Hledáme si partnera VI

- Hledáme si partnera VI
Rubrika:  Smyslná

Hledáme si partnera VI

09.04.09, 00:00, autor: Plavovláska
Podle některých je zamilovanost určitou formou duševní poruchy. Vybírat si stálého partnera a činit závažná rozhodnutí během takové "duševní poruchy" je holý nesmysl.

Čtenost -   Diskuze: (0
 

Když člověk pod vlivem duševní poruchy sepíše nesmyslnou závěť, je prohlášen za nezpůsobilého a závěť je zrušena. Zamilovaný člověk je stejně duševně nezpůsobilý činit závažná rozhodnutí, přesto se ve stavu "psychické poruchy" žení, vdává, plodí děti, bere si půjčky a hypotéky. Jenže - neexistuje žádné odvolání. Nikdo vás neprohlásí za duševně nezpůsobilé  a tak se také často stává, že až "porucha" odezní, zůstáváme stát s otevřenou pusou, jak jsme si zpackali život.

 

Jsme uvězněni v manželství s partnerem, který nám může být až protivný, ale ono stačí, že pro nás najednou už není přitažlivý. Máme s ním dítě, leasing, půjčky a hypotéky. Jsme povázáni a není z toho úniku se zdravou kůží. Někdy jsou to situace téměř hororové.

 

Jen se poohlédněte po okruhu svých známých. Možná se vám nesvěří, ale pokud ano, můžete se dozvědět velmi podobné příběhy jako je tento:

 

Muž, říkejme mu třeba pan H. si našel děvče, říkejme jí slečna L. Proběhla velká a bouřlivá zamilovanost, která trvala několik málo týdnů. Již po dvou měsících pan H. věděl, že slečnu L. nechce, ale z jakési setrvačnosti s ní udržoval sexuální vztah, z jeho strany deklarovaný jako přátelský. Jenže u slečny L. zamilovanost nepřešla a chtěla pana H. urvat. On totiž pan H. krom toho, že byla do něj nadále zamilovaná, byl ředitelem vcelku velkého a úspěšného podniku se všemi výhodami, jaké takové postavení nese. Proto udělala takový "běžný kousek" polointeligentních pletichářek a vysadila antikoncepci. O čemž pana H, samozřejmě neinformovala. Pan H. nic zlého netuše si mezitím našel jinou slečnu a se slečnou L. přerušil úplně i ony čistě sexuální styky. Slečna L. už těhotná, si vypočítavě počkala, až "už s s tím nebude dát nic dělat" několik měsíců a pak do slibně rozvíjejícího nového vztahu pana H. vpálila zprávu o svém pokročilém těhotenství. Pan H. velmi jasně diagnostikoval, co se vlastně stalo a pochopil tu "všivárnu" od slečny L. a rozhodl se nenechat vydírat a oznámil slečně L. že z toho nic nebude, tedy až na nějaké ty alimenty. Jenže slečna L. byla protřelá pletichářka a věděla své. Vysvětlila jeho nové slečně, jak pan H. jí udělal dítě v době, kdy už chodil s ní a že to pan H. takto dělá a že nejspíš už teď má nějakou jinou. Nová slečna se s panem H. rozešla pod tíhou argumentů - vzdouvajícího se těhotenského bříška, kdy jí slečna L. ochotně ukazovala bouličky - "to jak miminko pana H. čile kope". Pan H. přišel o novou dívku se kterou moc chtěl být. Slečna L. se mezitím šikovně vetřela do jeho rodiny, seznámila se s jeho maminkou a sestrou a udělala ze sebe svedenou a opuštěnou chudinku. Nebudeme to prodlužovat - pan H. se statečně bránil, ale nakonec soustředěnému nátlaku z všech stran po narození dcerky podlehl. Oženil se s ženou, kterou nejenže nemiluje, ale ani nemá rád. Střídá milenky a je nešťastný.

