Povídky

Na Popeleční středu vyzvánějí zvony v kostelích a svolávají k bohoslužbám jakoby byla neděle. Možná vás zvuk zvonů ve všední den překvapil. Co je to vůbec ona "popeleční středa"?

Svatý Valentýn je u nás brán jako svátek rozporuplný. Na jedné straně je vnímán spíše jako šikovný tah obchodníků, jako něco importovaného a cizího, ale na straně druhé je vítán a slaven jako svátek zamilovaných. Přebrat si to musí každý sám, ale kdo to byl vlastně svatý Valentýn? Existoval vůbec? Má tato legenda nějaké opodstatnění z hlediska historického?

"Fašaňku, fašaňku, už je ťa namále, jako té rosenky, na zelenéj trávě ...", zpívá se ve známé moravské písničce. Ale co to je vlastně? Kdy se to slaví? Proč pokaždé jindy?

Velice často se mluví mezi milenci a čerstvými novomanželi o upřímnosti. Vzájemně si slibujeme, že si budeme vždycky říkat pravdu. Hlavně si nikdy nesmíme lhát, protože pak by bylo všechno špatně. Ale jak to funguje doopravdy?

Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále, na Hromnice (2.2.) o hodinu více. Tuto pranostiku zřejmě známe všichni. Co ale vlastně svátek Hromnice znamenaly a dodnes znamenají?

V době, kdy se Ježíš narodil, vládl v Jeruzalémě jako král Herodes. Tenkrát přišli do Jeruzaléma moudří muži z východu. Ptali se: "Kde je ten nově narozený židovský král? Pozorovali jsme, jak vycházela jeho hvězda. Nyní jsme přišli, abychom mu vzdali hold

K Novému roku se vázalo mnoho pověr. Byl to svým způsobem významný den a proto nemohl uniknout zvýšené pozornosti. Vždyť přece každý by chtěl doufat, že může ten příští, nový rok nějak pozitivně ovlinit ve svůj prospěch. A není na tom ani nic špatného.

Málokteré období v běžném roce je opředeno tolika pověrami, zvyky a tradicemi jako jsou právě Vánoce. A jakkoliv je to kacířské vězte, že se naše Vánoce neustále vyvíjejí, Některé tradice zanikají a jiné naopak vznikají.

Mikulášská nadílka se někdy neobejde bez slz, které prolévají děti vyděšené čertem. Bylo by jich mnohem více, kdyby své historky začal vyprávět důstojný Mikuláš.

Byl to ošuntělý pavlačový dům na Žižkově, kde při vstupu do domu zavál zápach vlhkosti a zatuchliny. Člověku se udělalo špatně a v duch si přál, aby to už bylo za ním. Jak tady vůbec lidé mohou žít? Ptáte se v duchu, než vystoupáte do patra po drolících se schodech kolem oprýskaných zdí.