V současnosti se hodně mluví o ohrožení češtiny angličtinou. Řada rodičů přemýšlí, kdy začít s výukou angličtiny u svých dětí. Chtějí, aby se nejprve naučily dobře česky. „Pokud rodič zvolí správnou metodu výuky druhého jazyka, rozhodně to negativně neovlivní to, jak se dítě učí česky. Osvojování jakéhokoli jazyka je komplexní proces, při kterém dochází k celkové stimulaci mozku dítěte. Jednotlivé stimuly se navzájem podporují. Učení druhého jazyka tedy spíše posílí celkové komunikativní schopnosti dítěte,“ vysvětluje anglistka Barbora Tošenovská a pokračuje: „Přestože angličtina patří k nejrozšířenějším světovým jazykům a budoucí generace se bez její znalosti neobejdou, myslím si, že pokud dokážeme angličtinu dětem prezentovat přirozeným způsobem, metodikou úměrnou psychomotorickému vývoji dítěte a nezanedbáme přitom výuku češtiny, rozhodně se nemusíme obávat, že bychom nemohli za padesát nebo sto let slavit Mezinárodní den mateřského jazyka.“
Helen Doron Early English vyučuje angličtinu děti již od tří měsíců. „Pomalu a systematicky dětem představujeme anglickou výslovnost a slovíčka. Držíme se pravidel, která fungují už 25 let. Tak jako v bilingvních rodinách dokáže dítě s jedním rodičem mluvit například německy a s druhým italsky, tak dokáže s námi mluvit anglicky a s rodiči česky. Umí oba jazyky rozlišit již od útlého dětství,“ popisuje Marek Halfar, ředitel společnosti Angličtina pro Děti s.r.o.
Mezinárodní den mateřského jazyka vyhlásilo v roce 1999 UNESCO. A čeština má to štěstí, že patří stále mezi jazyky, kterými mluví celý národ. Na světe se používá celkově asi 6 000 jazyků, ale asi jen čtvrtina jazyků se vyučuje ve školách. „Věříme, že čeština zůstane češtinou i nadále a že ji angličtina ani žádný jiný jazyk nemůže ohrozit. Je to krásná a bohatá řeč. Nicméně stále musíme mít na paměti, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem,“ uzavírá Halfar.
Jaroslav 10.03.12, 08:26
1. Není věc, na kterou...
... by se dnes neavěsili žvaniví odborníci. Matka na mne mluvila pouze německy, otec anglicky a děti venku samozřejmě česky. Myslím (myslím-li :-)) v tom, co čtu, resp. čím momentálně mluvím. Jsem-li s něčím nespokojen, bývá to výhradně to, co řeknu, ev. neřeknu. A angličtina? Ta nepochybně. V bývalých zemích Britské Koruny je to velice znát. Děti se (ve škole) odmítají učit svůj (roz. ne-hovorový) jazyk. Je to škoda, ale je to tak. S češtinou si toho po 200 km taky nijak moc nenapovídáte.