 

Je to ovšem vcelku běžný příběh, kterých můžeme vidět kolem sebe opravdu hodně. Samozřejmě i v opačné situaci:

 

Slečna P. se zamilovala do krásného a milého pana V. Pan V. byl ale vcelku bezcitný člověk, který neměl rád asi nikdy nikoho jiného než sebe. Částečně to bylo asi způsobeno jeho dětstvím, kdy ho jeho studující rodiče po narození vcelku krutě odložili do kojeneckého ústavu, dětského domova a poté k babičce, kde jej občas navštěvovali. Jakmile dostudovali odvlekli dítě, které je ani pořádně neznalo, do země otce - cizince. Chlapec se ve svých pěti letech ocitl v zemi, kde nerozumněl ani slovo s lidmi, které prakticky znal jen z občasných návštěv v kultuře, ve které se vůbec neorientoval. Je pak tedy pochopitelné, že se z něj stal citově nevyzrálý človek bez schopnosti milovat. Slečna P. ale toto všechno nevěděla a i kdyby věděla, zřejmě by nedokázala domyslet důsledky těchto skutečností. S panem V. začala žít a všechno bylo krásné a úžasné. Jenže on bral svazek s ní jen jako možnost ubytování, péče o svou osobu  a možnosti sehnání uvěrů(!) Další vývoj už asi tušíte. Vrátil se z ciziny ve své dospělosti do Česka, neměl tady žádné kontakty a ždáný majetek a neměl prakticky šanci sehnat úvěr. Přemluvil slečnu P. která naopak všechno toto měla, aby mu pomohla sehnat uvěry na podnikání a to tak, že si vezme půjčky na sebe. Slečně P. samozřejmě bliklo varovné světélko v hlavě, ale pan V. nelenil a slečnu P. "otěhotněl". No a když se k "duševní poruše", nebo zamilovanosti chcete-li, připočte ještě očekávání miminka s milovaným mužem, pak už je samozřejmě cesta do pekel vydlážděna. Slečna P. si nabrala neuvěřitelné množství půjček, aby pomohla jejich společně budovanému podniku. Všechny je do poslední mince odevzdala panu V. K svatbě nedošlo, protože pan V. sliboval úžasnou svatbu v Londýně, kam nakonec nikdy nejeli. Pan V. se pokusil o nějaké to podnikání, ale všechno nakonec ztroskotalo na jeho rozhazovačném způsobu života. Když už si slečna P. nemohla vzít žádnou půjčku, tak pan V. prakticky emigroval ze země a našel si podobnou ubohou oběť v sousedním státě. Nechal slečnu P. s obrovskými dluhy, které byly jen na její jméno s malým chlapečkem na pospas osudu. Dnes se slečna P. zmítá v exekucích a neskutečných problémech.

 

 

Vím, že se každý musí spálit sám, protože dokud si na kamna člověk nesáhne, neuvěří, že jsou rozžhavená. Přesto by snad šla zaktivizovat nějaká záchranná vesta. Ta která vás ochrání před nezvratnými rozdhodnutími a činy v době zamilovanosti. Člověk samozřejmě nemůže stát a bát se a nepodnikat nic. Zamilovanost je jeden z nejkrásnějších stavů které existují a kazit si jej strachem opravdu není dobré řešení. Přesto bychom si měli uvědomovat svou duševní nezpůsobilost v této době.

 

Opakovat si - jsem zamilovaná/ý, děsně si to užívám, protože je to krásné, ale neudělám nic, co by nešlo vrátit nebo zastavit v době, kdy zamilovaná/ý nebudu.

 

V okamžiku, kdy zamilovanost odezní, začneme na svém protějšku vidět i chyby. Třeba pro nás budou nezkousnutelné. Zamilovanost může trvat několik týdnů až dva roky. Zpravidla však odezní během dvanácti měsíců. Teprve potom můžeme začít posuzovat důležité věci pro trvalý partnerský vztah. I když slovo trvalý je něco, čemu se raději vyhýbám. Změňme jej proto na dlouhodobý.

