby si to rozmyslel co vlastně chce, ale popravdě, me už pomalu začínají docházet síly. Jiná v tom není, pro něj je vztah vyčpělí a nudný. Začínáme vymýšlet různé akce, abychom se nenudili doma na zadku, tak uvidíme jak to bude dál. A otázka je kolik na to budu mít sil... Rozchod by bl pro mě jistě bolestivý, ale řeknu Vám, že je pro mě mnohem horší tohle a zatím jsem nedokázala odejít.
A pro ty neštěstně zamilované, mám jedno, bohužel, pravdivé příslový:
"Největší cností lásky je, když tolerujeme svobodu toho druhého. A to i takovou svoubobu, že (už) nás nemiluje!
pavla 22.05.10, 00:20
19. proč???
Mela jsem přítele s kterým jsem byla sedum let.Ze začátku to bylo hrozně fajn,ale pak si mě uplně přestal vážit.Došlo to až moc daleko a mě nezbývalo nic jiného než z toho vztahu odejít.Asi rok jsme se neviděli a já měla mezitím už jiný vztah o kterém jsem byla přesvědčená ale,pak jsme se znova potkali a zase jsme spolu skončili.Nevím proč to tak je ale hrozně mě to k němu táhne navzdory tomu že vím že to nemá budoucnost a že si uplně šlapu po štěstí...On je moje minulost a já ted vidím pouze to krásné co jsme spolu zažili místo toho abych si uvědomila čeho je schopný..
Lucia 12.11.10, 12:33
20.
Moj priatel sa so mnou rozisiel z hodiny na hodinu a bez vysvetlenia :-) bola som z toho v šoku,vraj je to tak lepšie. nepochopím ako niekto može tvrdiť že niekoho miluje a potom z hodiny na hodinu zmenit nazor. myslim ze na to aby som bola opät s niekým vo vztahu to bude treba velmi vela casu. Boli to,nechutilo mi jest,spávat,nemohla som pracovat,plakávala som,nič ma nebavilo, takze chápem zeny co sa dostanu kvoli rozchodu na dno.Ale treba hlavne žit,chodiť medzi ludi,priatelov,venovat sa nejakým koníckom. ale hlavne NIKDY nevybájat klin klinom a nehladat si rychlo náhradu.
|
|
Diskuze: (
