Pole Dance a blondýnky v Malajsii

- Pole Dance a blondýnky v Malajsii
Rubrika:  Kulturní

Pole Dance a blondýnky v Malajsii

11.07.11, 00:00, autor: Plavovláska
Chtěly se něčemu novému přiučit, proto jely na tříměsiční pobyt v Malajsii, aby se učily přímo od světoznámé a věhlasné tanečnice u tyče Vivy Vee. O kom mluvím? O dvou lektorkách tance - Zuzce Hostičkové a Růžence Halamkové z Centra Tance. Jak se jim tam líbilo, co se nového naučily, čemu se divily, čemu se smály a jaké trapásky provedly - to všechno a daleko víc se můžete dočíst v našem rozhovoru, který jsme připravily exkluzivně jen pro vás ...

Čtenost -   Diskuze: (0
 

 

 

Jak jste se dostaly k pole dance a k tomu ke studiu do Malajsie?

Zuzka: K pole dance sem se dostala snadno, tancuji od malička a když přišel čas diskoték, zalíbilo se mi tancování jako gogo tanečniče, spousta oblečků, člověk má pocit jako by pořád vystupoval, prostě ideální brigáda. Na některých diskotékách mají tyče a tak jsem odkoukávala nějaké spiny a zkoušela propojit svůj tanec s tyčí, nemám ráda laciné vrtění zadkem kolem tyče, ale vždy jsem obdivovala akrobatické prvky a zároveň možnost technického a uměleckého pojetí. Po nástupu do Centra Tance, jsem se snažila zdokonalovat a spojit všechny své trenérské zkušenosti pro výuku pole dance a už mě to nepustilo.  U pole dance je velice důležité jak učíte, špatný lektor může i ublížit.

Růženka: Podobně jako Zuzka tančím a sportuji cca od 8let. Mým hlavním tanečním stylem jsou latinskoamerické tance, kterým se věnuji už 14let na vrcholové úrovni. Ty ale nemají nic společného s gymnastikou ani akrobacií, takže pole dance pro mě byl ze začátku jako španělská vesnice. První impuls, abych začala, byl od vedení taneční školy Centra Tance. Po workshopech s Vivou Vee u nás, jsem zatoužila po hlubším vzdělání a ona nám se Zuzkou tu možnost dala. Původně jsme za Vivou Vee měly letět na dva měsíce do Londýna, pak nám ale ohlásila změnu plánu – destinace se mění na hlavní město Malajsie – Kuala Lumpur! Byl to pro nás šok, protože ani jedna jsme ještě nikdy nebyly tak daleko od domova a ještě k tomu na 3měsíce!

 

 

 

Do fotogalerie vstoupíte poklepáním na libovolný náhled



 
Je malajská škola pole dance výrazně odlišná a čím?

Zuzka:
Je odlišná možná tím, že zde jsou prapůvodní znaky pole dance, z Indonézie apod. Nejsou tu strip cluby na každém rohu apod. tudíž lidé tady pracují od základů na práci s tyčí a nemají v sobě právě to vrtění a kroucení se. Často tu vidíme, že právě triky a samotné učení se umění na tyči je pro ně lehčí, než nějaký sexy pohyb a rozvlnění těla.

Růženka: To je vlastně pravda. Ano, striptýzové bary v Malajsii prý nejsou a např. na pole dancových soutěžích nesmějí mít tanečnice odhalené břicho – pupík! To mě hodně překvapilo. A i když zde lektorky učí i svůdné sestavy u tyče, vše je tak nějak jiné než u nás. Poměrně často si zvou zahraniční lektory na různé druhy akrobacie, jako např. kruhy a akrobatické šály, ale samozřejmě i na pole dance. Jen za tu dobu, co jsme v Malajsii byly, jsme zažily 3 zahraniční lektorky (2 v Kuala Lumpur a 1 v Singapuru).



 
Kde všude jste byly a vystupovaly?