 


Podmínky pro dlouhodobý partnerský vztah:

 

- Oboustranná sexuální přítažlivost

Toto je naprosto základní podmínkou pro dlouhodobý vztah. Pokud váš partner pro vás není sexuálně přítažlivý, téměř nemá smysl ve vztahu pokračovat. Samozřejmě že v určitém časovém intervalu i sexuální přítažlivost skončí - zpravidla do 7 - 10 let od začátku vztahu, ale to je dost dlouhá doba, abyste mohli počít děti. Pak spolu můžete žít jako "bratr a sestra", milovat se jednou za měsíc, za půl roku nebo vůbec, ale vaše další vztahové důvody by měly být natolik silné, že nebudete mít důvod vztah ukončit.

 

 

- Psychická přítažlivost

Jistě vám musí partner imponovat i duševně. Mělo by vás zajímat co si myslí, jaký má na věci názor a tyto názory by měly být slučitelné s vašimi. Ač se to některým může zdát nepravděpodobné, existuje řada vztahů, které se rozpadají například kvůli protichůdným politickým názorům. Partner vám musí vyhovovat i po stránce přístupu k životu, k zásásadním otázkám, nebo i v oblasti zájmů a koníčků. Ne, nemusíte mít stejné zajmy, to ne, ale pokud se o ten partnerův nebudete přímo zajímat, tak  byste jej měli alespoň respektovat.

 

 

- Slučitelné sexuální chování a apetence

Ano, máme všichni nějaké sexuální chování a případné úchylky. Teď vážně nemyslím nějaká patologická zvěrstva, ale docela běžné sexuální zvláštnosti. Někdo třeba má rád orální sex, jinému se z něj dělá špatně. V době zamilovanosti se mnohé překousne, prostě "teď se orál neprovozuje", nebo naopak - "zapřu se, ať má radost". Jenže jakmile dojde k normálnímu stavu, bude partnerovi orál chybět respektive  dělat se mu z něj špatně. Stejné je to s frekvencí sexuálních styků. Někomu stačí méně, někdo chce více. Máloco dokáže tak zkomplikovat společný život jako to, když se v této otázce partneři neshodnou.

 

 

- Schopnost se dohodnout a urovnat spory

Neméně důležitá součást partnerského života. Bez schopnosti dohody a schopnosti urovnat hádky a spory nemá vůbec cenu spolu začít žít. Schopnost dohodnout se není, jak se někteří mylně domnívají, umění prosadit svůj názor či záměr. Schopnost dohodnout se je vždy o kompromisu a o tom, že je třeba vyhovět i tomu druhému a to tak, že spravedlivě.

Nestor vědy  partnerského soužití, pan doktor Miroslav Plzák pravil, že by  nedoporučil sňatek lidem, kteří se nikdy nepohádali. A měl obrovskou pravdu. Lidé, kteří "se tak milují, že se vůbec nehádají" vůbec nemohou uvažovat o tom, že by učinili nějaký závažný krok (svatba, dítě). Protože až schopnost umět vyřešit vzájemný spor ukáže, jestli spolu lidé žít mohou či nikoliv.

 

 

- Společné vztahové důvody

Viz minulý díl Hledáme si partnera V, kde jsme se vztahovými důvody zabývali

 


- Tolerance

Tolerance je věc, kterou uvádějí lidé, kteří za sebou mají desítky let společného života, jako věc nejdůležitejší. A mají pravdu. Pokud spolu mají lidé prožít značnou část svého života, je tolerance věcí, která je naprosto nejdůležitější. Akceptujte se, tolerujte se, berte toho druhého takového jaký je a nesnažte se ho předělat.

 

 

 

 

 

Nepřehlédněte:

Hledáme si partnera I

Hledáme si partnera II

Hledáme si partnera III

Hledáme si partnera IV

Hledáme si partnera V

 

 

 

Přečtěte si také:

Rozešli jsme se, co dál?

Přenošený vztah

Nevěra, žárlivost, kariéra a další ničitelé vztahů

Jsem single a co má být?

Nevěra a její nejčastější důvody

Sex s tebou mě nebaví

Když pravda je horší než lež

 

 

 

 
 
Profil blogu
Profil sekce "Smyslná"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:56:37

Přístupů:
623511

RSS:
Toplist
aaaaaa