Zuzka: Většinu času jsme trávily ve studiu, takže na cestování nezbýval čas, ale o naše workshopy projevilo zájem studio v Singapuru a nedalekém Serembanu. Pravidelnou výuku jsme měly ve dvou studiích v Kuala Lumpur, což je v našem domácím Viva vertical stage a dále v Talent hub. Měly jsme možnost vystupovat na několika akcích v Kulala Lumpur jako např. v hotelu Istana, nebo na párty v clubu La Bodega, v hotelech poblíž Petronas Towers, dále jako mezinárodní host na párty v Singapuru. Je tam spousta nádherných a zajímavých míst, které jsme navštívily, ale to by vám zabralo nejednu stránku.

Růženka:
Zuzka to perfektně shrnula, takže za sebe dodám jen pláž Cherating, které se říká „Malé Bali“ kvůli velkým vlnám ideálním pro surf a kam jsem vzala svého přítele, který na deset dní přiletěl. Bylo to tam krásné a poprvé jsme vyzkoušeli surfování. Dlouho jsme se tak nepobavili, jako při tomto sportu. První dva dny, jsme jen okoukávali surfaře, jak to dělají a pak to šli zkusit sami. Nový poznatek pro nás bylo pochopení, proč se surfuje v tričku…večer jsme si na ta sedřená břicha nemohli ani sáhnout! K vystupování bych jen dodala, že v Malajsii asi právě kvůli tomu, že nemají striptýzové bary, si hodně objednávají na firemní akce apod. především vystoupení, jako je tanec s židlí, pole dance, kruhy nebo šály v podání jedné, dvou a více holek, v sexy oblečkách a pozor! – kolikrát si tu podívanou užívaly více ženy než muži!

Vystupovaly jsme také na hoře Genting Hihgland, což je vyhlášený zábavní park na vrcholku hory, obklíčený hotely různých cenových kategorií, nákupním centrem, diskotékami a luxusním casinem. To byla asi nejprestižnější akce, na které jsem kdy vystupovala. Tančily jsme pro VIP hosty právě tohoto casina jako taneční skupina 5 – 10 tanečnic na živou kapelu a živý zpěv asijských celebrit. Úžasná zkušenost.



 
Co Vás nejvíce překvapilo, co se Vám nelíbilo, co bylo pro Vás nejtěžší?

Zuzka: Nevím co nás až tak moc překvapilo, možná rozdíly mezi venkovní teplotou a nastavenou klimatizací ve vnitřních prostorách. Do kina jsme si braly několik dalších vrstev oblečení. Pro mne byla také těžká jazyková bariéra, jela jsem sem jen se základy angličtiny a vzhledem k tomu, že zde ne všichni mluví dobře anglicky, tak se moje angličtina nezlepšovala tak dobře, jako kdybych byla v jiné anglicky mluvící zemi. Jsem poměrně upovídaný člověk, takže nemoci říct přesně vše, co chcete a poté si ještě připadáte jak blb, že nerozumíte, je peklo. O odloučení od přátel a rodiny ani nemluvím, sice teď mám pocit, že to uteklo, nicméně na začátku se zdálo, že to bude nekonečné. Napadá mne ještě jedna věc, která se mi opravdu nelíbí. Vzhledem k tomu, že jsme byly v muslimské zemi, tak jste v Kuala Lumpur neviděli lidi se psy. Lidé se v Malajsii neskutečně bojí psů a všude jsou zákazy, tudíž kdo má psa, má ho jen doma a nebo chodí do vyhrazených míst. Ono všeobecně tam byl zvláštní vztah lidí ke zvířatům, nemají moc vztah a neumějí o ně pečovat. Takže, když jsme v Singapuru šly na pláž a já tam tam s Růženkou viděla plno psů, musela jsem být jak blázen, protože jsem je všechny objímala.

Růženka: Ano, všeobecně vztah většiny malajských obyvatel ke zvířatům je ohavný a radši se k tomu dál nebudu rozepisovat.

  Teplota je tam skutečně  ubíjející. Sice je tam neustále ve dne v noci kolem 32°C, ale neuvěřitelné vlhko (cca 85%), takže jen vyjdete z domu, máte chuť se hned osprchovat. A jak se pořád tak potíte, lépe se na vás pak lepí i ty nečistoty, jako prach a smog, takže když jsem po příjezdu do Prahy stála u magistrály a čekala na zelenou, měla jsem pocit, že dýchám proti Malajsii opravdu čerstvý vzduch.  Nejvíce mi ale na té teplotě a vlhkosti vzduchu vadilo, že jsme se pak nemohly udržet na tyči. Jste prostě pořád zpocení, takže já si nejlépe zatrénovala s větrákem po ruce, před kterým musíte tak dvě minuty stát a sušit se. Pak máte tak půl minuty na to, cokoliv si vyzkoušet, sjet dolů a zase trávit dvě minuty před větrákem. Ale i tak jsme se naučily hodně nového.

Další byla také ta jazyková  bariéra, ale tak po měsíci už to šlo a myslím, že obě jsme pak mohly bez problému učit v angličtině. Ze začátku samozřejmě rukama a nohama, ale pak už nás chválily i samotné kurzistky!

Co mě překvapilo asi nejvíc bylo oblečení a reakce okolí. Když jsme poprvé vyšly na ulici v žabkách, minisukni a tílku, všichni na nás pískali a volali, až jsme se bály. Pak jsem si ale koupila jeden indický obleček, tzv. bandžabi a když jsem v tom vyšla ven, jako „pravá indka“ s bindí na čele a s kytkou ve vlasech, pokřikování a pískání se omezilo na minimum. Najednou jsem cítíla od mužů na ulici jakýsi respekt a uznání. V tu chvíli jsem nebyla jen turistka, ale obyvatelka Malajsie. 

 

 

Líbila se Vám malajská města a příroda? Co Vás nejvíce zaujalo a co byste chtěly mít doma?

Zuzka: Malaisie je krásná země. I ve městech je spousta zeleně, sluníčko, teplo, plno krásných pláží. Zdejší příroda je nádherná a hlavně je součástí měst. Jedete po dálnici a pořád vidíte palmy, neskutečné. Můžete zde nalézt jak nejmodernější architekturu tak vidět malé vesničky, kde se ještě žije po staru. Lidé jsou bez každodenního stresu. Je tu opravdu spousta míst, kde kolem vás běhají opice, na což jsem se hrozně těšila a nevěřila svým očím, když jsme vyrazily na horu Batu Caves, k Indickému chrámu a tam kolem nás posedávaly a honily se opice i s mláďaty. Každopádně u nás to máme také krásné.

Růženka: Jsou to tropy a exotika – od přírody, přes ovoce a zeleninu po architekturu, vidíte změnu. Příroda je krásná a je neuvěřitelné, jak třeba v KL, kde vykáceli džungli, aby postavily město, se ta džungle ozývá a vrůstá zpět už mezi  postavené mrakodrapy. Co mi tu hodně chybělo, je historie. Ve městech jako je Kuala Lumpur nebo Singapur není skoro žádná historie. Prostě mě osobně víc uchvátí starobylá budova, která už svým vzhledem vám vypráví nespočet příběhů, které se v její souvislosti staly, než vysoký mrakodrap. Co mě ale na druhou stranu naprosto uchvátilo, bylo právě to exotické ovoce! A nejvíc z něho – banány!  Na těch tradičních trzích totiž mají buď úplně malinkaté banánky, dlouhé jako prst a nebo obrovské banány, které mohou mít tak 40cm! Když jsem takový banán viděla poprvé, dostala jsem celodenní záchvat smíchu a samozřejmě jsme ho se Zuzkou musely koupit.

Co bych ale chtěla mít u nás je ta indická kultura, která mě uchvátila. Především jejich chrámy, do kterých, když jsem vešla, cítila se jako v naprosto jiném světě. Tak jiná, tak odlišná atmosféra od normálního života, ve mně zanechala neuvěřitelný pocit. A snad víc než chrámy se mi líbí to ženské indické oblečení. Jednak to bandžabi, ale ještě víc tzv. sárí. Takže doma už mám jedno bandžabi a tři sárí, z toho jedno minimálně zdobené na „normální“ nošení a dvě na plesy.  Už jsem je i měla na sobě na večerním programu Blackpool Dance Festival v Anglii a měly úspěch. 



 
Máte nějakou opravdu veselou historku z pobytu, či dokonce úsměvný trapas?

Růženka:
Zuzka si prý nevzpomíná, ale já bohužel jo.  Právě díky té skvělé angličtině se nám občas povedly úžasné přeřeky. Např.: Já na své lekci jsem místo „Use your hamstring!“ (Použij zadní stehno!), řekla: „Use your hamster!“ (použij svého křečka!) a pak jsme se divily, že na nás tak divně koukají a nevěděly, proč.  Nebo jsme občas tu angličtinu vypustily úplně a promluvily česky.  A veselou historku taky máme. Několikrát za náš pobyt jsme požádaly kolemjdoucí, aby nás vyfotili a když se tak stalo, chtěli se fotit ještě jednou s námi a my nechápaly proč. Pak nám ve studiu vysvětlili, že tu prostě blondýny moc nemají a že jsme pro ně exotický druh, a že přeci, když oni přijedou k nám, taky se každý s nimi bude chtít fotit, protože jsou jiného vzhledu….no nevím…  Myslím, že jsem ještě nepocítila potřebu fotit se s kolemjdoucím černochem, nebo asiatem.

A poslední trapas, ale tentokrát z jejich strany. Překvapilo nás, že tu jsou pobočky české světoznámé značky Baťa, akorát zde je to jen „Bata“, bez háčku. Když jsme jim říkaly, že Baťa byl Čech a že Baťa je česká značka, dokola nás přesvědčovali, že je to malajská značka.  Když jim to pak nedalo a zjistili si na internetu pravdu, brady jim spadly k zemi.



 
Jaká byla malajská kuchyně? Co Vám nejvíc chutnalo a co vůbec ne?

 
Zuzka: Malajská kuchyně je výborná, zvláště když zdůrazním mořské pochoutky, které jsme si dávaly velmi často a které nám budou v ČR chybět, protože doma by jsme se asi nedoplatily J a zároveň už nám asi nebudou tak chutnat, po zjištění jak zde chutnají čerstvé krevety, krabi atd. Jinak většina jídel je tu velice pálivých, takže naše otázka před každým objednáním byla, zda mají něco nepálivého a i když nás přesvědčovali, že to, či ono je opravdu jen trochu pálivé, mohly jsme si být jisté, že to bude pálivé dost J Každopádně ochutnaly jsme tu nespočet výborných jídel. Lidé tu rádi jedí a to hlavně v nočních hodinách, takže naše váha to asi také ukáže i přes veškerý trénink J Problém totiž je, že pouliční jídla jsou levná a člověk si neuvědomuje, že toho snědl už dost, protože také nejsou tak těžká jako naše jídla.

Růženka: Tak, tak…hodně dobře a hlavně hodně levně tam vaří. Oběd nebo večeři tam seženete už za 21Kč! A najíte se dosyta! A co víc než jídlo mě uchvátily fresh džusy! Zuzka si neustále objednávala mrkvový a já ze zelených jablek. Bylo ale v podstatě jedno, jaký fresh juice si dáváte, každopádně dvě nebo tři deci vás vyšly většinou na 15Kč.  Ale knedlo zelo tam nemají, takže jakmile jsem se vrátila, mamka už věděla a měla pro mě navařeno knedla, zela na celý týden, pak svíčková a další týden pak gulášek.                                 

 

 
Jací jsou muži malajci? Líbili se Vám? Nějaký flirt?

 
Zuzka: Já jsem velice spokojená s našima evropskýma chlapama, možná jsem se jen málo koukala kolem sebe, jelikož jsem zamilovaná holka, ale zdejší muži mě nijak nezaujali. Možná právě naopak, byly jsme tu, jakožto blondýny, dost exotický druh a neustálé mlaskání, pokřikování a pískání, nás spíše obtěžovalo.

Růženka: Asi tady se taky odrazila ta vzdálenost od domova. Jak se říká: „Jiný kraj, jiný mrav“ a tak to taky bylo. Obě jsme sice zamilované, ale nebudu lhát. Flirtovaly jsme víc než dost, aniž bychom si to uvědomovaly. Stačilo totiž pouhé střetnutí očima s kolemjdoucím mužem a už to bral, jakože máte zájem se seznámit a většinou se neubránil ani nějakému komentáři. Naučily jsme se vyhýbat se očima a mě to zůstalo až do Čech. Bylo to spíš ze strachu. Prostě jiná mentalita. Poznaly jsme příjemnou společnost, ale i pěkně otravnou. Takže děkuji, ale jsem opravdu spokojená s tím, co už si pět let neumí po sobě dát dolů prkýnko a i přes to se cítím šťastná.



 
Těšily jste se domů, nebo byste v Malajsii rády zůstaly déle či dokonce natrvalo?

 
Zuzka: Domů jsme se těšily celou dobu, v Malajsii je to sice krásné, ale doma je doma. Ono neustálé horko a 80% vlhkost vzduchu je pro mne dost, možná budu příští rok méně nadávat na zimu. Momentálně se, ale hrozně těším na naše jaro. Já jsem poměrně závislá na svém domovu, rodině, přátelích a doufám, že na mně nezapomněly ani moje kurzistky. Takže je to tak akorát na návrat domů, ale ráda se sem vrátím, ale už asi jen na kratší dobu.

Růženka: Asi ano – „Všude dobře, doma nejlíp!“ J Chyběla mi nejen rodina, přátelé, přítel, kocour a byteček. Pár lidí mi řeklo, že to není dobrý nápad jezdit do tak krásné země na tak dlouho, že tam budu chtít zůstat a už se nevrátím. Ale ono to je snadné říct, když jsme poznali ty nádherné ostrůvky s dokonalou atmosférou a strávili tam tři týdny, ale my jsme poznaly i tu druhou stránku, kterou má každá země a proto jsme se rády vrátily domů – domů, na vše, co v Malajsii prostě nemají.

 

 

Co Vám tam opravdu chybělo a co Vám naopak z Malajsie bude chybět v Česku?

 
Zuzka:
To se asi nedá takhle říct, jela jsem tam na druhý konec světa s tím, že mi asi bude chybět vše z domova, ale zároveň jsem se těšila. Vždycky chceme zrovna to, co nemáme, takže možná v zimě budu vzpomínat na to horko, které je teď někdy neúnosné. V Malajsii mi chybělo české knedlo zelo vepřo a doma budu zase říkat, jak bych si dala kraba. Tady bych se chtěla jít projít se psem do lesa a doma budu mít zase před očima palmy.  

 



Jaké  máte plány do nejbližší budoucnosti?

Zuzka: Plánů je spousta, trénovat, učit a pokusit se oslovit více žen s pole dance.

Růženka: Občas si vyjet na nějaký ten workshop do zahraničí, učit a trénovat. Jelikož nemám tyč doma, přes léto se u nás na chalupě na Vysočině poohlédnu po dopravních značkách, abych mohla trénovat i tam, kde ty tyče jen tak nerostou…  A samozřejmě tančit s partnerem a díky volnému času, začít znovu trénovat i ten kulečník….

 

 
Hodláte se někdy do Malajsie vrátit či snad pravidelně vracet?

 
Zuzka: Rády bychom se vrátily, jestli to bude pravidelně, to se ještě uvidí.

Růženka: Určitě. Přeci jen jsme tam strávily čtvrt roku a to není zas tak krátká doba na to, abychom se tam už nepodívaly. Každopádně souhlasím se Zuzkou, že tři měsíce byly až až. Myslím, že dva už jsou akorát, takže doufám, že nám to znovu vyjde.


 

Zúčastněte se videosoutěže "Na značky"

 

Zúčastnit se může každý. Nehodnotí se pokročilost ale vtipnost!

 

Veškeré informace získáte na stránkách soutěže "Na značky"

 

 
 
Profil blogu
Profil sekce "Kulturní"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:57:58

Přístupů:
333066

RSS:
Toplist
aaaaaa